Quinnův trenérský odkaz v NHL rezonuje dál

Až při slavnostním ceremoniálu uvedení nových členů Síně slávy zazní jméno Pata Quinna, spousta lidí se neubrání dojetí. Muž, který v Hockey Hall of Fame působil ve funkci předsedy, do ní bude přijat necelé dva roky po své smrti.
Když byl před čtyřmi lety uveden do Síně slávy na večeru v Torontu Mats Sundin, dlouholetá hvězda Maple Leafs, byl to právě jeho bývalý kouč Quinn, který to švédskému centrovi oznamoval.

"Zazvonil telefon a ozvalo se: Matsi, tady je Pat Quinn, budeš v Síni slávy," popisoval Sundin. "Myslím, že jsme v tu chvíli oba do telefonu brečeli. Zažili jsme toho spolu tolik, měli jsme k sobě nesmírný respekt."
Respekt, to je slovo, které Quinna vystihuje ze všeho nejvíc. Jeho život, to byl hokej. Jako hráč nasbíral v NHL 606 startů za Toronto Maple Leafs, Vancouver Canucks a Atlanta Flames. Proslul jako vysoký a tvrdý obránce, který nemá problém se opřít do největších hvězd.
V Bostonu ho neměli rádi celá desetiletí kvůli zákroku, kterého se v play off 1969 dopustil vůči samotnému Bobby Orrovi, když modlu Bruins loktem sestřelil u mantinelu. Ve své knize Bobby Orr: Můj příběh pak bostonská ikona popisuje, že mu neznámý záhadný muž, který byl ze zákroku značně vytočený, dokonce nabízel, že se o Quinna 'postará'.
Gró Quinnovy kariéry je ale spojeno s účinkováním v roli kouče. Na lavičce působil tento 'Velký Ir' impozantně. U hráčů si nemusel říkat o uznání, prostě ho měl. V jeho výrazu se ale i v nejvypjatějších chvílích objevoval nepatrný náznak vědoucího úsměvu, který prozrazoval, že Quinn je vždycky tak trochu nad věcí.
V průběhu let 1979-2010 koučoval pět týmů NHL, dvakrát se dostal do finále play off, ale Stanley Cup mu zůstal zapovězen. Dvakrát se ovšem stal držitelem Jack Adams Award pro nejlepšího trenéra sezony.
"Pat kompletně změnil styl, se kterým jsme byli tak úspěšní, když nás vedl Fred Shero," popisoval Bobby Clarke z Philadelphia Flyers. "Okamžitě jsme mu ale všichni uvěřili. Byl to velký silný chlap, který byl zároveň nesmírně čestný."
Ve své první kompletní sezoně Quinn s Flyers zaznamenal 35 zápasů v řadě bez porážky! Ve finálové sérii v roce 1980 proti New York Islanders ale Philadelphia dvě utkání ztratila v prodloužení a podlehla nakonec 2:4 na zápasy.
Druhou šanci dotknout se Stanley Cupu propásl Quinn o 14 let později na lavičce Vancouver Canucks. V sedmém finálovém zápase 1994 byli ovšem nad jejich síly New York Rangers.
Ve Vancouveru jsou mu však vděčni za mnohem víc věcí. Když uzavřel kontrakt s Canucks na pozici generálního manažera a prezidenta, pozvedl klub i díky šikovným volbám v draftu. Ze 113. pozice si vybral v roce 1989 budoucího kapitána Pavla Bureho, o němž se v té době pochybovalo, zda do NHL vůbec odejde. Quinn se ale ukázal jako jasnovidec.

"Vždycky si budu pamatovat, jak jsem k němu chodil do kanceláře, kde byl skrytý za dýmem z doutníků. Když s vámi chtěl o něčem důležitém mluvit, tak jste si dali sakra záležet, abyste byli dobře připraveni," prohlásil generální manažer týmu z Las Vegas George McPhee, který s velkým šéfem pracoval právě u Canucks.
Národním pokladem se ovšem Quinn stal až v roce 2002, kdy dovedl tým Kanady k olympijskému zlatu v Salt Lake City. Wayne Gretzky, jenž tehdy sestavoval mužstvo, si vybavil situaci po úvodním duelu se Švédskem, který Kanada prohrála 2:5 a všechny zachvátila panika. Jedinou výjimkou byl Quinn.
"Po turnaji nám pak s nadšením ukazoval, jak mu jeho vnoučata vyzdobila pro štěstí ponožky a spodní prádlo a byl na to velice pyšný," vybavil si Gretzky.

V Quinnově životopisu je i výhra na Světovém poháru 2004. Jako opravdu velcí muži si ale své trenérské know-how nesyslil pro sebe, ale předával ho svým následovníkům.
"Při olympiádě ve Vancouveru jsem si ho nemohl vynachválit. Choval se ke mně jako asistent naprosto skvěle. Strašně inteligentní chlap, který si i v Torontu uměl ochočit média, což se už asi nikomu nepodaří," řekl současný kouč Maple Leafs Mike Babcock.
Poslední Quinnovou trenérskou štací byli Edmonton Oilers v sezoně 2009-10. Svou kariéru zakončil s bilancí 1400 odkoučovaných zápasů v NHL. Vyhrál 684 z nich.
"V hokejových kruzích byl vždycky jedním z nejrespektovanějších lidí. Neznám vážně nikoho, kdo by ho neměl rád, nebo ho nerespektoval," svěřil se generální manažer Flyers Ron Hextall.
Klíčovou roli hrál Quinn i ve výboru Síně slávy, jehož předsedou se stal v roce 2013. Jakmile se však dozvěděl o své nemoci, stáhl se do ústraní. Kamarádům přestal zvedat telefon.
"Jeho smrt nás všechny velice zasáhla," pronesl kouč St. Louis Blues Ken Hitchcock.
Až se bude v Síni slávy o Quinnovi v pondělí mluvit, mnoha lidem, kteří budou u toho, naskočí jejich vlastní vzpomínky na majestátního chlapíka s irskou krví.
"Vždycky si vybavím, jak nás dokázal motivovat," řekl Sudnin. "Pokaždé jsme chtěli vyhrát hlavně pro něj."