Salming byl první velkou evropskou hvězdou

Když v roce 1973 naskočil v dresu Toronto Maple Leafs do NHL, jakoby měl na zádech terč. Během sedmnácti sezon ale dokázal, že se o sebe dovede postarat. A to i v hokejové éře, která je označována za nejnásilnější v dějinách ligy.

V první polovině 70. let byli zahraniční hráči v zámoří raritou. Generální manažer Toronta Jim Gregory ale vyslal zvědy do Švédska, aby se porozhlédli, zda se tam neprohání vhodný hráč pro Maple Leafs.

Skautské reporty nejprve ukazovali na útočníka Inge Hammarstroma, na místě ale výsadek z Maple Leafs zjistil, že do NHL by pasoval ještě více Salming. A skaut Gerry McNamara o tom barvitě referoval svým nadřízeným.

"McNamara přijel v roce 1972 na vánoční turnaj do Stockholmu a zeptal se mě, zda chci hrát za Toronto. Já o NHL nikdy nepřemýšlel, ale pak jsem si řekl, že by to mohla být zábava," vzpomínal Salming na start zámořské kariéry.

Toronto se švédským bekem podepsalo smlouvu, i když hráči 'Tre Kronor' měli v oné době pověst bázlivých zbabělců, kteří nebudou schopni hrát tak tvrdý hokej, jaký se praktikoval v NHL.

"V prvních zápasech jsem měl pocit, že mě soupeři chtějí hlavně zmlátit. Ale já věděl, že by se to mohlo stát, takže jsem byl nachystaný," líčil Salming.

Nejhorší to ovšem bylo s Philadelphia Flyers. "Když jsem projel kolem jejich střídačky, skoro všichni na mě začali pořvávat, že mě zabijí. Každé mužstvo mělo tehdy ve svém středu nějakého cvoka, ale tady byla koncentrace bláznů opravdu velká. Odhaduju to tak na půl mužstva "

Salming si však zjednal respekt i díky drsné bitce s lamželezem Davem Schultzem v hale Spectrum. Ten si švédského 'vetřelce' vyhlédl, aby mu ošklivě naložil, ale setkal se s nečekaným odporem. "Bušil do mě, tak jsem do toho šel taky naplno. Jinou možnost jsem neměl," vybavil si Salming svůj druhý zápas v NHL.

Rodák z nejsevernějšího švédského města Kiruna se brzy stal miláčkem fanoušků Maple Leafs a také oblíbeným spoluhráčem.

"Když jsme si párkrát vyměnili puk, tak skoro pokaždé z toho byla velká šance," tvrdil útočník Darryl Sittler. "Borje uměl všechno. Bránit, blokovat střely, nebo vzal puk a projel celým kluzištěm," dodala hvězda Toronta.

V Maple Leaf Gardens se Salming dočkal také jednoho z nejdojemnějších okamžiků kariéry, když zde nastoupil za Švédsko proti Kanadě při Canada Cupu 1976. Fanoušci ho přivítali bouřlivými ovacemi ve stoje, ačkoli měl na sobě dres protivníka.

"Bylo to neuvěřitelné. Jak mě můžou tak oslavovat, když hraju proti Kanadě? Nechápal jsem to. Ale o to víc jsem si toho cenil," říkal Salming.

Toronto ho milovalo a on mu to bohatě vracel v zápasech.

"Nejlepší věcí na tom všem je, že se ke mně Maple Leafs chovají jako ke zlatému pokladu pokaždé, když se do Toronta vrátím. Je to prostě Mekka hokeje a já měl to štěstí, že jsem v ní mohl hrát celých 16 let."

Salming má ostatně vedle Air Canada Centre i svou sochu, kde je zvěčněn ve vítězné póze s dalšími bývalými hvězdami klubu Sittlerem, Johnny Bowerem, Tedem Kennedym, ale i Matsem Sundinem.
 
"Pro mě i moji rodinu to znamená strašně moc, že jsem hned vedle Salminga. To je naše legenda legend," tvrdil Švéd Sundin.

"Když jsme vyrůstali, tak byl pro nás Salming ten největší hrdina. To on nám prošlapal cestu. A že byla někdy pěkně trnitá," děkoval svému vzoru i pozdější kapitán Detroit Red Wings Nicklas Lidstrom.

Salming ale nikdy neměl pocit průkopníka a poukazoval na to, že rozhodně nebyl prvním Evropanem v NHL. Ještě před ním tu hrál krajan Ulf Sterner za New York Rangers v sezoně 1964-65 a český útočník Jaroslav Jiřík, který to chvíli zkoušel v St. Louis Blues v sezoně 1969-70.

"A taky nezapomínejte, že Thommie Bergman hrál přede mnou za Detroit," oponoval Salming.

Jenže teprve on se stal první opravdovou evropskou hvězdou NHL. A to téměř okamžitě.

Ve své druhé sezoně už byl vybrán do druhého All-Star týmu ligy. V roce 1977 poskočil do prvního, když v hlasování o Norris Trophy skončil druhý za Larry Robinsonem z tehdy dominujících Montreal Canadiens. O tři roky později mu k trofeji nejlepšího beka chybělo pár hlasů na současného kouče Anaheim Ducks Randyho Carlylea, který hrál tehdy za Pittsburgh Penguins.

Salming si bez problémů zvyknul na menší ledovou plochu, jen s angličtinou se zpočátku docela pral.

Celkový účet jeho zámořského angažmá je ovšem působivý: 1148 zápasů, 150 gólů a 637 asistencí - to je na beka, který ani nebyl draftován, parádní skóre.

"V 70. letech jsme měli v Torontu výborný tým se Sittlerem, Lannym McDonaldem, Tigerem Williamsem. Chtělo to ještě jednoho dva hráče, kteří by nám pomohli, a mohli jsme dojít až ke Stanley Cupu," mrzelo Salminga.

Hokej se tomuhle tvrďákovi ze severu hokej doslova vryl do tváře; v play off 1978 utrpěl vážné zranění oka po zásahu hokejkou od Lorneho Henninga z New York Islanders. O osm let později museli lékaři sešít Salmingovi tvář více než 200 stehy, když utrpěl hrůzostrašné zranění po kontaktu s bruslí Gerarda Gallanta, nynějšího trenéra Vegas Golden Knights.

Po konci kariéry v NHL Salming stihl ještě reprezentovat Švédsko na olympiádě v Albertville. Skoro dvacet let poté, co na mistrovství světa IIHF v Praze v roce 1972 získal bronzovou medaili. V roce 1996 se pak stal jako druhý Evropan v historii po Vladislavu Tretiakovi členem Síně slávy v Torontu.

"Ve Švédsku ani nechápali, jak obrovská je to pocta. Když mi to oznámili, tak jsem opravdu brečel," vyprávěl Salming, jehož číslo 21 bylo loni vyřazeno ze sady Maple Leafs.

"Takže teď mám ještě dres pod střechou arény a sochu u haly," usmíval se Salming. "Až tady jednou nebudu, mohou sem přijít třeba i moje vnoučata a říct: tohoto pána dobře známe. A to je přece skvělé."