Sezona na farmě mi hodně pomohla, říká Chytil

Každý čtvrtek v základní části 2018-19 vám v naší nové rubrice 'Na střídačce s...' nabídneme rozhovor s hráčem NHL či zajímavou osobností okolo ligy. Tentokrát jsme vyzpovídali Filipa Chytila, talentovaného nováčka New York Rangers.

Před dekádou tu řádila početná česká jízda vedená Jaromírem Jágrem a Martinem Strakou, v kabině se sešlo i šest krajanů. Teď v ní sedává jediný Čech, navíc nováček. I on se však má za pár let stát hvězdou mužstva, v němž jako osmiletý capart sledoval kousky legendárního čísla 68.
"On je jedním z důvodů, proč jsem začal s hokejem," vypráví o Jágrovi devatenáctiletý útočník Filip Chytil v rozhovoru pro NHL.com/cs.
Na přelomu století působil na Manhattanu český útok s Petrem Nedvědem, Radkem Dvořákem a Janem Hlaváčem, pár let nato tam hrál Jágr, Straka, Martin Ručinský, Petr Průcha a další krajané. Je v Rangers ještě stále cítit, že tenhle klub má i českou tradici?
"Je tady ještě dost lidí, kteří tu dobu zažili. Naši maséři a další pracovníci klubu, kteří tady jsou už delší dobu, mi o tom vyprávějí, jak to tady vypadalo před deseti lety. Rád si s nimi o tom povídám. Teď jsem tu sice sám, ale na farmě je Libor Hájek, kterému je dvacet let a který hraje výborně, takže myslím, že sem brzy nakoukne a bude tu taky hrát. A ještě je tam Mára Mazanec."
Více k tématu: [Chytil zůstává s Rangers. Splněný sen, říká\]
Vybavíte si, jak jste jako kluk sledoval Jágra a spol. v dresu Rangers?
"Já jsem ho sledoval odmala, už od doby, co hrál za Pittsburgh. Taťka mi vždycky přehrál zápasy a já jsem se na něj díval. A čím jsem byl starší, tím jich bylo víc. Jágr je největší legenda z České republiky, i díky němu jsem začal hrát hokej. Samozřejmě, hlavně díky svým rodičům, ale pak i díky tomu, že Česko mělo takového hráče jako Jarda Jágr. To mi do kariéry určitě pomohlo."
Nemrzí vás, že nemáte v kabině krajana?
"Já to ani tak nevnímám, že jsem tu samotný Čech. Já se tím bavím, dělám všechno pro to, abych tady zůstal. Hrát NHL je opravdu skvělý pocit, zejména pro mě jako pro mladého kluka."

Před rokem jste se v sestavě neudržel a po pár zápasech vás poslali na farmu do Hartfordu. V čem je to letos jiné, kromě toho, že jste o rok starší?
"Abych řekl pravdu, myslím, že mi hodně pomohla sezona na farmě. Na ledě se cítím být ve všech ohledech lepší. Dostávám se do šancí, vytvářím šance pro ostatní. Sice to tam ještě nepadá, ani naší lajně, ani mně, ale na to se moc nesoustředím. Snažím se hrát pro tým, abychom vyhrávali zápasy. V tomhle věku si užívám, že jsem tady, a dělám všechno pro to, abychom vyhrávali."
Jak sám říkáte, šancí máte dost, jenže první trefa sezony ne a ne přijít. Zneklidňuje vás nula v kolonce gólů, nebo to dovedete vypustit a nemyslíte na to?
"Snadné to není. Každý zápas mám aspoň dvě gólovky a pořád ne a ne to tam spadnout. I tyčka už mi tam zazvonila, měl jsem samostatné úniky... A pořád nic. Je těžké nad tím nepřemýšlet, ale mám kolem sebe skvělé lidi, skvělý tým a trenéry, kteří mi pomáhají každý den. Ti všichni přispívají k tomu, abych se cítil v pohodě. Já se na to vůbec nesoustředím, snažím se hrát pro tým, abychom měli co nejlepší výsledky."
Je jasné, že NHL je o třídu výš než farmářská AHL. V čem je největší rozdíl mezi těmito soutěžemi pro vás osobně?
"Tady jsou nejlepší hráči na světě, nejlepší liga, nejlepší obranné systémy. V AHL působí většinou mladí kluci, kteří bojují o místa, chtějí se dostat do NHL a dělají tam pro to všechno. Je to takový hokej bez systému a všichni se pořád snaží cpát do branky. Na farmě určitě není tak pohledný hokej jako v NHL. Ale já si myslím, že právě to mi hodně pomohlo. Že jsem si zvykl na ten americký styl hry a teď se cítím daleko líp než loni."
Jaké to je mít proti sobě zadáky jako Brent Burns, Erik Karlsson, Roman Josi či P.K. Subban?
"Jsou to nejlepší obránci na světě, je těžké se přes ně dostat. Ale už jsem taky o ten rok starší, všichni mi tady pomáhají. Jsem jenom rád, že jsem tady a dělám všechno pro to, abych tady zůstal."
Jak to máte s bydlením?
"Rodina a přítelkyně mi odletěli. Takže zatím zůstávám sám. Ale poblíž mám kluky z týmu, bydlím na Manhattanu. Když jedeme na trénink nebo skočíme na večeři, tak se vždycky sejdeme."
New York je gigantické město, které - jak se říká - nikdy nespí. Už se vám dostal pod kůži jeho hektický, a přesto přitažlivý rytmus?
"Je to jiný svět. Jsou tu skvělé restaurace, všechno, co člověk potřebuje. V sezoně sice není moc času, ale když máme volno, tak si s klukama skočíme zahrát na Play Stationu, nebo skočíme na večeři. A hlavně dobře regenerujeme a připravujeme se na další zápas."
Jak vám sedí Madison Square Garden, která se honosí přízviskem nejslavnější aréna na světě?
"Je to naše domácí hala, takže určitě sedí. Je skvělé, že tady můžu hrát a moc si toho vážím. Každý den se tu něco děje, ta hala je celosvětově opravdu výjimečná. Fanoušci jsou tady taky parádní, v New Yorku je temperamentní publikum. Po všech stránkách je super tady být."
Stihl jste si do 'Madisonky' odskočit i jako divák?
"V létě jsem chtěl na koncert, ale nesehnal jsem už lístky, takže ještě čekám na premiéru."