"Sledoval jsem jako malý zmíněné Toronto, ale jako kanonýr mi v dětství imponoval Alexandr Ovečkin," přiznává. "Stejně tak jsem ale obdivoval i hokejisty v domácí soutěži. Když jsem navštěvoval duely Liberce a viděl, čeho byl na ledě schopný třeba Tomáš Filippi, byl jsem u vytržení. V posledních letech však nemám vyloženě vzory. Snažím se sledovat hokej komplexně i pozorovat jednotlivé hokejisty, od každého bych se rád něco přiučil."
Do Toronta to měl z Rouyn-Norandy daleko, byť na mapě Kanady to tak nevypadá, trvá to sedm hodin jízdy. V odlehlém souměstí na severu o velikosti rodného Jablonce nad Nisou si však zvykl poměrně rychle. I přesto, že většina ze 42 tisíc obyvatel v něm hovoří francouzsky.
"Adaptace nebyla překvapivě tak složitá, jak jsem čekal. Já se na tu novou životní etapu celou dobu strašně těšil, až na posledním mezipřistání v Montrealu na mě dolehla skutečnost, že jedu sám do nového prostředí. Nakonec však bylo vše skvělé," vypráví Hujer.
Po příchodu do Kanady ho přijala náhradní rodina, která mu vyloženě sedla. "Byla opravdu úžasná, nadále jsme a zůstaneme v kontaktu. Moje náhradní mamka je zdravotní sestřička, její manžel chiropraktik. Hodně mi tak pomáhali i v momentě zranění a jsem přesvědčen, že hodně urychlili můj návrat na led. Během celého roku jsme neměli jediný problém, jsem jim moc vděčný."
Podobně spokojený je i se svým týmem, přestože s ním letos skončil šestý v Západní konferenci QMJHL a v play off vypadl v 1. kole se Shawiniganem.
"Vytvořila se tam fantastická parta. Zní to jako klišé, ale já si opravdu užíval každý zápas i každý trénink. Jediným problémem se tak ukázala všudypřítomná francouzština, ale základy jsem pobral a vždy byl poblíž někdo, kdo byl ochotný pomoct," tvrdí.
Po roce za mořem hovoří obstojně anglicky, něco pochytil i z dominantního jazyka provincie Quebec. "Francouzština je v oblasti opravdu jazykem číslo jedna. V některých restauracích nebo obchodech si člověk jen s angličtinou nevystačí," popisuje.
"Na druhou stranu byli všichni přátelští a velmi milí, já se navíc co nejdříve naučil alespoň pozdravit, poprosit o něco, poděkovat. Základní fráze francouzštiny ovládám, na rozhovor by to ale určitě nebylo. Také v kabině se francouzština používala hodně, na druhou stranu tam byla i početná enkláva anglicky mluvících. Skupinky se ale netvořily, fungovali jsme jako jeden tým."
V příští sezoně bude v Rouyn-Norandě pokračovat, tento týden podepsal s juniorským klubem Huskies novou smlouvu. Ve svém druhém roce by se rád postupně zlepšoval a stal se oporou týmu podobně jako jeho krajan Jakub Lauko, který mu v roce 2019 pomohl k zisku prestižního Memorial Cupu.
Zda jako nedraftovaný, nebo už jako draftovaný hráč do NHL, se dozví v pátek, kdy je v Montrealu na programu druhé až sedmé kolo.
Více k tématu *[Draft 2022: Největší gólmanské naděje*]
