Skip to main content

Radim Vrbata: Dokážu se přizpůsobit

Deset otázek: Radim Vrbata měl jasno, kde chce hrát. V Arizoně zase oživil svou kariéru

Napsal Marek Burkert (Právo) a Michael Langr / NHL.com

Čechů v NHL ubývá, ale stále jich je dost na to, aby tvořili významnou součást nejslavnější hokejové ligy světa. NHL.com/cs vám každé pondělí přináší rozhovor s jedním z nich. Tentokrát jsme vyzpovídali Davida Krejčího, který patří k největším českým hvězdám moderní éry.

Minulou sezonu se trápil v tým Vancouver Canucks a vypadalo to, že doba, kdy Radim Vrbata patří do NHL, se pomalu naplňuje. Od začátku nového ročníku ale pětatřicetiletý útočník opět ukazuje, že má stále co nabídnout, ačkoli trend současné podoby ligy přeje hlavně mladým hráčům.

Návrat do týmu Arizona Coyotes probudil ofenzivní choutky vyhlášeného kanonýra, který zvolna spěje k metě tisíce odehraných zápasů. Před lety ho ve Phoenixu chválil tehdejší kouč Wayne Gretzky a oblíbencem místních fanoušků je Vrbata nadále. I když jsou teď Coyotes ve spodních patrech tabulky, nástup českého útočníka měl říz. 12 bodů v 17 zápasech je dobrou vizitkou.

Představoval jste si podobný začátek sezony? Bodujete, na ledě dostáváte hodně prostoru...

"Z osobního hlediska to je něco, v co jsem doufal. Že navážu na ty roky, než jsem šel do Vancouveru. Dobrý začátek, ale jako tým bychom mohli trochu víc vyhrávat."

V posledním zápase jste si připsal asistenci, která byla vašim 300. bodem v dresu Coyotes. Připomněli vám to v klubu?

Video: Hanzalův vítězný gól proti Sharks

"Tady to pořád někdo hlídá ty 'milestones'. Těsně předtím jsem měl i 300. asistenci v NHL, takže to vím. Zápasy jdou ale tak rychle za sebou, že nad tím nemám moc šanci přemýšlet."

Po dvou letech jste obnovil spolupráci s krajanem Martinem Hanzalem, ale jak na vás zapůsobil třetí do party ve vašem útoku Max Domi?

"My už spolu hráli před třemi lety, než jsem odešel do Vancouveru v kempu, tak on byl draftovaný v prvním kole a už tehdy to vypadalo, že by mohl udělat tým. I když ho potom poslali do juniorky, tak jsme spolu odehráli celou přípravu a bylo vidět, že to je výborný hráč. Měl potom i super nováčkovskou sezonu. Když se Martin Hanzal zranil, tak se trochu šachovalo s útoky, ale co se vrátil, tak jsme zase pohromadě. Domi je typický mladý hráč, který dobře bruslí, technicky je na tom dobře a rád přihrává, což mi sedí. V lize by měl hrát dlouho na vysoké úrovni."

Video: Vrbatův gól po přihrávce Domiho

Ještě někdo z týmu, koho jste moc neznal, na vás udělal po návratu dojem?

"Nejvíc asi Jordan Martinook, s ním jsem nastupoval, když byl Hanzi pár zápasů zraněný, ten mi hrál centra a má výborný start do sezony. Je to komplexní hokejista, který může hrát v první lajně, ve třetí, centra, křídlo... Věděl jsem, že je dobrý, ale poznal jsem, že je lepší, než jsem si myslel."

Dají se nějak srovnat vaše začátky v NHL se současným drtivým nástupem mladých hráčů?

"Já když začínal ve dvaceti, tak jsem neměl ani 80 kilo. A to bylo ještě před změnou pravidel, takže člověk hrál proti těm Hatcherům a Prongerům. To byla úplně jiná NHL. My když přišli do ligy, tak jsme teprve zjistili, co to obnáší a začali jsme podle toho trénovat. Ale tihle kluci mají všichni osobní trenéry, takže to, co my jsme začali dělat ve dvaceti, oni dělají třeba od patnácti let. Do juniorky už jdou připravení jinak, než jsme šli my. Do NHL už přicházejí jako hotoví hráči. Je to hrozně znát. Vidím ten trend, že mladí dostávají šanci a obětují tomu mnohem víc. Vědí, že šance ve většině týmů NHL přijde."

