Prospalovo osamělé Blues: Je to vykoupené, ale je to NHL

Během sezony vám jednou za měsíc přinášíme rubriku 'Evropský šéf'. V ní se zaměřujeme na osobnosti z Česka i dalších evropských zemí v managementu nebo trenérských štábech klubů NHL. Začínáme s Václavem Prospalem, asistentem trenéra St. Louis Blues.

---------------

Když v sezoně 1996-97 poprvé oblékl dres Philadelphia Flyers a vyjel na led ke svému prvnímu zápasu NHL, měl z toho husí kůži. Teď, o tři dekády později, zažívá Václav Prospal podobné pocity.

I přesto, že má za sebou 1108 zápasů NHL a doma dvě zlaté medaile z mistrovství světa IIHF i olympjský bronz. Přesto, že ve své bohaté kariéře potkal soupeře jako Wayne Gretzky a Mario Lemieux i spoluhráče jako Jaromír Jágr, Eric Lindros či Martin St. Louis.

"Je to NHL. Jste zpátky na tom nejvyšším levelu. Kolikrát se musím štípnout, abych si uvědomil, kde jsem. Je to vlastně stejné, jako když jsem byl hráč. Úplně to samé," říká Prospal pro NHL.com/cs.

"Začátky nikdy nejsou jednoduché. Přijdete do nového týmu, potřebujete si zvykat, poznat tu kulturu, poznat lidi, poznat jakým způsobem se to tady dělá a spoustu dalších věcí. Samozřejmě to byly ty první měsíce, teď už jsme nějakým způsobem zajetí. Nechci říkat slovo rutina, ale tím, že už je to zajeté, je to daleko lepší pocit."

Přesto se při příchodu na střídačku Blues před samotnými duely musí pokaždé zhluboka nadechnout.

"Štípám se, kdykoliv je zápas. Podívejte se na naše poslední soupeře: finalista Stanley Cupu (Vegas Golden Knights), další zápas proti vítězům (Carolina Hurricanes). To jsou nejlepší týmy na světě a vy zkoušíte najít něco, čím bychom je mohli porazit."

Jako trenér se Prospal dostal do NHL stejným způsobem, jakým si tam vybojoval místo coby hráč - prošel farmářskou soutěží. V 90. letech odehrál v American Hockey League tři sezony, než si ho vytáhli do Philadelphie. Teď má za sebou tři roky v roli asistenta Rochesteru, záložního týmu Buffalo Sabres.

"Samozřejmě, že kdyby tam nebyly ty výsledky, co jsme měli s naší přesilovkou, tak by si mě třeba nevšimli a neoslovili mě na ty pohovory, které se mi nějakým způsobem podařily a posunul jsem se dál," popisuje Prospal.

"I když máte třeba nějaké kontakty, tak jenom ty kontakty vám nepomůžou. Pořád musíte mít něco za sebou. Tady mají rádi, když si trenéři procházejí American Hockey League a i třeba East Coast Hockey League. Dneska je strašně málo trenérů i asistentů, kteří ukončí kariéru a jdou rovnou do NHL. Většinou si musí projít tou farmou. Jako ti hráči. Ten koloběh tady je podobný, jako byla hráčská kariéra. Je třeba si tím projít a díky tomu, jako jsem si toho daleko víc vážil jako hráč, si toho víc vážím i jako trenér, že tady můžu být."

Už jako útočník byl známý svým nesmlouvavým stylem i tvrdou dřinou, díky které se navzdory názorům některých trenérů nakonec prokousal do NHL. Se stejnou intenzitou se teď věnuje i trenérské profesi.

Vede předzápasové ranní rozbruslení, i když sám říká, že není jeho velkým zastáncem. Z lože haly Enterprise Center pak sleduje to soupeřovo a poznamenává si, jak se protivníkova čtyřka na přesilovky připravuje na systém Blues v oslabení. Jeho hlavní starostí jsou přesilovky a hra v útočném pásmu. K tomu si připravuje mítinky u videa, neustále sleduje ostatní zápasy NHL... 

"Taky jsou chvíle, kdy není čas vůbec na nic a napadají vás všelijaké myšlenky. Protože času se nedostává, myslíte si, že to s tím videem nestíháte, ta práce se nabaluje. Ale nejdůležitější je se přes ty černé chvíle dostat a věřit tomu, že mančaft je tady dost dobrý na to, aby vám v tom pomohl. Abyste věděli, že ta práce k něčemu vede," říká.

"Cílem je pro mě, abychom měli dobrý letošní rok jako tým a aby to, za co jsem tady zodpovědný, fungovalo. Abych si vytvořil skvělý vztah s těma klukama, kteří na těch přesilovkách jsou. A od toho se to všechno odráží dál."

I když se v pátek večer hrál první zápas baseballové Světové série, v níž proti Milwaukee bojuje celek z bydliště jeho rodiny Tampa Bay Rays, i tehdy sledoval Prospal v televizi raději další zápasy NHL.

