Blues mají na obhajobu, favoritem však nebudou

Nečekaní mistři. Pro mnohé experty a fanoušky až šokující. A pro všechny ostatní určitě aspoň překvapiví. Taková přízviska dokonale vystihují čerstvé šampiony NHL, celek St. Louis Blues.
Oslavy prvního triumfu v klubové historii ještě pořádně neodstartovaly a už se nabízí logická otázka: Mají Blues sílu na to, aby v příštím ročníku senzační úspěch zopakovali?

Odpověď se na první pohled zdá být jednoznačná: Nemají. Pokud bychom si prošli celky napříč ligou, určitě najdeme mužstva, která na papíře vykazují větší sílu. Která vzbuzují mnohem vyšší respekt.
Tampa Bay Lightning a Toronto Maple Leafs, poražení finalisté Boston Bruins, stále i Washington Capitals, Pittsburgh Penguins. Za nimi pak San Jose Sharks, Calgary Flames...
Jestli jsme se však o St. Louis v posledních měsících něco naučili, tak určitě to, že je není radno podceňovat a odepisovat. A to za žádné situace.
"Na našem mužstvu si vážím toho, že se nikdy nevzdáváme. Byli jsme v tolika těžkých situacích a vždy jsme z nich dokázali najít cestu ven," říká kapitán Alex Pietrangelo.

Právě skončené play off totiž odhalilo hned několik důvodů, proč by se Blues mohlo stejné tažení podařit i za rok, byť to tak na zmíněný první pohled nemusí vypadat.
Tým ze státu Missouri totiž během druhé poloviny právě skončené sezony vystavěl pevné opěrně body. Ten hlavní tvoří trenér Craig Berube, náročný a přísný chlapík, který si ovšem dokáže hráče získat na svou stranu. Ti jdou do každého utkání jako do války a rvou se do roztrhání těla za svého generála.
Další součástkou, jež drží modrý motor v chodu, je gólman Jordan Binnington, největší opora Blues v play off. Opomenout nelze ani defenzivního lídra Pietrangela a útočníky Vladimira Tarasenka, Braydena Schenna či všestranného centra Ryana O'Reillyho, čerstvého vítěze Conn Smythe Trophy.

Každý z nich je jiný, právě tahle rozdílnost ale skládá velmi zajímavou ofenzivní mozaiku. Tarasenka zdobí ohromně šikovné ruce a schopnost sbírat body po hrstech, O'Reilly kromě gólů vnáší do hry i potřebnou tvrdost a patři k nejlepším defenzivním forvardům v lize. Schenn je pak jedním z řídících center útočné letky.
"Věříme jeden v druhého, na ledě se o sebe můžeme vzájemně opřít. Stejně tak cítíme důvěru ze strany trenérů. Výsledky jsou logickým vyústěním," pochvaluje si Tarasenko.
Nespornou výhodou St. Louis je i to, že kádr zůstane z drtivé většiny pohromadě i pro příští ročník. Generální manažer Doug Armstrong má všechny opory pod kontraktem, neomezeně volným hráčem se na začátku července stane pouze zdejší rodák Patrick Maroon.
Chráněnými volnými hráči pak budou Binnington, zadák Joel Edmundson a útočníci Robby Fabbri, Zachary Sanford, Ivan Barbashev a Oskar Sundqvist. Bude tak výhradně na rozhodnutí vedení Blues, jak s tímto stavem naloží. Personální zemětřesení ale určitě očekávat nelze.
Více k tématu: [10 zastavení na cestě k titulu\]
"Těžko se to popisuje, ale od prosince jsme začínali mít pocit, že se tohle mužstvo dává skutečně dohromady," vzpomíná Berube. "Ohromně nám pomohl Binnington, s jeho příchodem tým získal jistotu. Postupně se rozjel a vyústilo to tímhle obrovským úspěchem."
Šampioni si navíc mohli v předešlých týdnech ověřit, že jejich způsob hry funguje. Že přináší výsledky. Ne, Blues nebyli týmem, který by předváděným hokejem zvedal diváky ze sedadel. Nebyla to exploze útočných rejdů, nádherných kombinací a střeleckých manévrů.
Muži v modrých dresech nabídli pragmatičtější způsob boje. Svou hru vystavěli na spolehlivém brankáři, pevné defenzivě a schopnosti překonat obrannou vozbu soupeře jednoduchým způsobem. Vždyť třeba devět z deseti průniků do útočného pásma v sedmém finále proběhlo prostým nahozením puku.
Účinnost a minimum prostoru pro chyby, to bylo krédo, kterým se Blues zakleli. Do příští sezony rozhodně nemají důvod od něj ustupovat.
"Ověřili jsme si, co nám funguje a čeho jsme schopní. Určitě od toho nebudeme ustupovat. Tenhle způsob hry nám maximálně vyhovuje," pokyvuje hlavou O'Reilly.
Samozřejmě, i v případě čerstvých držitelů Stanley Cupu je co zlepšovat. Dokonalost totiž neexistuje. Blues by jistě chtěli být údernější v přesilových hrách, těmi si hlavně ve finálové sérii s Bostonem nedokázali pomoci. Krom toho ale platí, že na trůnu sedí tým bez výraznějších slabin.

S ohledem na to, že před startem nového ročníku ještě proběhne tradiční draft nováčků a letní burza volných hráčů, je hodně ošidné předpovídat, jak reálnou šanci na obhajobu St. Louis má.
Určitě nebude hlavním favoritem, to je navzdory parádnímu tažení zřejmé. Do hry navíc mohou vstoupit i další okolnosti. Zda klíčoví hráči vydrží zdraví, zda se potkají s odpovídající formou, jak na tom budou další těžké váhy napříč ligou. Opomenout nelze ani všudypřítomný faktor štěstí, i ten v NHL hraje důležitou roli. A také kouzlo toho, jak se tým vydrápal z lednové propasti, bude příště nejspíš chybět; to načasování na finální fázi sezony nebude snadné zopakovat.
Určitě tedy platí, že šance St. Louis na příští titul je pravděpodobná spíš méně, než více. To ovšem ještě víc platilo i v polovině skončené sezony. A konečný výsledek už známe...