Jste jedním z mála pětatřicátníků, kteří se v NHL stále prosazují. Čím to podle vás je?

"Určitě hraje roli, že se člověk dokáže přizpůsobit tomu aktuálnímu trendu. Já začal hrát v NHL ještě před výlukou 2004-2005. Až po ní se změnila pravidla ohledně hákování, držení. To hráčům, jako jsem já, pomohlo. Po další výluce se to zase trochu změnilo a teď jsou poslední tři roky prosazovaní ti mladí kluci. Dřív to bylo tak, že v každém týmu hráli jeden dva mladí. A teď je to spíš naopak, že tam jsou jeden dva staří."

Jen 49 zápasů vám chybí do tisícovky v NHL, dokázal jste si to na startu kariéry představit, že odehrajete v zámoří takovou sumu utkání?

"To určitě ne. Před 15 lety, když jsem začínal, tak jsem byl draftovaný v 7. kole a pravděpodobnost toho moc veliká nebyla. Z těch mladých se tehdy do NHL nedostalo tolik hráčů. To už musel člověk opravdu něčím zaujmout, aby se v NHL udržel. Jsem rád, že těch zápasů mám tolik a mohl bych se na tu metu tisíc opravdu dostat."

Jak teď zpětně berete dvouleté angažmá ve Vancouveru?

"Já vždycky říkal, že jsem nechtěl z Arizony odejít a hledal jsem všemožné cesty, jak prodloužit smlouvu. Ten tým měl ale finanční limity a nebylo možné se domluvit. Probírali jsme se pak nabídkami a tehdy jich bylo hodně. Nejlíp mi z toho vyšel Vancouver, kde byla možnost hrát s bratry Sedinovými. Když jsme spolu nastupovali, tak všechno odpovídalo tomu, s čím jsem do Canucks šel. První sezona byla vynikající. Přes léto se ale staly nějaké změny, klub se snažil jít jinou cestou a tým přestavět. Podle toho pak sezona vypadala, pustili všechny starší hráče, kterým končily smlouvy, a do hry se dostali mladí, kteří tam asi ještě být neměli. Rodině se ale ve Vancouveru líbilo, narodil se nám tam syn. Potkali jsme i dobré lidi kolem týmu, vzpomínat budeme určitě v dobrém."

Vrátil jste se ke Coyotes, jaké jste znal, nebo vás změny v klubu překvapily?

"Věděl jsem, do čeho půjdu, protože během těch dvou let jsem byl v kontaktu s Hanzim, ale i Zbyňďou Michálkem a lidmi kolem týmu i s trenéry. Věděl jsem o změnách, že je tu nový generální manažer. Pro nás ale byla Arizona první volba, ať z pohledu stěhování, tak i z hokejového hlediska. Tam nebylo co řešit."

Z českých spoluhráčů vám ale ubyl právě Zbyněk Michálek, co jste na jeho odchod z prvního týmu říkal?

"On už během léta něco takového tušil. Ještě než jsem podepsal s Coyotes, tak jsme byli na večeři v Praze, a on už naznačoval, že neví, jak to s ním bude. Bohužel je to trend, jaký je v NHL. Mladší kluci jsou levnější a většina klubů chce stavět tým s nějakou perspektivou. Tihle kluci jsou v devatenácti už hokejově vyzrálí a na NHL připravení. Je spousta hráčů, co by NHL mohli hrát klidně i po třicítce, ale doplácejí na trend. Dopadlo to na Zbyňka, na jeho bráchu Milana v Torontu, na Ondru Pavelce ve Winnipegu, ale je taková konstelace, že už to nejde třeba i kvůli tomu, že mají vysoké smlouvy a nevejdou se pod platový strop. V dalších letech to asi bude podobné, i když v Las Vegas teď bude nový tým a objeví se dalších 25 míst..."

Ctete více