Vokoun zkusil oba týmy, ve finále přeje Predators

Málokdo je povolanější hovořit o finalistech letošního Stanley Cupu než Tomáš Vokoun. Český brankář ve výslužbě si během kariéry v NHL zachytal jak za Nashville Predators, tak za Pittsburgh Penguins.
Jeho loajalita je proto rozpolcená. Přece jen blíž však má k Nashvillu, kde působil osm sezon poté, co ho klub získal v rozšiřovacím draftu 1998 od Montreal Canadiens - většinu z toho jako první gólman a jedna z hlavních hvězd mužstva.

"Tajně si přeju, aby vyhrál Nashville," řekl Vokoun v telefonickém rozhovoru z Floridy, kde s rodinou žije. "Na druhou stranu se nebudu zlobit, ani když vyhraje Pittsburgh. Jsem rád, že ve finále jsou zrovna tyhle dva celky. Myslím, že vyhrál dobrý hokej. Jde o technické, šikovné týmy, které hrají rychle a na které se krásně kouká."
S Predators prožil Vokoun nováčkovské strasti i postupný růst, první play off v roce 2004. U Penguins, kam se dostal přes štace u Florida Panthers a Washington Capitals, pak v roce 2012-13 uzavřel patnáctiletou kariéru, kterou ukončily potíže s krevními sraženinami.
Penguins vedou po prvních dvou domácích zastaveních 2:0 na zápasy, třetí je na programu v sobotu večer (neděle 2:00 SELČ) v Bridgestone Areně.
Pro Vokouna jde o místo, které mu přirostlo k srdci nejvíc ze všech stánků v NHL. Muž, jenž působil v pěti klubech, označil za svá oblíbená místa k chytání právě Nashville a Pittsburgh.
"Pittsburgh je Nashvillu velmi podobný, jen leží o něco severněji a je tam trochu větší zima. Ale ta města a lidé jsou skoro stejní," řekl.
Jeho štace u Penguins ještě není tak dalekou historií, takže z obou soupeřů zná lépe pittsburské hráče. S brankářem Marc-Andre Fleurym zůstal v kontaktu i po skončení kariéry. Jedinými hokejisty Nashvillu, které tam ještě zažil, jsou brankář Pekka Rinne a centr Vernon Fiddler. V Pittsburghu také hrál s Jamesem Nealem, nynějším křídlem Predators.
Pouto českého mistra světa z let 2005 a 2010 k nashvillskému týmu je však i tak silnější, letos v únoru se tu byl podívat i na jeden zápas základní části. Finále však sleduje jen v televizi.

"Strávil jsem (v Nashvillu) dlouhou dobu, takže jsem hrdý na to, kam až se klub dokázal posunout a jak je hokej v Tennessee na vzestupu," řekl. "Byla to dlouhá cesta, občas nahoru, občas dolů. V určité chvíli se myslím ani nevědělo, jestli klub zůstane ve městě. Ale teď se ukazuje, že to dobře dopadlo a že tam má velkou podporu. Jeho postavení je nyní lepší než u mnoha tradičních klubů a nejen proto, že je letos ve finále. Dobrý tým mají už dlouhou dobu."
Vokoun odchytal za Predators 383 zápasů a připsal si 161 výher, což jsou druhá nejvyšší čísla v historii týmu za Rinneho 508 starty a 269 výhrami. Finský následovník, kterého si Predators vybrali v osmém kole (č. 258) draftu 2004, sehrál před Vokounovým odchodem po sezoně 2006-07 v týmu dvě utkání - dílem i proto, že se zotavoval po operaci ramene. Během zmiňovaného ročníku však spolu oba Evropané strávili v Nashvillu hodně času.
Vokoun, jenž je v současnosti trenérem v South Florida Hockey Academy v Coral Springs, tak nyní přeje Rinnemu, aby se rychle oklepal. Nashvillský brankář dostal v prvních dvou finále osm branek ze 36 střel a během porážky 1:4 ve druhém utkání byl střídán, když inkasoval čtyřikrát z 11 pokusů. V tom prvním (3:5) zase celých 37 minut nečelil jediné střele, než ho propálil vítěznou trefou Jake Guentzel.
"Stojíte tam 37 minut a čekáte na nějaký puk. A pak přijde jedna proklatě dobrá rána. Potom vypadáte špatně, ale tohle jsou pro gólmany nejtěžší zápasy. Neházel bych to na něj," chápal Vokoun tíži Rinneho situace.
"Ve druhém finále to bylo podobné. Brankář je součástí mužstva, ale někdy hraje svůj vlastní zápas a okolnosti mu nepřejí. Teď pro něj přichází klíčová chvíle. Musí se zvednout a zavřít branku."

Vokoun má blízko i k Fleurymu, kterému dělal u Penguins dvojku, avšak v roce 2013 za něj převzal odpovědnost během prvního kola play off a pomohl týmu výbornými výkony v 11 zápasech do finále Východní konference. Při letošním konferenčním finále s Ottawa Senators byla situace trochu podobná. Poté, co se Fleurymu se nepovedl zápas, novinářům řekl, že mu Vokoun poradil tajný typ, jak ze sebe setřást dojem ze špatného večera. Sice to nepomohlo, protože důvěru následně dostal uzdravený Matt Murray, ale od českého veterána to bylo velmi sympatické.
O jakou radu šlo, nyní Vokoun neprozradil. Řekl jen, že pro každého brankáře je hlavní naučit se relaxovat a přeladit na jiné myšlenky.
"Musí se podívat do zrcadla a říct si: Udělal jsem nějaké chyby? Nejspíš ano. OK, jak je mám napravit?" vyprávěl Vokoun o nynější Rinneho situaci. "Nelze se však pořád hrabat v tom, jakou jste měli smůlu, protože to vás zabije. Nesmíte si začít říkat: Co když se mi to stane znovu? Potom se nedá chytat. Člověk se pak začne zabývat i věcmi, které nemá pod kontrolou a najednou vás to zavalí."