"Tyhle základní typy trenérů, tedy diktátor a ten komunikativnější, v hokeji samozřejmě existují, ale většina koučů v NHL je spíš někde mezi tím," domnívá se Anders Lee z New York Islanders.
"Určitě mi nevadí diktátorská stránka, ale musí tam být i ten osobnější přístup. Mám radši, když si se mnou někdo sedne a promluví si, než aby po mně křičel," říká osmadvacetiletý Američan. "V průběhu let se postoje trenérů a hráčů hodně sblížily. Jde nám o společnou věc, takže hádky nejsou v tomhle ohledu to nejzdravější."
Že se hráč s trenérem drží v šatně pod krkem, házejí po sobě kusy výstroje, nebo dokonce dojde na pěsti, to už je opravdu dávnověk. V současné NHL bývá vrcholem naštvání možná tak nakopnutý koš na odpadky.
"Kouče, který vám ječí zblízka do obličeje, už nepotkáte. To je pravěk. Pochopitelně je důležitý respekt kabiny k trenérovi, ale ten se dnes vytváří právě osobním přístupem a upřímností," dokládá Dylan Larkin z Detroit Red Wings, který už v klubu nezažil desetiletou éru Mikea Babcocka, jednoho z nejuznávanějších odborníků v NHL, jemuž není radno vstoupit do cesty, pokud ho hráči vytočí laxnějším přístupem.
V tom si je blízký také s Tortorellou, jehož přístup 'padni, komu padni', tvrdě pociťovaly i hvězdy z Tampa Bay Lightning a New York Rangers.
"Nikdo příliš nevidí za kulisy, ale co teď na Tortsovi opravdu oceňuji, je jeho upřímnost," tvrdí Tortorellův současný svěřenec Seth Jones z Columbus Blue Jackets. "Můžete za ním přijít s čímkoli, co se týká hokeje, ale třeba i vaší životní situace a vždycky je k vám upřímný. Pokaždé řekne, co si opravdu myslí."