su

Byla to legrace. Zábava. Pro fanoušky i hráče. Tak jako je tomu pokaždé během víkendu věnovanému Utkání hvězd NHL.
Říkejte to ale Ryanu Suterovi, elitnímu obránci týmu Minnesota Wild.
Ten si během sobotní dovednostní soutěže prošel vlastní krizí. V aréně Staples Center v Los Angeles na sebe i přes odlehčenost večera nechal dopadnout tlak. A ten mu dokonale svázal ruce a sebral přesnou mušku.

Třicet sekund pálil na branku po přihrávkách Gabriela Landeskoga z týmu Colorado Avalanche. Jenže... Přesně nemířil ani jednou. I na matadora, který v NHL odehrál 879 utkání, dopadla nervozita.
"Hlavou vám najednou běží spoustu věcí," popsal Ryan Suter, jak se cítil během dovednostní soutěže. "První střela byla moc nízká. Druhá zase hodně vysoká. A pak se to celé rozpadlo."
Suter pálil a pálil. Znovu a znovu, ovšem pokaždé nepřesně. Z trápení ho vysvobodil až klakson, který oznámil konec třicetivteřinového časového limitu. Suter se nedočkal ani jediného přesného zásahu.
"Bohužel to dopadlo takhle. Byla to zábava, ale moc bych si přál, abych se aspoň jednou trefil," prohodil pobaveně Ryan Suter.
Když od zkušeného obránce reportér odcházel, zakřičel na něj Suter, zda nebudou otázky na soutěž Four Line Challenge, kde mířil od modré čáry dvakrát přesně. Dobrá nálada ho ani přes střelecké trápení rozhodně neopustila.
Úsměv ve tváři to jen potvrzoval.
"Je to zábava, můžeme si užít trochu legrace," vysvětlil.
Když bylo po všem, dostalo se Suterovi alespoň slov útěchy od syna Brookse.
"Řekl mi: Promiň, tati," usmíval se Suter, který v dosavadním průběhu sezony za Wild nasbíral 30 bodů za sedm gólů a 23 asistencí.
Dvaatřicetiletého veterána mohla těšit skutečnost, že rozhodně nebyl jedinou hvězdou, na kterou by během slavnostního večera dopadl tlak. Své problémy měly i další výrazné tváře NHL.
Platilo to pro Johnnyho Gaudreaua z Calgary Flames, útočníka Toronto Maple Leafs Austona Matthewse nebo křídelníka z celku Buffalo Sabres Kylea Okposa.
Své si užil i Drew Doughty. Poháněný domácími fanoušky měl třicet sekund, aby se trefil do čtyř malých branek. Nakonec se mu to povedlo jen krátce před vypršení časového limitu.
Svůj výkon následně doprovodil otřením imaginárního potu z čela.
"To bylo hrozný," smál se Drew Doughty. "Nemohl jsem se trefit. Několikrát mi chyběl opravdu jenom kousek. Pak jsem o tom začal moc přemýšlet, to nikdy není dobré. Mohl jsem rozhodně odvést lepší práci."
V konečném hodnocení ale tohle všechno nebylo podstatné. Ani Suterova nepřesnost, ani Doughtyho trápení. Hráči odcházeli v dobré náladě, navzájem se zdravili a možná si i trochu ulevili, že mizí ze záře reflektorů.
"Není to jednoduché, když se každý kouká na to, jak se snažíte dostat puk do branky. Jsem si jistý, že kdybych tu byl sám, klidně bych trefil čtyři pokusy ze čtyř," usmál se Drew Doughty. "Byl jsem nervózní, ale užil jsem si i zábavu. Byla to legrace."
A o tu jde napříč celým víkendem plným hvězd především.