Oilers jsou po vyřazení smutní a hrdí zároveň

To vyřazení pořádně bolí. Ale zároveň platí, že právě z dnešní bolesti se tak často rodí budoucí vítězství.

Hráči Edmonton Oilers překvapili hokejový svět, když v základní části pohodlně získávali bod za bodem a v poklidu došli k účasti v play off. Pak v prvním kole zaskočili loňské finalisty Stanley Cupu San Jose Sharks a teď nechybělo moc, aby na jejich štítě skončili i Anaheim Ducks.
Ti ale nakonec rozhodující sedmý duel série druhého kola Západní konference zvládli lépe. Zatímco oni se radují z prodloužení sezony minimálně do konce května, Oilers smutní.
Negativní emoce jsou na místě, ale kanadský tým nejspíš brzy přejdou. V klubu si dokázali, že jsou konkurenceschopní i proti nejlepším týmům NHL - a že je díky ohromnému potenciálu současného kádru čeká zářná budoucnost. I neúspěch s Anaheimem je pro mužstvo Todda McLellana paradoxně obrovská škola.

"Jsem teď samozřejmě zklamán," řekl kouč. "Ale dobře vím, že za poslední měsíc jsme získali plnohodnotné vysokoškolské vzdělání."
Dobře ví, o čem mluví. A má být na co hrdý. Společně s vedením se mu podařilo postavit skvělý tým, který perfektně zapadá do moderního hokeje - jenže také platí, že cesta mezi nejlepší bývá v absolutní většině případů postupná.
A tak Oilers nejprve musejí získávat zkušenosti, aby jednou mohli stanout na úplném vrcholu.
Nejmladší kapitán historie ligy Connor McDavid sice s náskokem opanoval produktivitu základní části a v červnu si dojde pro Art Ross Trophy, vyřazovací část NHL ovšem hrál poprvé v životě. Že v ní bude tak dominantní jako od října do začátku dubna, to čekali jen ti největší optimisté a fanoušci Oilers.
McDavid nakonec ve 13 zápasech nasbíral devět bodů za pět branek a čtyři nahrávky, což sice nejsou oslnivá čísla, ale úplně špatná také ne.

A za rok bude McDavid, na něhož si soupeři pochopitelně dávali pořádný pozor, zkušenější a stoprocentně silnější. Pokud si tedy z letošního vyřazení vezme to, co má.
"Chvilku potrvá, než se přes to všechno přenesu, ale už teď vím, že tahle sezona byla plná pozitiv," řekl kapitán Edmontonu. "Bojovali jsme na maximum. Všichni od prvního do posledního hráče," dodal, jako by snad někdo pochyboval.
Ze stínu hlavní hvězdy týmu Oilers pořádně vylétl německý rychlík Leon Draisaitl. Ten v základní části nasbíral za 82 utkání 77 bodů (29+48), dostal se mezi ligovou smetánku a totéž předvedl i ve Stanley Cupu, kde ve 13 zápasech zaznamenal 16 bodů (6+10).

"Vyrostl neskutečně," řekl na Němcovu adresu o mnoho zkušenější útočník Milan Lucic. "Potřebovali jsme někoho, kdo naši hru zrychlí - a on to dělal parádně celou sezonu. Navíc udeřil, když jsme to nejvíc potřebovali," připomněl Draisaitlovo pětibodové představení ze šestého zápasu série s Ducks.
To ale není z pečlivě budovaného jádra kolem McDavida vše.
V obrovskou oporu vyrostl švédský obránce Oscar Klefbom, ačkoliv se to asi více čekalo od jeho krajana Adama Larssona, za něhož vedení loni v létě obětovalo hvězdného útočníka Taylora Halla. I ten ale nakonec uplatnění našel a jeho výkony měly vzestupnou tendenci.
A pak je tu brankář. Cam Talbot se po roce aklimatizace postupně stal důležitou postavou Oilers a nejvytíženějším gólmanem celé ligy. V součtu s vyřazovací částí naskočil do 86 zápasů, což je extrémní porce.
Na výkonnosti to ovšem absolutně nebylo znát, naopak: u Talbora se od startu play off stupňovala.
"Dokážu si teď najít puky, které jsem dříve třeba nechytil. To je přesně to, co tým v play off potřebuje. Bez brankáře se vyhrát nedá," řekl muž, kterého by prý trenér musel tahat za vlasy z brankoviště, aby ho donutil k odpočinku.

Tohle všechno tvoří pořádně pevné základní kameny týmu, o němž v budoucnosti nejspíš hodně uslyšíme. Je ale samozřejmě nutné, aby stavba dál dostávala další důležité díly. Aby vše fungovalo tak, jak má. A to ještě chvíli potrvá.
Zkušený stavitel McLellan se zdá být zárukou toho, že vše půjde podle dlouhodobého plánu. A rok 2017 může být nutnou bolestnou lekcí, od níž se Oilers odrazí vstříc ještě zářivější budoucnosti.