"Je to hokejový fanatik, který tu hru miluje," říká o něm obránce Blues Adam Jiříček, český nováček v sestavě Blues.

Pod modrou kšiltovkou už trenérovi vykukují první šediny, v 51 letech tráví sezonu bez rodiny, kterou nechal na Floridě, kde jeho dvě mladší z celkem čtyř dětí stále chodí do školy.

"To je ta stinná stránka toho, co musíte obětovat, abyste tady mohli být," říká.

I kvůli odloučení od rodiny si proto dovede představit, že toho všeho jednou nechá a u hokeje nebude dělat nic.

"Naprosto parádně," usmívá se. "Já bych byl jenom fanouškem. Užíval bych si rodiny, užíval bych si toho, že si můžu dělat, co chci. Mám rodinu, ženu, kterou miluju, se kterou chci trávit čas. Máme čtyři děti, vždycky je co dělat. Tu aktivitu s rodinou jsem si užil v létě, proto jsou ty začátky sezony vždycky tak těžké."

Tohle ale teď není na pořadu dne. Trenérská pozice v NHL je tak velké lákadlo, že je ochoten tohle všechno obětovat. A tak dál s entuziasmem přenáší svou typickou energii i na hráče St. Louis.

"Tu energii do toho dává už jen i na těch mítincích, kde je vidět, že je opravdu zapálený a že ho to baví. Jsme rádi, že ho tady máme," říká jeho krajan Jiříček.

"Je super tady mít Čecha. On je férový ke všem, ale když máme mítink sami dva, tak pokecáme česky a slovensky. Jsem velmi rád, že tu je," přidává se i slovenský útočník Dalibor Dvorský. "Přinesl do týmu energii, i do té přesilovky. S energií do toho jde každý den, i na tréninku, i na zápase na střídačce."

Prospalova práce je znát na vylepšených přesilovkách Blues. Ve čtvrtek při výhře 6:2 nad Vegas využili obě dvě, které v zápase dostali. Celkem jsou s úspěšností 24,1 procenta desátí v NHL - v minulém ročníku přitom byli v tomto ohledu s využitím 17,6 procenta až 26. 

"Ta přesilovka je mnohem aktivnější, hráči jsou agresivnější. Loni jsme měli v početních výhodách strašně málo střeleckých pokusů a potřebovali jsme zapracovat na tom, abychom rychleji posílali puky spoluhráčům, kombinací dostávali soupeře z jejich pozic," popisoval místním médiím hlavní kouč Jim Montgomery.

"Rychlost našich přihrávek na přesilovkách byla v poslední sezoně jednou z nejhorších v lize. Bylo jasné, že tohle musíme zlepšit a dostat do hráčů útočnou mentalitu. A (Prospal) ji do té přesilovky přinesl," dodal nadřízený českého trenéra.

"Je super, že se to takhle dalo dohromady. Hodně se o tom bavíme, máme kolem toho dobré mítinky," říká útočník Dylan Holloway, jeden z klíčových hráčů St. Louis v početních výhodách. "Vinny v tom udělal spoustu dobré práce. Má dobrý plán, vždycky nás připravuje na to, jak různí soupeři hrají v oslabeních. Celkově přináší pozitivní atmosféru, na střídačce je hodně intenzivní a dobře to funguje."

K tomu všemu Prospal pomáhá mladíkům Jiříčkovi s Dvorským v adaptaci na NHL. 

"Je to super. Když děláme třeba přesilovku, tak nám to dokáže přiblížit naším jazykem. Je to lepší, že tady máme Čecha. Kdyby tady nebyl, tak to mám o dost těžší," tvrdí Jiříček. "Pomáhá mi každý den, ukazuje mi, jak to tady funguje. Je super, že tady je, můžeme chodit spolu na večeře a mluvit česky. Takže to je o dost snazší a příjemnější."

Prospal není jediným asistentem trenéra v NHL, který pochází z Česka. V klubu Philadelphia Flyers je pravou rukou kouče Ricka Toccheta bývalý útočník Jaroslav Svejkovský, který byl po jeho boku asistentem už u Vancouver Canucks. I on si prošel podobnou cestou, přes trénování v Americe, kde byl nejprve dovednostním koučem, až ho povolali ke Canucks a poté i na jejich střídačku.

Podle Prospala je tohle zatím asi jediná cesta, jak by se český trenér mohl dostat do NHL. 

"Oba dva žijeme tady, oba máme rodiny tady. Oba jsme byli zapojení do mládežnického hokeje i v nižších soutěžích. Myslím, že jakmile si neprojdete tady těmi postupnými krůčky, tak to půjde těžko. V Evropě je spousta trenérů, kteří by sem chtěli přijít, ale těžko říct, jestli by vzali nějakou pozici asisitenta někde na farmě nebo v ECHL a dali si ten čas, aby se tímhle prokousali," říká. 

"Je to vykoupené tím, že nejsem každý den s rodinou. Ale na druhou stranu - je to NHL."