Jsem žíravina. Sním všechno, přiznává Hertl

V rubrice '10 otázek' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. V dalším vydání jsme i vzhledem k vánočnímu času odbočili od hokeje a vyzpovídali jsme centra San Jose Sharks Tomáše Hertla na téma jídlo, kultura a cestování.

Vánoce jsou svátky, které pro něj skrývají hodně nástrah. Zleva číhá čokoládová ozdoba na stromečku, zprava cukroví na stole, do toho tradiční večeře, obědy, chlebíčky... Tomáš Hertl si musí dávat dobrý pozor, aby se na první zápas po svátcích nevrátil o mnoho nežádoucích kilogramů těžší.
"Jsem žíravina. Sním všechno," přiznává útočník, který se svým metrákem živé váhy už tak patří k největším rambouskům v sestavě Sharks.
Vždyť i spoluhráč, kanadský centr Logan Couture, na českého útočníka prozradil: Sní spoustu dortíků!
Více k tématu: [Každý den chodíme do haly s úsměvem, tvrdí Chytil]
Je to pravda?
"Couts si dělá srandu. Pravda je ale taková, že to máme rádi oba. Vždycky když jdeme na tripech na jídlo, tak se dušujeme: Dneska si dezert nedáme! A nakonec to dopadne tak, že si ho dáme oba. Pošťuchujeme se a dáváme sázky, kdo z nás bude za dvacet let tlustší. Spolu se spíš hecujeme, možná proto to na mě prozradil. Ale nebudu říkat, že nemám rád sladké. Když můžu, tak zmrzlinu a čokoládu miluju. Se sladkým se musím držet zpátky."
Je jasné, že na Vánoce si člověk musí dávat pozor. Hlídáte se i během sezony nebo v létě?
"Svíčkovou si v sezoně nedám, to jím zdravější věci. To spíš nechávám na babičkách, když se potom vrátím do Česka. A babičky jsou rády, že mi tu 'svíci' můžou v létě udělat. Ono to tady v Americe ani nejde kvůli mouce, nechtěl bych se ošidit o tu klasickou českou svíčkovou. To samé je s kaprem o Vánocích; tady se špatně shání. Dáváme si řízek a bramborový salát. Ale já se snažím jíst zdravě, protože jak říkám: Jsem žíravina. Mám jen snad dvě věci, které mi nechutnají. Jinak jím všechno."

Kontrolujete si váhu?
"Hlídám se i nehlídám. Miluju jídlo a miluju sladký. Ale během sezony se najím, jak potřebuju. Dopřeju si, když vím, že to spálím při zápase a potřebuju něco dostat do těla. Samozřejmě, že děláme hodně zeleninu, ale nějakou tu sladkost si taky dám. Horší je to pak v létě. To člověk nemá takový výdej energie, takže si musí dávat trochu pozor."
Jakub Voráček z Philadelphie doporučuje jako ideální pozápasovou výživu pár piv. Jak to máte vy?
"Občas jedno po zápase dám. Nebo třeba když se s klukama sejdeme a hrajeme PlayStation. Jsme tam třeba ve čtyřech a jedeme nějakou hru, tak u toho si jedno dvě dáte, abyste do sebe dostali vitamín. Někdy si kupuju plzeň v lahvi; nevím, jestli je to tady v Kalifornii originál, ale ochutnal ji můj táta, který je mnohem větší odborník na pivo než já, a říkal, že to není špatný. Já nemůžu ty americký piva, ty budlighty nebo coorsy, to mi nejede."
Nikdy jste se netajil tím, že jste kluk ze statku v Šeberově. Cítíte se kulturně pořád ukotvený v Česku, nebo už vás 'uchvátila' Amerika?
"Mám to tak půl napůl. Když jsme tady, tak většinou posloucháme s klukama americkou muziku, ale doma zase běží česká, kterou mám taky rád. S filmy je to taky padesát na padesát. Hlavně teď na Vánoce mám rád klasiku, jako jsou Tři oříšky pro Popelku nebo především S čerty nejsou žerty - tuhle pohádku jsem viděl snad tisíckrát. To mě bude bavit pořád a vždycky se u toho zasměju. S těmi filmy je to složitější: už nemám DVD, všechno je online, takže hodně koukám na americké. Občas ale mrknu na Okresní přebor, to se vždycky hodně zasměju."
Určitě znáte i seriál Lajna, v jehož druhé sérii si zahrál i váš bratr...
"Jasně, ten díl jsem zrovna nedávno viděl. Trenér Hrouzek tam říkal, jak sundá toho nejlepšího hráče, takže se vlastně (představitel Hrouzka Jiří Langmajer) pral s bráchou. To jsem se samozřejmě musel podívat, byla to sranda. Bráchu jsem pochválil za vynikající herecký výkon. Udělal to dobře."
V San Jose hrajete od začátku zámořské kariéry, která trvá už šest a půl roku. Jaká jsou vaše oblíbená místečka ve městě?
"Před zápasem chodíme do italské restaurace, kterou má kamarád. Ten už ví, co si dáváme, a má to připravené. Ale jinak moc často na večeře nechodíme, ty si užijeme na tripech. V San Jose jsem spíš rád doma, protože manželka výborně vaří a já si vždycky nejlíp pochutnám. Jo, občas jdeme na sushi, které máme rádi, do jedné restaurace tady, ale jinak jsme spíš doma."

Kalifornie je turisticky hodně atraktivní lokalita. Stihli jste si projet některé národní parky?
"Byli jsme tady na těch plážích u Santa Cruz a Monterrey, jednou nahoře na jezeru Tahoe. A San Francisco, které máme tady v naší oblasti hodinu cesty od San Jose, je krásné město. Taky mám rád (ostrov s vězením) Alcatraz - je neskutečné to vidět. Malé cely, studená voda okolo, unikát. Nedávno jsme si projeli Los Angeles a jednou bych se chtěl vydat tady tu krásnou cestu po pobřeží Pacifiku. Rádi bychom se podívali i na Yosemitský národní park. Ale je to těžké, protože většinou přiletíme na sezonu a ten extra čas chcete radši trávit doma v Česku. Takže si pořád říkáme, že na to máme čas, že až někdy jindy..."
Létají za vámi hodně kamarádi z Česka, kteří chtějí projet Kalifornii?
"Ono to není snadné, protože plno mých kamarádů jsou taky hokejisti. Takže když jim končí sezona a mají volno, tak mně končí taky a letím domů do Prahy. Rodiče sem jezdí tak jednou za rok, od manželky jednou za dva roky, minulý rok tu byli kámoši s bráchou. Ale z Česka je to daleko, ten let je hodně dlouhý, 12 hodin a ještě přestup. Každopádně jsou tu vítaní."
Vy sám toho hodně nalétáte s týmem během tripů po Západní konferenci. Jak to zvládáte?
"V tomhle ohledu máme jeden z nejtěžších cestovních rozpisů. Nedávno jsem se o tom bavil s (Vladimírem Sobotkou z Buffalo Sabres) a oni nelétají déle než na tři večery. Kdežto my tu máme pořád někde čtyři zápasy za sebou venku, když už někam letíme, protože jsou to velké dálky. Dřív jsem v letadlech hodně sledoval filmy, teď tam hrajeme karty... Taky jsem se k tomu dokopal a začal jsem číst. Hrozně se mi totiž líbil seriál Hra o trůny, tak jsem si koupil knížky a to jsou pořádné bichle. Dlouho jsem nic nečetl a teď jsem si vybral knížky, co mají tisíc stran! V letadle je to ale těžké, protože kluci mě nutí hrát ty karty."