Faksa: 300 zápasů? Já byl spokojený i se stovkou

V rubrice '10 otázek' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. Pro třetí vydání sezony jsme vyzpovídali útočníka Radka Faksu z Dallas Stars.

V úterý dal dva góly Coloradu, v nové sezoně má za sebou 17 zápasů s bilancí čtyři branky a šest bodů. A pomáhá Dallasu k velmi solidnímu vzestupu - po pěti výhrách v řadě se Stars vyšvihli ze dna na dostřel od postupových pozic do play off.
Všechno nasvědčuje tomu, že centr Radek Faksa prožije dobrou sezonu.
"Povedlo se nám vyžehlit nedostatky a tým fungjue velmi dobře. Máme sílu a věřím, že toho dokážeme využít a dostaneme se daleko," říká momentálně (při zranění Romana Poláka a dlouhodobé absenci Martina Hanzala) jediný Čech v sestavě Dallasu, který načal pátou sezonu v NHL a minulý týden odehrál 300. ligový zápas.

Znamenalo pro vás něco jubilejní utkání, nebo je třístovka prostě to jen číslo?
"Určitě to pro mě něco znamená. 300 zápasů je dost. Já jsem nikdy nedoufal, že budu mít tolik startů. Vždyť nebylo ani jisté, že se sem vůbec dostanu. Vždycky jsem říkal, že když odehraju sto zápasů v NHL, tak budu spokojený. A teď jich mám tři sta a minimálně ještě další půlku před sebou."
Vybavíte si zpětně cestu do NHL a začátky v ní? Bylo to těžké vidět hráče z draftu 2012 jak se rychle prosazují, zatímco na vás coby číslo 13 z prvního kola pořád neukázali?
"Vždycky, když hraje hymna před zápasem, tak se zamyslím a připomenu si to. Bylo to docela složité, moc hokejistů se sem od nás nedostane a já jsem měl to štěstí. Šel jsem tomu hodně naproti. Čekal jsem na tu šanci po draftu trochu déle, než jsem myslel. Měl jsem nějakou operaci ramene, takže se to prodloužilo. Rok jsem byl mimo, začínal jsem ve čtvrté lajně a všechno jsem si to vybojoval. To čekání a tvrdá dřina, to všechno se nakonec vyplatilo."
Více k tématu: [Zdravější Dallas může naplnit ambice]
Snil jste o tom, že budete třeba jednou hrát v NHL prvního centra? A kdy jste se definitivně ztotožnil se svou rolí pivota formace, která má hlavně bránit soupeře?
"Nám nikdo neříká, že máme jen bránit. Důležité je hrát aktivně a nejlepší obrana je, když strávíte střídání v útočném pásmu. Já se snažím hrát poctivě jak do obrany, tak do útoku. V zápasech dostávám hodně prostoru, hodně času na ledě, takže jsem spokojený. Mužstvu se začalo dařit, teď to všechno vypadá skvěle."
V posledním play off dokázal váš útok eliminovat hvězdy soupeře a málem zastavit i St. Louis, které nakonec získalo titul. Jste hrdý na svou práci, i když se třeba tolik neodráží v produktivitě?
"Ano. Já vím, že fanoušci to moc nevidí, většinou sledují góly, body a tyhle věci. Ale skauti, trenéři, hráči, lidi přímo z hokeje tohle všechno vnímají. Tahle černá práce a tvrdá dřina je součást hry; my vytváříme prostor pro další útoky, které dávají góly. Určitě jsem byl pyšný na celé mužstvo. Hráli jsme dobře, byli jsme kousek od postupu do finále konference a prohráli jsme s pozdějšími vítězi. Prolétlo mi hlavou, že jsme to mohli být my."

Berete jako motivaci, že jste byli blízko k vyřazení pozdějších šampionů? Cítíte, že i vy máte sílu vyhrát Stanley Cup?
"Spíš mi to vrtá hlavou. Byl jsem smutný, viděl jsem, jak tenký je opravdu předěl mezi úspěchem a neúspěchem. Nebudeme si nic nalhávat, trošku jsem to (Blues) záviděl. Musíme se z toho poučit do dalších let a myslím si, že tým na to máme, abychom mohli dokázat to, co oni."
Vy jste se s týmem dvakrát dostal do 2. kola play off a dvakrát jste v něm prohráli v sedmém zápase právě se St. Louis. Co tam chybělo? Co udělat příště lépe, aby se ty misky vah překlopily na vaší stranu?
"Na ty série se dobře pamatuju. V té první play off jsme sedmý zápas začali strašně špatně, prohrávali jsme 0:4 a to se těžko dohání. A letos jsme si to podle mého prohráli v tom šestém zápase, kdy jsme vedli 3:2 a jeli jsme domů, kde jsme to pokazili. V sedmém zápase jsme pak nedali dvakrát do prázdné a soupeř nás potrestal. V takové chvíli rozhodují opravdu centimetry, drobnosti, každý detail."
Dallas nezačal novou sezonu příliš dobře, ale zhruba po dvou týdnech se to zlomilo a začali jste vyhrávat. Co se tam stalo?
"Přišlo dost nových hráčů a chvilku trvalo, než si to sedlo. Nová taktika, něco jsme změnili, něco jsme si řekli. Hodně jsme taky hráli venku. Ale měli jsme špatné třetí třetiny, nedávali jsme góly - to byly asi největší přečiny, které se podařilo vyžehlit."

Co říkáte na letní posily Pavelskiho, Sekeru a Perryho? Jak se v klubu zabydleli? A cítíte se s nimi silnější?
"Teď už určitě ano. Právě oni můžou být těmi klíčovýmí hráči, kteří zlomí třeba právě ten sedmý zápas play off na naší stranu. Tihle ho mohou rozhodnout."
S letním příchodem obránce Andreje Sekery se trochu zvětšila česko-slovenská kolonie v Dallasu. Je to pro vás příjemné?
"Určitě. Já jsem měl to štěstí, že jsem tady měl každý rok nějakého Čecha. Byl tu Aleš Hemský, Martin Hanzal, Roman Polák. Teď přišel Seky, můžu si s ním pokecat česko-slovensky. On a Roman jsou dva zkušení beci a dobří kluci. Jen škoda, že se oba v říjnu zranili."
Letos jste si zahrál na mistrovství světa v Bratislavě, kde český tým vybojoval semifinále a skončil čtvrtý. Dala vám tahle zkušenost něco i do další kariéry v NHL?
"Určitě. Myslím, že to bylo super zpestření. Je čest reprezentovat národ. A hlavně to bylo v Bratislavě, kousek od bydliště mojí rodiny, takže jsem konečně mohl hrát před všemi příbuznými. Atmosféra byla super a měli jsme dobrý tým. Jak jsou tam ti zkušení borci z NHL jako (Jakub Voráček) a (Michael Frolík), tak to mužstvo šlape skoro samo a oni si to řídí. To bylo úplně o něčem jiném než ty předchozí mistrovství, kde jsem byl."