Chci být jako Crosby s Ovečkinem, říká Chytil

V rubrice '10 otázek' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. V dalším vydání jsme vyzpovídali centra Filipa Chytila z New York Rangers.

Hokejisté z Manhattanu za sebou mají povedené období. V polovině února vyhráli devět z deseti duelů a z téměř beznadějných pozic se přitáhli na dostřel od postupových míst do play off. Jenže na přelomu měsíce pak prohráli tři utkání v řadě a nyní ztrácejí na druhou divokou kartu ve Východní konferenci čtyři body.
Napínavé dostihy prožívá s Rangers i dvacetiletý Filip Chytil, jenž se ve své druhé kompletní sezoně v NHL dostal se 13 trefami už teď na gólové maximum a na to bodové (23) mu schází jediný zápis.
"Doufám, že to dotáhneme," říká český útočník.

Jak vidíte šance na postup?
"Nejsme až tak daleko, pořád je to hratelné. Máme ještě dost zápasů před sebou, bude to jen na nás. Když budeme vyhrávat a hrát svou hru, tak věřím, že máme šanci a že play off můžeme udělat."
Jak se cítíte vy sám? V sezoně jste zažil dvougólový zápas i solidní období, ale také dlouhé série bez bodu. Uklidňuje vás, když trenér David Quinn nabádá k trpělivosti a říká, že se tímhle mladí hráči nemají nechat srazit a že budou mít dál jeho důvěru?
"Samozřejmě bych chtěl dávat víc gólů, víc bodovat, pomáhat týmu hlavně v tomhle ohledu, protože tím se vyhrávají zápasy. Ale jak říkal trenér, jsme tři mladí kluci v lajně a myslím, že hrajeme dobrý hokej. Na dojem se ovšem bohužel hokej nehraje, hraje se na góly, takže to musíme vyjádřit i střelecky. Tlačit se ještě víc do brány a snažit se to urvat."
V útoku jste strávil velkou část sezony vedle jednadvacetiletého Bretta Howdena a devatenáctiletého Kaapa Kakka, finskou dvojku posledního draftu. Jak se vám s nimi hraje?
"Kaapo je šikovný, mladý kluk. Je tady vlastně nejmladší, takže poprvé už nejsem nejmladší já. Věkově jsme na tom podobně i s Brettem, domluva v lajně je určitě trošku jiná, než když se hraje se staršími kluky. Myslím, že nehrajeme špatně, dostáváme se do šancí, ale ještě je potřeba je víc proměňovat a zlepšovat se každý zápas."
Jaký je Kakko? Je to ten typický mlčenlivý Fin?
"Je to tady pro něj nové prostředí, zatím tady byl necelou jednu sezonu a s angličtinou to má složité. Takže to je trochu znát. Učí se, spolu do toho pronikáme, bavíme se a snažíme se navzájem podpořit, vymýšlet srandičky. Trávíme spolu docela dost času."
Hodně času jste trávil i s obráncem Liborem Hájkem, který měl výborně rozjetou sezonu, ale pak se zranil a po rekonvalescenci ho vedení poslalo rozehrát na farmu do Hartfordu, kde působí až doteď. Jak vám chybí krajan v týmu?
"Mrzí mě, že tady není. Samozřejmě je to pro mě jiné, když jsme spolu v kabině. Popovídat si v kabině česky, pobavit se o hokeji, to je pro mě psychická podpora. Bohužel přišlo to zranění a teď si myslím, že je dobře, že je v Hartfordu. Hraje tam hodně, rozehrává se a já věřím, že se sem ještě do konce sezony vrátí."

Koncem ledna jste měli povinnou pauzu a volno pro utkání hvězd. Je jasné, že veteránům taková přestávka prospěje, ale jak je to u vás mladších - nevypadnete spíš z tempa?
"Pár dní v půlce sezony určitě neuškodí. Byli jsme si s přítelkyní odpočinout v teple. Zůstali jsme v Americe, letěli jsme na Floridu a užili jsme si to. Ale když je pak už volno delší, samozřejmě to potom chybí. Ve čtyřech dnech pak hrajete najednou tři zápasy, je potřeba se do toho rychle dostat a hrát jako před pauzou."
V únoru žila NHL čekáním na 700. gól Alexandra Ovečkina. Vy se s jeho Washingtonem potkáváte v Metropolitní divizi poměrně často. Jak se vám na něj hraje a co říkáte jeho milníku?
"700 gólů, to už je nějaké číslo. Když se proti (Ovečkinovi) hraje, je těžké ho uhlídat. Má pořád to svoje místo na přesilovce, dostává tam puky a dává z toho góly. Myslím, že za těch 15 nebo 16 let prošel hokej nějakým vývojem a on se mu dokázal přizpůsobit. Je to pořád nejlepší hráč v NHL."
Snažíte se od něj něco okoukat?
"Samozřejmě, ta střela se odkoukat dá, ale já se soustředím na sebe. Chci hrát svůj hokej a dělat to, co umím já a co mě dostalo sem do NHL. Musím rozvíjet své silné stránky a na těch slabších zapracovat, abych si v týmu vydobyl jěště větší roli. Častěji proměňovat šance a pomáhat týmu."
Vzpomenete si, kdy jste Ovečkina registroval poprvé?
"Myslím, že to bylo hned tu první sezonu v NHL, když nastupovali s (Sidneym) Crosbym proti sobě. Ten jejich souboj jsem sledoval už jako malý kluk. Hodně jsem sledoval hokej, hodně jsem se díval na NHL. Možná ještě na mistrovství světa 2005 a 2006 si Ovečkina vybavím, i když mi tehdy bylo pět šest let. Výborný hráč, od té doby až doteď."
Komu jste spíš fandil: Crosbymu, nebo Ovečkinovi?
"Moji oblíbení hráči byli Crosby s (Jevgenijem) Malkinem, takže spíš Crosbymu. Ale jak jsem dospíval, spíš už jsem víc všechny ty hvězdy obdivoval a snažil jsem se od nich odkoukat, než že bych fandil nějakému týmu. Oba patří k nejlepším hráčům historie NHL. Je skvělé si proti nim zahrát, snad to taky tak někdy dopadne se mnou. Budu na tom pracovat, abych si vypracoval takovou pozici. Chci, aby ze mě byl taky takový hráč jako oni."