Mistři mezi šampiony: 10.-6. místo

Během zápasů konferenčních finále vám přineseme šestidílný seriál Mistři mezi šampiony zaměřený na ty vůbec nejlepší vítěze Stanley Cupu v hokejové historii. V první části budeme odpočítávat od 10. do 6. pozice podle redakčního hlasování.

10. místo: Pittsburgh Penguins 1990-91 (88 bodů; 7 členů Síně slávy + Jaromír Jágr)

V roce 1990 Penguins chyběl k postupu do play off jediný bod, ale i díky tomu mohl Pittsburgh z 5. pozice draftovat Jágra.

Polovinu základní části se pensylvánský tým musel obejít bez Maria Lemieuxe, který se zotavoval ze zranění zad. Zlom nastal 4. března 1991, když generální manažer Craig Patrick získal v rámci trejdu s Hartford Whalers Rona Francise a Ulfa Samuelssona. Penguins se díky tomu posunuli na čelo Patrickovy divize a po sedmizápasové bitvě prvního kola s New Jersey Devils už jejich ofenzivní sílu nezastavili Washington Capitals, Boston Bruins a ve finále ani Minnesota North Stars.

Jasným lídrem bodování byl Lemieux se 44 body (16+28) následovaný Markem Recchim (10+24) a Kevinem Stevensem (17+16). Jágr ve svém prvním zámořském play off zaznamenal 13 bodů (3+10) ve 24 startech. O rok později si nadupaní Penguins triumf zopakovali ve finále s Chicago Blackhawks.

9. místo: New Jersey Devils 2002-03 (108 bodů; 4 členové Síně slávy)

Na přelomu tisíciletí patřili Devils k těžkým vahám Východní konference. Stanley Cup z roku 2003 byl pro ně třetím za devět sezon. Už v základní části New Jersey ziskem 108 bodů a primátem v Atlantické divizi ukázalo ambice. Ačkoli už za něj nehrál Petr Sýkora, který byl v létě vytrejdován do Anaheimu.

Jakým způsobem došli Devils na vrchol, ukazují i statistiky. Společně s Philadelphií inkasovali nejméně gólů (166) i nejmenší počet branek v přesilovkách (32), naopak měli nejvyšší podíl ubráněných oslabení (87,88 procenta).

Hrdiny vyřazovací části se pro Devils stali Jamie Langenbrunner a Scott Niedermayer, ale hlavně gólman Martin Brodeur, který play off odchytal s gólovým průměrem 1,65 na zápas - i když Conn Smythe Trophy získal jeho finálový protějšek Jean-Sebastien Giguere z Anaheimu.

Nejproduktivnější hráč Devils v základní části Patrik Eliáš přispěl ke Stanley Cupu 13 body (5+8) a po finále se objal s poraženým kamarádem Sýkorou.

8. místo: Philadelphia Flyers 1973-74 (112 bodů, 3 členové Síně slávy)

Schovejte ženy a děti, zavřete dveře na petlice! Extrémně špatnou pověst si na začátku 70. let vysloužili obávaní 'Broad Street Bullies'.

Tehdejší Flyers ale zdaleka nebyli jen partou násilníků, která si respekt vynucovala nečistou hrou. Základem byl gólman Bernie Parent, jenž se před sezonou vrátil z WHA. Philadelphia během základní části nasbírala 50 výher. A její útočná letka v čele s kapitánem Bobby Clarkem, Rickem MacLeishem a Billem Barberem nebyla k zastavení.

Komisař Clarence Campbell měl ke stylu Flyers, vytvořeném legendárním koučem Fredem Sherem, spoustu výhrad. Po play off, v němž Philadelphia zpacifikovala Atlantu, New York Rangers a Boston Bruins i s Bobby Orrem a Philem Espositem, však Campbellovi nezbylo nic jiného než předat trofej do Clarkeových rukou. Poprvé v historii tak nevyhrál Stanley Cup klub z 'Original Six'.

7. místo: Colorado Avalanche 2000-01 (118 bodů; 5 členů Síně slávy)

V roce 2000 se Ray Bourque nechal vytrejdovat z Bostonu, aby alespoň jednou ve své majestátní kariéře získal Stanley Cup. První coloradská mise v play off ale skončila v sedmém zápase konferenčního finále s Dallas Stars. O rok později se v té době už čtyřicetiletý veterán dočkal.

Avalanche mohou být dodnes příkladem pro vítěze základní části. Presidents' Trophy získali po zisku 118 bodů v základní části a nezasekli se ani v play off. Ve finále otáčeli ze stavu 2:3 s Devils. Ani na okamžik si však nepřipouštěli pochybnosti.

Jejich sestava byla prorostlá kvalitou. Kouč Bob Hartley se mohl spolehnout na gólmana Patricka Roye, v obraně spolu s Bourquem šéfovali Rob Blake a Adam Foote. Nad silou útočných řad pak dodnes plesají srdce pamětníků: kapitán Joe Sakic, švédský demiurg Peter Forsberg, český kanonýr Milan Hejduk, Alex Tanguay, Chris Drury...

Bourque dobře věděl, proč si vybral právě Colorado, kterému ale spojení s bostonskou legendou také náramně prospělo.

6. místo: Boston Bruins 1971-72 (119 bodů; 4 členové Síně slávy)

Plachtící Bobby Orr po definitivní tečce za ziskem Stanley Cupu 1970 z finále proti St. Louis Blues byl ještě v živé paměti, když Bruins opět uskutečnili výstup do výšin.

119 bodů ze základní části bylo až do této sezony klubovým rekordem. Stobodovou hranici překonali držitel Art Ross Trophy Esposito (133) i vítěz Norris Trophy Orr (117), kteří pak v play off měli shodně po 24 bodech; na 20 se ještě dostal Johnny Bucyk.

Ve třech sériích Bruins ani jednou neprohrávali. V semifinále za čtyři zápasy proti St. Louis Blues nasázeli 28 gólů! Na další Stanley Cup si pak Boston musel počkat až do roku 2011.