Skip to main content

Teemu a Paul. Bratři mezi elitou

Kariya tvrdí, že nebýt Selanneho, v Síni slávy by nebyl

Napsal Michael Langr / nhl.com/cs

Když má legendární útočník Teemu Selanne popsat svůj vztah ke svému věčnému parťákovi Paulu Kariyovi, hledá správná slova jen vteřinu: "To není těžké, jsme prostě jako bratři. Naše společné hokejové roky byly jednoduše kouzelné. Úžasně jsme si na ledě i v kabině rozuměli, byli jsme pořád spolu."

Oba sice už se svými veleúspěšnými kariérami skončili, spolu však budou i nadále. NHL je ve stejnou chvíli uvádí jako nové členy do Síně slávy, vedle nich dochází i na Davea Andreychuka, Marka Recchiho, bývalou hokejistku Danielle Goyetteovou a univerzitního kouče Clare Drakea s vlastníkem Boston Bruins Jeremym Jacobsem.

"Že jsme takhle ocenění s Paulem naráz, to je něco mimořádného," tvrdil sedmačtyřicetiletý Selanne. "Těší mě to pochopitelně za nás oba, o něco víc ale za Paula. Jeho kariéře tak trochu chyběla opravdová tečka, vzhledem ke svým zdravotním trablům nedostal šanci pořádně říct sbohem. Že tu příležitost dostane nyní, je neskutečné požehnání. Od chvíle, kdy se o tom dozvěděl, jako by z něj byl úplně jiný člověk. Je tak šťastný!"

Byli vážně nerozlučnou dvojkou. Dlouhá léta spolu hráli za Anaheim Ducks, těsně před hokejovým důchodem se sešli i v Colorado Avalanche.

Jejich sbírka úspěchů bere dech. Finské pravé křídlo je držitelem Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, v sezoně 1992-93 vylepšil Selanne zelenáčský rekord NHL v počtu nastřílených gólů. Vybojoval Maurice Rocket Richard Trophy pro nejlepšího střelce (1998-99), i Stanley Cup (2007).

S reprezentací své země vybojoval stříbro na olympiádě 2006 v Turíně, bronz na třech dalších Hrách. Stejné medaile vozil i z mistrovství světa IIHF. Kariéru završil v roce 2014.

Jeho třiačtyřicetiletý kanadský kamarád měl kolem krku i zlatý kov - s národním týmem jej vybojoval na olympiádě v Salt Lake City 2002, mistrovství světa IIHF 1994 a juniorském šampionátu 1993. V NHL se dostal do All Star týmu, drží hned několik klubových rekordů Ducks. Jako vyhlášený gentleman si v letech 1996 a 1997 došel i pro Lady Byng Trophy, kariéru končil kvůli sérii otřesů mozku roku 2011.

"Když se řekne Kariya, jako úplně první mi naskočí jeho perfekcionismus," vysvětluje Selanne. "Co mě trvalo deset vteřin, jemu celou věčnost. Na všem si dával záležet, ať už jsme hráli hokej, nebo se učil něco v civilním životě."

Kariya se o svém zařazení mezi nesmrtelné zařadil tak trochu nepředpisově. Jistě - právě od Selanneho. Když šéf Síně slávy Lanny McDonald v červnu obvolával nové členy, začal u Fina. A jelikož mu řekl i o zařazení kumpána, tak než stačil vytočit Kariyovo číslo, už volal Selanne.

"Zrovna jsem byl surfovat," vybavil si Kariya. "Vlastně dodnes pořádně nevím, jak to, že to věděl přede mnou. Ale že byl první mu nemůžu zazlívat. Vždyť pokud bych s ním nehrával, do Síně slávy bych se v životě nedostal. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi takové cti dostane."

Přestože si spolu odjakživa užívali spoustu legrace, především si oba toho druhého velmi hokejově vážili. Ani během vážného rozhovoru o herních dovednostech si však nakonec neodpustí žertík.

"Teemu byl vždycky oceňován pro své kanonýrské schopnosti," načal tuhle řeč Kariya. "Vedle toho měl ovšem i vynikající cit pro přihrávky a tvorbu hry. Nám byl jedno, kdo z nás vstřelí gól, v tomhle jsme byli absolutně nesobečtí. Věděli jsme, co ten druhý udělá. Teemu tvrdil, že mi dokáže číst myšlenky. I mimo led. To v případě jeho myšlenek nebylo těžké uhodnout, protože téměř permanentně dělal jediné - sledoval seriál Pobřežní hlídka."

Pakliže na ledě byli sehraní dokonale, v něčem se teď přece jen liší. Každý obdivuje jiného současného hráče. Kariya nejradši sleduje Sidneyho Crosbyho, líbí se mu i mazanost a šikovnost Johnnyho Gaudreaua. To Selanne neskrývá slabost pro Connora McDavida.

"A pro Patrika Laineho, pochopitelně," přiznal. "Jako Fin ani nemůžu říct nic jiného."

Ctete více