Aspiranti na Presidents' Trophy šli jinou cestou

Každou sobotu vám NHL.com/cs přináší pohled na hokej prostřednictvím čísel: důkladných analýz, které dovedou vystihnout dění na ledě i jinak než běžným okem fanouška či trenéra. Zkoumáme trendy a statistická témata od střel na branku přes čas na ledě až po pokročilé statistiky a snažíme se tak obohatit vaše zkušenosti a zážitky s NHL z jiného úhlu.
Tentokrát se zaměříme na dva nejvážnější kandidáty v boji o Presidents' Trophy.

Jsou to dva nejlepší týmy této sezony. Nashville a Tampa Bay. Tampa Bay a Nashville. Oba mají v tuhle chvíli 106 bodů a jeden z nich na 90 procent získá Presidents' Trophy. Jsou poskládané podle úplně jiného rodokmenu, ale oba se mohou stát teprve pátým a šestým celkem od roku 1980 s alespoň 120 body v základní části. Těšíte se na finále?
Nic nedokládá jejich sílu tolik, jako statistika SpSv%, což je zkratka pro Shot plus Save percentage. Volně přeloženo je to součet úspěšnosti střelby a zákroků brankářů při hře pět na pět, což je podle vyznavačů moderních statistik nejvěrnější vyjádření skutečného úspěchu, kdy je dlouhodobě eliminován faktor náhody. Tampa vede s hodnotou 1025, Nashville je druhý s 1019. Jenže zatímco Lightning mají nejlepší střelbu, Predators mají nejlepší obranu a brankáře.
Oba týmy žijí na své jedinečné planetě. Lightning jsou v devítileté éře generálního manažera Stevea Yzermana jediným týmem NHL, jehož střelecká úspěšnost činí 10 procent. Důraz na rychlé, šikovné hráče, kteří mají efektivní střelbu je něco, co přivedlo v Yzermanově období šest postupů do playoff.
Loňský neúspěch přitom můžeme přičíst na vrub hlavně fatálním zraněním. Šestkrát některý hráč překonal hranici snů 85 bodů (3x Steven Stamkos, 2x Nikita Kucherov a 1x Martin St. Louis), což se v tomto období povedlo už jen v Pittsburghu. Kucherov v tuhle chvíli vede bodování ligy s 95 body a může ve 24 letech vyhrát svou první Art Ross Trophy.

Současná sezona Lightning je postavena na nadvládě v ofenzivních ukazatelích. Tampa Bay má nejlepší útok (265 branek), druhou nejlepší přesilovku (24,3 procenta) a šestý nejlepší poměr nebezpečných střel (53,3 procenta).
Při nejférovější hře pět na pět vstřelila 178 branek, což je opět nejvyšší číslo ligy. I v zápasech, ve kterých ztrácela, zatnula zuby a dokázala otočit. Je jediným celkem, který má pozitivní bilanci (17-13-3), i když inkasuje jako první. Má nejvyšší úspěšnost, pokud prohrává po dvou třetinách. 33 procent takových zápasů dokázala vyhrát. Víra ve vlastní střelecké schopnosti je enormní.
V Nashvillu, který má stejného manažera už 20 let, se zastřešující myšlenka promítla naopak do obrany. David Poile odpradávna věří, že základ úspěchu leží tady. Slova jako struktura, řád a organizace patří do základního názvosloví už od roku 1999, kdy Predators začínali jako outsideři.
Poile během kariéry draftoval Dana Hamhuise, Ryana Sutera, Shea Webera, Romana Josiho, Setha Jonese, Ryana Ellise a Mattiase Ekholma. Všichni hrají nebo dříve hráli v elitním obranném páru. Přivedl i Marka Židlického, Kimma Timmonena a P.K. Subbana.

Dnešní "fantastická čtyřka" Josi, Ellis, Ekholm a Subban je geniálně vypreparovaná skupina, které se nic v NHL nevyrovná. Všichni hrají přes 22 minut za zápas, což je unikát. Posledním týmem, jenž měl v sestavě čtyři beky s tak vysokým herním časem, byli New York Islanders v sezoně 2003-2004. To byl ale průměrný celek.
Štědrý icetime přináší i bohaté výdělky. Subban, Josi a Ellis mají průměr přes 0,7 bodu na zápas. Obránců nad touto hranicí je v NHL jen čtrnáct. V žádném jiném týmu nehrají dva takoví. Nashville má rovnou tři.
Směrem dozadu je jejich práce stejně skvostná. Všichni čtyři mají plus/mínus vyšší než +18 včetně Ellise, který první tři měsíce vynechal kvůli operaci kolene. Fantastická čtyřka je na ledě de facto dvě třetiny zápasu a výsledkem je, že Nashville má nejméně inkasovaných branek ze všech týmů (177).
Dlouhodobě skvělou obranu podepřel navíc špičkový výkon Pekky Rinneho. Ten se pohybuje do třetího místa na všech vrcholech brankářského čtverce, který znamená vstupenku na pódium při udílení Vezina Trophy. Je druhý v počtu výher (40), třetí v průměru inkasovaných branek (2,26), třetí v úspěšnosti zákroků (92,9 procenta) a dokonce první v počtu vychytaných nul (8).
Filozofie při skládání obrany a brankoviště je v Nashvillu jasná. Nejlepší možná čtyřka, která pokryje drtivou většinu krizových situací a elitní brankář. Co ale útočníci? Při pohledu na ně se vkrádá vzpomínka na poslední scénu trilogie Matrix, kdy Neo bojuje proti tisícům agentům Smithům. Je jich mnoho a všichni jsou stejní.
Predators mají 13 hráčů, kteří vstřelili alespoň 10 branek. To je nejvíc z celé NHL. Colton Sissons bude brzy čtrnáctým, má jich zatím devět. Nejproduktivnější hráč je Viktor Arvidsson s 56 body. V celkovém pořadí NHL mu ale patří až 61.místo.
V historii udílení Trofeje prezidentů se přitom nikdy nestalo, aby neproduktivnější hráč vítězného týmu byl v bodování ligy tak hluboko. Nejhůř dosud skončil v sezoně 2003-2004 Pavel Datsyuk z Detroit Red Wings na 23. místě.

