Crosby řídil práce na pittsburském vzepětí

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu v roce 2017 vám NHL.com/cs přinášela ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.
V našem seriálu jsme se zaměřovali na jednotlivá desetiletí, připomínali jsme si jejich významné postavy a důležité momenty, vyzdvihovali jsme zakladatele i průkopníky. Na úplný závěr se přeneseme do nedávných sezon, kdy k dynastii nakročili Pittsburgh Penguins.

Tři porážky v řadě, pak šťastná výhra, další porážka a naposledy vítězství na nájezdy. Pittsburgh svými současnými výkony příliš nenaplňují představy o tom, jak by měl hrát úřadující šampion. Vždyť po čtvrtku byli pod čarou oddělující týmy pro play off. V posledních letech už ale pensylvánští hokejisté zažili, že bídný prosinec může znamenat veselý červen.
Před dvěma lety vypadali jako tým, který potřebuje záchranný kruh. Když 11. prosince 2015 prohráli doma na nájezdy s Los Angeles Kings, měli bilanci 15-10-3. Přesně stejnou jako letos 2. prosince.
Generální manažer Jim Rutherford ale viděl mužstvo v rozkladu, kde nefunguje systém a největší hvězdy se trápí a nevědí, co hrát. Vyhazov kouče Mikea Johnstona byl nakonec nejjednodušším řešením a na jeho místo přišel Mike Sullivan.
Nic se ale nezměnilo naráz, s novým trenérem na lavičce zažili Penguins nejprve čtyři porážky a až pak se věci začaly měnit k lepšímu. Pittsburgh zakončil prosinec s nevalnou bilancí 5-7-2. V lednu měl ještě 6-2-3, v únoru už ale 8-4-1 a v březnu 12-4-0!
"Na jaře už s Penguins prakticky nešlo hrát. Přebruslili nás, přestříleli. Nerad to říkám, ale byli lepší úplně ve všech ohledech," líčil v oněch dnech český útočník z týmu rivalů Philadelphia Flyers Jakub Voráček.

Od 29. února nebodoval pittsburský kapitán Sidney Crosby do konce základní části pouze v jednom případě a po statisticky nevalném začátku se ještě stačil v bodování vyšplhat na třetí místo za Patricka Kanea z Chicago Blackhawks a Jamieho Benna z Dallas Stars.
Důležité také bylo, že před play off se uzdravil i druhý klíčový hráč Pittsburghu Evgeni Malkin a Penguins šli do vyřazovací části vyladění a s vírou ve vlastní síly, které ještě znásoboval Sullivanem vyžadovaný systém.
"Trenér chce, abychom hráli rychle. Obránci mají ještě víc podporovat útok. Říká, že když ztratíme puk, pořád je dost času na to se vrátit do obranného pásma," vyprávěl obránce Kris Letang.
Sullivanova jedenáctiletá hráčská kariéra v NHL nebyla nikterak výjimečná, ačkoli stihl odehrát přes 700 zápasů a jako centr za San Jose Sharks, Calgary Flames a Phoenix Coyotes nastřílel 54 gólů. Jeho nejproduktivnější sezona 1995-96 byla jednadvacetibodová.
Američan z Massachusetts se ale po skončení aktivní dráhy pečlivě díval kolem sebe a také měl schopné učitele.
Jeho první angažmá v roli hlavního kouče trvalo v Boston Bruins dvě sezony, ale pro Sullivanův trenérský vývoj bylo možná důležitějších dalších šest sezon, kdy jako asistent spolupracoval s Johnem Tortorellou v Tampa Bay Lightning, New York Rangers a Vancouver Canucks.
"Když nás Torts trénoval v Tampě, vybíral si asistenta a jako první tehdy přišel na pohovor Mike. Po tomhle interview už Torts nechtěl nikoho jiného. Velice si sedli, oba mají velmi podobný rukopis v tom, co vyžadují od hráčů, jaký systém praktikují," tvrdil bývalý hráč NHL a současný asistent českého národního týmu Václav Prospal.
"Kladou obrovský důraz na disciplínu. Na to, aby všichni dodržovali herní systém a aby se každý hráč obětoval pro tým. A je jedno, jestli hrajete první lajnu, nebo čtvrtou. Sullivanova výhoda je v tom, že je výborný komunikátor a dokáže dobře předat informace," dodal Prospal a přiblížil tak, jak se z Penguins, kteří byli na 12. místě Východní konference, stal před play off 2016 jeden z hlavních adeptů na Stanley Cup.

Kapitán Crosby pod Sullivanovým vedením našel nový rozměr své hry, kdy se víc obětoval pro tým, což z něj dělalo ještě příkladnějšího lídra. Ofenzivě velela 'HBK Line' Carl Hagelin, Nick Bonino, Phil Kessel.
Posledně jmenovaný byl nejlepším střelcem i nejproduktivnějším hráčem týmu v play off, kde Penguins v prvním kole přehráli 4:1 Rangers a poté v šesti zápasech Washington Capitals. V konferenčním finále se rozhořela sedmizápasová bitva s Tampou, poslední dějství zvládli Penguins díky dvěma gólům Bryana Rusta, jednoho z těch neznámých hráčů, které kouč Sullivan zapracoval do fungujícího soukolí. K nim ostatně patřil třeba i nedraftovaný Conor Sheary.
A ve finále neodolali rychlohře Pittsburghu ani San Jose Sharks s útokem plným velkých jmen od Joe Thorntona, přes Patricka Marleaua až po produktivního Logana Couturea.
Crosby po šesti finálových duelech za svá nechamtivá představení poprvé získal Conn Smythe Trophy a kouč Sullivan zase všeobecný respekt, který se projevil hlavně tím, že od sezony 2016-17 chtěli hrát skoro všichni jako Penguins - tedy rychle, dynamicky, kolektivně.

Originál je ale vždy jenom jeden. Penguins už v základní části následujícího ročníku dokazovali, že mají na to, stát se poprvé od roku 1998 úspěšným obhájcem Stanley Cupu.
V základní části nasbírali Pens 111 bodů, nejvíc od sezony 1992-93, kdy v jejich dresu diktoval s Mariem Lemieuxem už i Jaromír Jágr.
I když ve druhém kole a v konferenčním finále potřebovali na zdolání Washington Capitals a Ottawa Senators po sedmi zápasech, výsledek finále kopíroval rok 2016. Nashville Predators uhráli proti Pittsburghu jen dva zápasy a Crosby přebíral podruhé Conn Smythe Trophy.
Z hráčů, kteří v roce 2009 získali předchozí pittsburský Stanley Cup, už zbyli v týmu jen tři pamětníci: Crosby, Malkin a Letang. Zaútočit na hattrick je ale stále v moci Penguins, i když jejich momentální představení tolik nadšení nevzbuzují. Jakmile se Pittsburgh objeví v play off, nebude s ním radno žertovat ani na startu druhého století NHL.
Tři Stanley Cupy v řadě naposledy získali New York Islanders na začátku 80. let. V moderní éře platových stropů by se takový kousek dal považovat takřka za zázrak. Ale i ty se v hokeji občas dějí.