Expert Prospal: Jágr na to pořád má

Svůj další blog bych začal pojednáním o výkonech Davida Pastrňáka z Boston Bruins, který je v nové sezoně jedním z nejlepších střelců NHL. Myslím, že pro český hokej je skvělá zpráva, že tak mladý hráč se takhle dokáže prosazovat bodově i herně a je velmi důležitou součástí týmu. Má možnost hrát v první lajně s hokejisty jako Brad Marchand a Patrice Bergeron, kteří před tím na Světovém poháru nastupovali vedle Sidneyho Crosbyho, a zhostil se jí výtečně.

Myslím, že Davidovi pomohla účast na Světovém poháru. Stejně jako většině hokejistů, kteří tam byli. Rozjezd do sezony byl pro ně jednodušší co se týče chycení tempa a herního rytmu a překlenutí toho přechodu z tréninkového kempu do ostrých zápasů.

Malinko mě mrzí, že se Davidovi střelecky tak jako teď nedařilo i na World Cupu, protože věřím, že jeden dva góly by tam pro nás mohly hrát roli a přehoupnout to do případného postupu do semifinále. Ale o tom už se teď nemá cenu bavit. Světový pohár mu určitě pomohl, věděl, že se potřebuje posunout do dalšího levelu, aby byl platnějším hráčem i v NHL. U tak mladého kluka je skvělé, že si uvědomuje, jak chce být lepší a lepší. Je to skvělý příklad pro mladé hráče, aby věděli, že nestačí jen říct: Dostal jsem se sem a sem, tak je to super. Ale že se musí pořád posouvat.

Vrána by jinde šanci dostal

Zajímavé je, že na draftu 2014 byl Pastrňák vybraný v prvním kole jako číslo 25 a ještě před ním šel jako číslo 13 Jakub Vrána, který zatím šanci v NHL nedostal. Musím přiznat, že Jakub byl i v hledáčku do nominace na Světový pohár, zejména po těch četných absencích, ale rozhodlo to, že ještě bohužel nedokázal udělat ten krok, aby se dostal natrvalo do NHL a aby si ve Washingtonu získal své místo a vybudoval svou úlohu.

On má ztíženou pozici tím, jak dobrý tým momentálně Capitals mají. Jsou neskutečně nabití, první až třetí útok je plný skvělých hráčů, kteří se dovedou postarat o ofenzivu. Náš reprezentační skaut Jirka Fischer je přesvědčený o tom, že v každém dalším klubu NHL už by Jakub šanci dostal, ale tím, že patří zrovna Washingtonu, zatím musí čekat. Talent ale má velký a když bude na sobě pracovat v AHL, šanci dostane. Buď u Capitals, nebo po trejdu v jiném klubu.

V pondělí se na ukončení smlouvy v NHL dohodl Jakub Nakládal. Pro mě to až takové překvapení není. Nic proti Jakubovi, ale ty kluby to dnes takhle dělají. Jakub měl relativně nízkou smlouvu a když se Hurricanes chtěli vydat jinou cestou, měl s ní poměrně těžkou pozici. Hrál vlastně jen tři zápasy, navíc v nich neměl takové místo na ledě, jaké by potřeboval. A v takové situaci těžko něco ukážete.

Momentálně je pro něj lepší, když půjde do Evropy, kde bude hrát první druhou obranu, než aby se plácal ve svém věku a se svými zkušenostmi na farmě. Je jasné, že v Evropě se prosadí a zapadne do kteréhokoliv týmu, protože je to výborný hráč, navíc dobrý kluk. Na Světovém poháru byl skvělý parťák do kabiny, u všech kluků oblíbený. Je škoda, že z NHL odešel další Čech, ale pro Jakuba je to lepší řešení.

Jágr: Roli může hrát sebevědomí

Hodně se asi hovoří o tom, že se v nové sezoně se zatím bodově tolik neprosazuje Jaromír Jágr. A že může mít problém s tím, jak je liga s nástupem mladé vlny zase o kus rychlejší. Ale z těch zápasů, co jsem viděl, si myslím, že hokejově i rychlostně na to pořád má. Ono je to někdy i o štěstí a taky o psychice.

Podívejte se třeba na Radima Vrbatu - loni se trápil, nepadalo mu to tam, a najednou dává v Arizoně spoustu gólů. Útočník, který hraje v první nebo druhé lajně a chodí na přesilovku nebo na důležité chvíle v zápase, by se měl bodově prosazovat. A když se to nedaří, sebevědomí jde trošku dolů a hlava začne být problémem. Čím víc chcete, tím víc to nejde. Je možné, že to sebevědomí může hrát u Jardy jakous takous roli, ale podle mého je jen otázka času, kdy začne bodovat. S tím, jak pracuje, co všechno dělá se to určitě časem otočí a začne ty body sbírat.

Lindros byl nejlepší hráč NHL

V pondělí byl do Síně slávy uveden Eric Lindros, se kterým jsem hrál ve Philadelphii během svých začátků v NHL. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí, protože to byl jedinečný hokejista. Těch pár let na svém vrcholu to byl nejlepší hráč NHL. Je jen škoda, že se na jeho kariéře podpesaly ty otřesy mozku a že proto skončil jako relativně mladý.

Eric byl kluk, co by pro mužstvo umřel. Pro mě jako mladého hráče byla skvělá zkušenost se okolo něj pohybovat. Vždycky se o mě postaral, poradil. Byl to někdo, ke komu jsem vzhlížel a to, že jsem s ním mohl hrát v jednom týmu a chodit s ním na přesilovku, mě neskutečně obohatilo do dalších let mé kariéry.

Vždycky, když si vzpomenu na Erica, tak se mi vybaví play off 1997, ve kterém se nám s Flyers nepodařilo vyhrát Stanley Cup. Prohráli jsme finále s Detroit Red Wings 0:4, ale tak blízko k titulu se už nikdo z nás nedostal. Eric nás táhl, ten rok byl na vrcholu, byl nejlepším hráčem. Obrovská škoda, že se nám to nepodařilo dotáhnout, protože to už by pak bylo navěky. Pro mě to byl první rok v NHL a hned finále Stanley Cupu, mám na to skvělé vzpomínky a Eric v nich hraje hlavní úlohu.