Predators nikdy neinvestovali do vývoje svých útočníků tolik co do obrany. Své současné největší hvězdy Filipa Forsberga a Ryana Johansena získali z výměn. Cílem nikdy nebylo draftovat prvního centra typu Steven Stamkos. Pouze v sezoně 2006-2007, po prvních neúspěšných návštěvách v play off, do toho klub odvážně "praštil" a nakoupil velké hvězdy Paula Kariyu, Jasona Arnotta a Petera Forsberga, ale brzy se vrátil k myšlence útoku plného nadprůměrných, ale ne vyloženě hvězdných hráčů.
Tenhle styl vygradoval v éře současného trenéra Petera Lavioletta. Pod jeho vedením za poslední čtyři sezony jen dva útočníci měli ice time vyšší než 19 minut a to jen o pár vteřin (Filip Forsberg 19:03 a Jamel Neal 19:04 v sezoně 2015-2016).
Jen pro představu, v téhle sezoně hraje v NHL 47 útočníků s tak vysokým časem. Johansen, který je lídrem Predators, je s hodnotou 18:45 až na 57. místě.
Pečlivý výběr a typologie útočníků vede k tomu, že si skvěle sednou a mohou se kdykoliv doplnit. V minulém play off došli Predators až do finále, přestože ztratili kvůli zranění Johansena, Mikea Fishera i Kevina Fialu. Nikdy nevíte, odkud přijde gól, ale vyrovnaný útok vstřelil už 233 branek, což stačí na deváté místo v celé lize.
Na druhou stranu určitá rovnost a uniformovanost je zase vidět v obraně Tampy Bay, které jsme se ještě nevěnovali. V Yzermanově éře pouze Victor Hedman překonal hranici 40 bodů, a to rovnou čtyřikrát. Nikdo další. Škatulce ofenzivního beka se blíží nováček Mikhail Sergachev, ale ještě do ní nedorostl. Beci, které Tampa dlouhodobě hledá, jsou poctiví defenzivní dříči, kteří dokážou vyhodit nebo rozehrát puk z obranného pásma a dál se o něj nestarají. Sílu v obraně trenér Jon Cooper navíc rád rozprostírá na sedm beků.
Více k tématu: [Palát se vrátil v pravý čas]
Ozývá se mnoho hlasů, které říkají, že úspěch Tampy Bay stojí na hliněných nohách a pro play off by rozhodně neměla být takovým favoritem. Její bodový zisk i statistiky jsou hodně nafouknuté prvními šesti týdny sezony, kdy měla bilanci 15-2-2, což činí úspěšnost 76,6 procent. Ve zbytku sezony má ale bilanci 36-17-2, což odpovídá úspěšnosti jen 62,2 procenta.
V osmi zápasech, které rozhodovaly nájezdy, vyhrála šestkrát a má po Torontu druhou nejlepší bilanci. Je to šest bodů navíc, v play off se ale samozřejmě nájezdy nejezdí.
Současná forma taky nevěstí nic dobrého. Lightning mají v březnu průměr čtyři inkasované branky na zápas. To je enormně vysoké číslo, které zachraňuje jen fakt, že sami skórují v průměru 4,3krát. Po vzoru Oilers z 80.let prostě většinou vstřelí víc gólů než dostanou.

Je to ale model, který je udržitelný i v play off? Brankář Andrei Vasilevskiy, který zářil na podzim, přiznává únavu. Je mu 23 let a ještě nikdy v kariéře se po něm nechtělo, aby chytal víc než 50 zápasů. V březnu má průměr 4,59 branky na zápas a úspěšnost jen 87,5 procenta. Mezi brankáři, kteří chytali alespoň čtyři zápasy, je až na 41.místě.
Trofej prezidentů sice připadne s největší pravděpodobností jednomu z těchto týmů, ale pak přijde hlavní fáze roku, kdy může být všechno jinak. Nashville na první pohled vypadá jako lépe složený tým. Tampa Bay ale v mnohém připomíná Pittsburgh Penguins nebo Chicago Blackhawks, kteří třikrát vyhráli s modelem postaveným na několika ústředních hvězdách v útoku obklopených skupinou nedoceněných hráčů.
Necháme se překvapit. Hlavní show začíná už za dva a půl týdne.