Expanzí 60. let začala nová epocha NHL

Šedesátá léta v Americe byla ve znamení hippies, ideálů volné lásky, ale i velkého rozčarování z války ve Vietnamu. Pro NHL však konec dekády znamenal hlavně průnik do nových teritorií. Po pětadvaceti letech skončila legendární éra tzv. Original Six, původní šestky NHL, a v sezoně 1967-68 začala nová hokejová epocha.

'Old Time Hockey' reprezentovaný výhradně sextetem Boston Bruins, Detroit Red Wings, Chicago Blackhawks, Montreal Canadiens, New York Rangers a Toronto Maple Leafs byl minulostí a během největší expanze v dějinách NHL vyrostla tradičním týmům konkurence v podobě St. Louis Blues, California Seals, Philadelphia Flyers, Minnesota North Stars, Pittsburgh Penguins a Los Angeles Kings.

Byly za tím obavy vedení ligy, aby nějaká konkurenční soutěž nepřetahovala hráče NHL. Šéfové si také pochopitelně mysleli, že rozšířením na Západní pobřeží se domohou i lukrativnějšího televizního kontraktu. Tvrdohlavost vedení klubů, jež nechtěly kvůli televiznímu vysílání měnit začátky zápasů, nakonec narazila na své meze.

Proces expanze formálně začal už v roce 1965, když prezident NHL Clarence Campbell oznámil, že liga uvažuje o vytvoření druhé šestičlenné divize. Mluvilo se také o Oaklandu, Vancouveru i St. Louis.  

Rada guvernérů na začátku roku 1966 posuzoval žádosti 14 různých vlastnických skupin, z nichž hned pět bylo z Los Angeles a dvě z Pittsburghu.

Šest nových klubů nakonec dostalo požehnání. Pokud by jeden z nich nemohl začít, pak by se jeho licence stěhovala do Baltimore, ale to se nestalo.

Celý proces však neprošel úplně hladce. Velká nevole se zvedla hlavně v Kanadě, kde se k protestujícím fanouškům přidal i předseda vlády Lester Pearson, jenž kritizoval, že mezi novými týmy není žádný kanadský.

Jenže šéfové Montrealu a Toronta neměli pražádný zájem dělit se s dalším klubem o příjmy od televize CBC. Vancouver byl následně uveden do ligy až v další fázi rozšiřování v roce 1970 společně s Buffalem.

Tradicionalisté dlouho brblali, že se sníží úroveň ligy a dokonce i zastánci rozšíření se obávali okamžitého zdvojnásobení počtu týmů, místo postupného začleňování, jaké se dělo v MLB.

Všechny nové kluby byly zařazeny do Západní divize. Snahy přesunout Detroit a Chicago na Západ a Pittsburgh s Philadelphií na Východ byly přehlasovány. Liga ale překvapivě bez obstrukcí schválila oddělené play off. Západu to zaručovalo hned od první sezony finalistu Stanley Cupu, ačkoli nové týmy končily základní část s bodovými zisky, které by na Východě nezaručovaly účast v play off ani zdaleka.

Třikrát po sobě si tak finále zahráli Blues, jenže dvakrát proti Montrealu a jednou proti Bruins neuhráli v rozhodující sérii sezony ani zápas, byť je koučoval slovutný Scotty Bowman.  

Prvním týmem z expanze 1967, který dosáhl na Stanley Cup byli až v roce 1974 Flyers. O rok později se konalo první finále, kde neúčinkoval tým z Original Six - Philadelphia v něm obhájila Stanley Cup proti Buffalu.

Dlouho naopak čekali na úspěch pensylvánští rivalové z Penguins, kteří se domohli Stanley Cupu až na začátku 90. let. Kings hráli první finále až v roce 1993 a triumfovali premiérově o 19 let později.

Ze šesti klubů expanze 1967 přežili na stejném místě čtyři. Seals se v oblasti San Francisca příliš nechytli a stěhovali se do Ohia. Cleveland Barons se ale po dvou sezonách spojili s North Stars, které pak v 90. letech čekal přesun do Dallasu...

Expanze z roku 1967 byla prvním velkým krokem v překreslení hokejové mapy Severní Ameriky. Jak by asi reagovali kritici tehdejšího rozšíření, kdyby tušili, že NHL se bude hrát i na Floridě, v Texasu či Arizoně?

Fakt, že se 31. klubem ligy stanou Vegas Golden Knights by asi brali jako nepříliš vydařený pokus o vtip.

DEKÁDA 1960-69 V KOSTCE

1960: Pátý montrealský triumf v řadě jistil vítěz Vezina Trophy Jacques Plante, který v této sezoně začal pravidelně jako první nosit masku.

1961: Poprvé se ve finále utkaly dva americké týmy. Chicago vyhrálo nad Detroitem 4:2 na zápasy, ale žádný z vítězů se nevešel do All-Star týmu ligy.

1962: Bobby Hull z Chicaga napodobil Maurice Richarda a Bernieho Geoffriona, když jako třetí v historii v sezoně nastřílel 50 gólů.  

1963: Březnový zápas s Rangers znamenal konec kariéry pro montrealského obránce Loua Fontinata, který měl po ráně hlavou do mantinelu rozdrcené krční obratle. Měsíc byl paralyzován, ale uzdravil se, i když na led se už nevrátil.

1964: Finálovou sérii s Detroitem pomohl otočit hrdinský kousek torontského obránce Bobbyho Bauna, kterému v zápase č. 6 puk při blokování střely zlomil kotník. Tvrďák se ale vrátil do hry na prodloužení a rozhodl. Toronto vyhrálo titul potřetí v řadě.

1965: Prezident NHL Clarence Campbell po vyhecovaném únorovém střetu Montrealu s Torontem rozdával pokuty za hromadnou bitku. Peněžní tresty dostalo deset hráčů Maple Leafs a šest z Canadiens. Celková suma: 925 dolarů.

1966: V noci před lednovým zápasem Red Wings v Montrealu někdo z kabiny ukradl detroitské dresy a hosté tak nastoupili v úborech juniorského týmu z Hamiltonu, které byly do dějiště utkání expresně odeslány. Canadiens obhájili Stanley Cup z roku 1965.

1967: Poslední sezona Original Six patřila Stanu Mikitovi z Chicaga, který vyhrál Art Ross Trophy, Hart Trophy i Lady Byng Trophy. Ve Stanley Cupu však (zatím naposledy) slavilo Toronto.

1968: Všechny čtyři finálové zápasy prohrálo St. Louis s Montrealem jen o gól. Brankář Glenn Hall chytal fantasticky hlavně ve třetím utkání, kdy na něj mířilo 46 střel a nakonec získal i Conn Smythe Trophy.  

1969: 20. března v duelu Boston-Chicago padly hned dva milníky. Bobby Hull posunul vlastní střelecký rekord NHL, když dával 55. gól a Bobby Orr překonal rekord v počtu gólů vstřelených obráncem: vsítil svou 21. trefu sezony. Montreal vyhrál podruhé za sebou Stanley Cup a stejně jako Toronto měl z této dekády čtyři tituly.