Výborný: Nejvíc jsem v kontaktu s bitkařem Shelleym

V sezoně 2023-24 vám v rubrice Hvězdy minulosti budeme dvakrát do měsíce přinášet příběhy bývalých hráčů NHL na základě jejich vlastního svědectví. Tentokrát jsme si povídali s někdejším skvělým útočníkem Davidem Výborným, který se po kariéře vrhl na podnikatelskou dráhu.

Bojoval proti hromotlukům, kteří byli o hlavu větší než on. Ale i tak se dokázal někdejší útočník David Výborný v NHL uchytit a zanechal v ní výraznou stopu.

Za tým Columbus Blue Jackets odehrál 543 zápasů, ve kterých pobral 317 bodů (113+204). "Pořád je to můj srdeční klub," říká osmačtyřicetiletý Výborný, který se po kariéře úspěšně vrhnul do podnikání v realitách, takže zámořský hokej sleduje jenom okrajově.

"Že bych v noci vstával na přenosy? To ne. Jedině že bych to zapnul, když se někdy vracím z piva," usmívá se pětinásobný mistr světa a zlatý kapitán z Vídně z roku 2005.

Byl u vstupu Blue Jackets na mapu NHL v sezoně 2000-01, v klubu vydržel sedm sezon a nesmazatelně se zapsal do historických kronik. Je na sedmém místě v počtu odehraných zápasů (543), na druhém v počtu asistencí (204) a pátý v produktivitě (317).

Jak sledujete po konci kariéry NHL?

"Ne zrovna intenzivně. Pochopitelně výsledky registruju, občas se podívám na sestřihy. Ale že bych kvůli tomu v noci vstával, to ne."

Ke klubu Blue Jackets máte jistě pořád nejblíž...

"Určitě ano, je to pro mě srdeční štace. Byl to jediný klub, ve kterém jsem hrál. Mám na to krásné vzpomínky, nikdy na město ani na všechny lidi okolo nezapomenu. Nedávno byl známý v Madison Square Garden, kde New York Rangers hráli právě proti Columbusu. Posílal mi fotky, takže se vzpomínky trochu oprášily. Ale jinak už je to minulost."

Kolikrát jste se byl v Columbusu podívat?

"Od tý doby, co jsem v NHL skončil, třeba šestkrát. Vždycky to bylo moc fajn. Rád bych se tam ještě jednou podíval, ale uvidíme, kdy mi to vyjde. Blue Jackets fandím. I když teď se jim moc nedaří."

S kým z bývalých spoluhráčů jste v kontaktu?

"Hodně s Rickem Nashem, nejslavnější postavou klubu. Ale v poslední době nejvíc s Jody Shelleym, což byl náš bitkař. Hrozně fajn kluk, který pracuje pro tamní televizi."

Co říkáte na obránce Davida Jiříčka, který už v sezoně stihl za první tým sedmnáct zápasů?

"Pochopitelně mu držím palce, aby se mu dařilo co nejvíc. Vím, že draftovali i Standu Svozila. Ono ale fakt není žádná sranda se v NHL prosadit, konkurence je obrovská. V extralize jsem nedávno viděl i mladšího bráchu Jiříčka - Adama. Také on to má hezky našlápnutý, aby měl před sebou úspěšnou kariéru."

Vážíte si toho, že jste se dokázal v NHL prosadit, i když jste menší postavy?

"Je pravda, že jsem byl malej, proti mně hráli obři. Ale zase jsem měl něco jiného než ostatní. Začátky byly těžké, ale když člověk opravdu něco chce a dává tomu maximum, je všechno možný. Takže jsem rád, kolik jsem toho v NHL odehrál."

Po kariéře se z vás stal úspěšný podnikatel v oblasti realit, spoluvlastníte společnost Skyhill. Proč jste se vydal touhle cestou?

"Musím říct, že mě to hrozně baví. První byt jsem si koupil okolo roku 2002, takže se v téhle branži pohybuju už dlouho. Naplňuje mě to. Mezi naše klienty patří i hokejisté. Většinou koupíme činžovní dům a předěláme ho na byty. A potom to po bytech rozprodáme. Zaměřujeme se hlavně na oblast pražských Vinohrad."

Pomáhá vám při podnikání vaše jméno? I pověst férového hráče?

"Někdy ano. Když vás lidi poznají, je to výhoda. Reakce mám vesměs pozitivní, protože ví, že nejsem žádný podvodník. Přece bych se svým jménem nešel na trh s tím, abych někoho oškubal."

Trenérské řemeslo vás nikdy nelákalo?

"Ne, opravdu bych nemohl dělat kouče."

Proč?

"Začal bych nadávat po deseti minutách, kdyby někdo nedělal přesně to, co by měl. V hokeji to mám buď bílý, nebo černý, nic mezitím. Vzhledem k tomu, že se mi v kariéře celkem dařilo, tak bych asi měl moc velký nároky. Pamatuju si, že když jsem končil v Mladé Boleslavi a byl u toho ještě táta (trenér František Výborný), tak jsem měl problémy, abych klukům moc nenadával... V byznyse se dokážu ovládat, ale tady moc. Takže trenéřina není nic pro mě."

Vaše dcera Denisa se věnuje florbalu, při němž ale občas trenérsky vypomáháte...

"To ano, ale to je úplně něco jiného. Spíš jenom pomáhám při zápasech, snažím se holkám trochu poradit. V určitých ohledech to má blízko k hokeji. Ale jak říkám, dělat klasického trenéra bych nemohl."

Ale i v hokeji se herně udržujete, že?

"Dlouhé roky jsem chodil jenom běhat, předtím i boxovat. Abych se hýbal. Ale v posledních letech si chodím minimálně jednou týdně zahrát se starou gardou. Zvlášť teď na podzim, když nás čeká devátého prosince zápas sparťanských legend."

S národním týmem jste pětkrát vyhrál zlato. Jak na to vzpomínáte?

"Vzpomínky mi nikdo nevezme, bylo to krásný, ale je to pryč. Nejsem člověk, který byl moc žil minulostí. Když se potkám s někým z bývalých spoluhráčů, tak si to připomeneme, bylo to krásný, ale můj život už se teď odvíjí v jiných kolejích."