Teemu Selanne šéfuje čerstvě vybraným esům
Silnému ročníku nováčků v Síni slávy vévodí Finský blesk
Napsal Michael Langr / nhl.com/cs
Říkali mu Finský blesk. Oplýval rychlostí, na ledě byl všude o krok dřív. Proto je docela legrační, že když se teď měl Teemu Selanne dostavit na slavnostní ceremoniál udělování prstenů, kterým začíná uvádění dřívějších hvězd do Síně slávy, tak...
...přišel pozdě.
"Měli jsme nějaké problémy na letišti," vysvětlovala sedmačtyřicetiletá hvězda, jakmile se v Torontu dostala k novinářským diktafonům. "Nakonec ale všechno dobře dopadlo. Chtěl bych všem poděkovat za to, že se na nás počkalo. Zavolal jsem svému agentovi, ten to vyřídil."
Video: Historie: Selanne stanovil nováčkovský rekord NHL
Tím agentem Selanne v žertu myslel věčného parťáka Paula Kariyu, se kterým letos do Síně slávy vstupuje. Jsou součástí silného ročníku, patří k nim ještě Dave Andreychuk, Mark Recchi, bývalá hokejistka Danielle Goyetteová a univerzitní kouč Clare Drake s vlastníkem Boston Bruins Jeremym Jacobsem.
Hlavou téhle party je však bezesporu právě Selanne. Je symbolem jedné éry. V NHL odehrál 21 sezon, v týmu Anaheim Ducks se loučil jako historický lídr v gólech i bodech. Právě v tomhle klubu prožil po boku Kariyi nejslavnější léta.
Prorazil však už dávno před tím, než v roce 1996 do Anaheimu přišel. Winnipeg Jets ho roku 1988 draftovali z prvního kola jako velký evropský příslib, nic tenkrát neuspěchal, do zámoří přišel až o čtyři roky později.
Ohromující statistikou 132 bodů a 76 gólů si pak vysloužil Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, připsal si střelecký rekord ligy. Okamžitě ho též zařadili do All-Star týmu soutěže.
"Celý ten premiérový rok v NHL na mě dělal dojem jednoho dlouhého snu," přiznal. "Až po několika dalších letech mi došlo, co jsem v té první sezoně vlastně dokázal. Ve Winnipegu panovalo kolem hokeje opravdové šílenství, fanoušci byli hodně vášniví."
V tomhle městě ho milovali. Vzájemné pouto posilovaly okamžiky, které se mezi příznivci rychle rozkřikly: Selanne si prý šel klidně zahrát hokej s cizími kluky na ulici, to když si všiml, že tam s hokejkami v ruce prohání tenisák.
"No jo, to se stávalo. Pamatuju si, když to bylo poprvé. Asi deset vteřin na mě zírali, jestli to myslím vážně. Pak jsme si normálně zahráli na dvě," popisoval.
Klíčovým impulzem pro jeho kariéru byl však už zmíněný trejd do Anaheimu, byť v to únorové ráno jej za nijak šťastnou změnu nepovažoval. O výměně se dozvěděl během tréninku, novinka ho tehdy tak zaskočila, že stadion opustil bez jediného slova. Během celé své aktivní dráhy byl přitom jinak považován za mimořádně vtipného a družného společníka, který se z žádného novinářského rozhovoru nevymlouval.
Nejen proto se na něj ale vzpomíná s takovou úctou. Během svých zámořských let vybojoval Maurice Rocket Richard Trophy pro nejlepšího střelce (1998-99), i tolik vysnívaný Stanley Cup (2006-07). Kariéru uzavřel po sezoně 2013-14.
"Měl jsem obrovské štěstí, že ať jsem hrál kdekoliv, vždycky jsem měl vynikající spoluhráče," prohlásil se svou typickou skromností útočník, který si vedle již zmíněných klubů zahrál i za Colorado Avalanche, Nashville Predators a St. Louis Blues. "Nikdy jsem nezapomněl na to, že hokej je především týmový sport."
Jiní však naopak nezapomněli na to, že v tomhle týmovém sportu nakonec často rozhodují osobnosti jako právě Selanne. Naposledy se o tom přesvědčil v červnu. To byl zrovna na golfu, když mu zavolal bývalý forvard Lanny McDonald. Fin si kníratého funkcionáře škodolibě dobíral, že kvůli telefonátu přijde o nejlepší část hry, na to mu však McDonald odvětil: "Teemu, možná by sis měl pozměnit plány na zbytek celého dne. Oficiálně ti oznamuji, že letos vstoupíš jako jeden z vybraných do Síně slávy."
Jak to Selanne slyšel, draly se mu do očí slzy, oči si otírala i manželka Sirpa. Kdo jiný by ale měl mezi smetánku patřit? Střelec 684 gólů tedy bezesporu ano.
"Vstupuji do unikátní společnosti," tvrdil Selanne pokorně. "Tohle celé je pro mě obrovská čest. Snad se při pondělní děkovné řeči moc nenechám unést emocemi."