Top siloví hráči: Gudas i car Ovečkin

S uklidněním největšího ruchu na volném trhu nastal v NHL klidový režim a během něj pomalu hledíme vstříc novému ročníku. Při tom jsme analyzovali jednotlivé hokejisty a porovnali je v různých kategoriích. Pokračujeme s desítkou hráčů, které před sezonou 2021-22 hodnotíme jako nejlepší silové hráče.

Cal Clutterbuck (New York Islanders)
Třiatřicetiletý forvard se před pár lety umístil dost vysoko v odlehčené anketě o nejkomičtější jméno NHL. Pravda však je taková, že do očí byste mu to asi neřekli. Rodák z ontarijského Wellandu patří k vyhlášeným řimbabům, jimž je lepší se vyhnout. Když ho kdysi někdejší generální manažer Islanders Garth Snow získal v trejdu za talentovaného Nina Niederreitera, dost to schytal. Po letech je však Clutterbuck jedním ze základních kamenů party kouče Barryho Trotze, je náramně platný především v mlýnicích play off. Že jeho herní styl má něco do sebe, naposledy zjistili Pittsburgh Penguins a Boston Bruins, které pomohla vyřadit právě i Kanaďanova zarputilost a nesmlouvavost.
Radko Gudas (Florida Panthers)
Kouč Joel Quenneville mu po shledání v kabině Panthers řekl: "Hraj, co je ti vlastní." A Gudas se podle toho zařídil. Jeden z největších brousků ligy nemá přezdívku Řezník náhodou, soupeři od něj lítají jak piliny od cirkulárky. Syna někdejšího československého reprezentanta to ohromně baví, ve střetech si libuje. Odráží se to i ve statistikách - v poslední sezoně byl s cifrou 250 králem hodnocení hitů. "Na ledě má každý svůj styl, každý má na práci něco jiného. Já tam nejsem přes góly," vysvětloval v rozhovoru pro CNN Prima News. "Samozřejmě nechci nikoho zranit, pokud je to ale v rámci pravidel, musí snad každý chápat, že něco takového může přijít. Hokej je tvrdá hra."

Evander Kane (San Jose Sharks)
Jeho pozici se v Americe říká power-forward. Je to bourák, který se nenechá přetlačit, s oblibou se vrhá do mel před soupeřovou brankou i u hrazení, sem tam si na někoho počíhá s rázným hitem. Právě pro všechny tyhle vlastnosti dostal před třemi roky v San Jose sedmiletou smlouvu na 49 milionů dolarů. Umí toho ovšem daleko víc, než jen čirou destrukci. Jeho bodovým maximem je 57 ze sezony 2011-12, v posledním, zkráceném ročníku by navíc zmíněnou cifru dost možná překonal - za 56 utkání stihnul bilanci 22+27. Kane má pochopitelně i své slabé stránky, asi tou vůbec nejnaléhavější je, že to s důrazem občas poněkud přežene. A taky není zrovna těžké ho vyprovokovat k šarvátce.
Milan Lucic (Calgary Flames)
Brankář David Rittich popisoval, že v calgarské kabině asi není zábavnějšího chlapíka, než je právě Lucic. Jenže jakmile se začne hrát, jde veškerá legrace stranou. Lucic je známý zlobil, který se soupeře snaží rozhodit všemi možnými způsoby - dovolenými i zakázanými. A pokud to znamená nějakou tu modřinu na těle protivníka, tím líp. Někdy je to košer, jindy ne - hodně se mluvilo třeba o jeho skandálu z roku 2014, kdy po skončení série mezi Boston Bruins a Montreal Canadiens řekl při tradičním podávání rukou Daleu Weisemu, že ho v příští sezoně zabije. Něco takového už je samozřejmě přes čáru. Lze to ovšem na druhé straně chápat i jako důkaz, jak hrozně nerad tenhle Kanaďan prohrává.

Matt Martin (New York Islanders)
Má za sebou sezonu, v níž rozdal 181 hitů. Podle svého zvyku naháněl soupeře po celém hřišti, neúnavně forčekoval. Není to zrovna kanonýr nebo sběratel bodů, přesto si ho kouč Barry Trotz nesmírně považuje. Martin je ideálním bojovníkem pro čtvrtou lajnu, sem tam sice doplácí na fauly hokejkou, jinak u něj ovšem jednoznačně převažují pozitiva. Hodí se i proto, že se z něj ve 32 letech vyklubal veterán se znamenitými mentorskými schopnostmi. Mladším radí, že klíčové je nic neošidit. A dost možná dodává i něco, co známe z jednoho starého českého přísloví: Škoda každé rány, která padne vedle.
Alexandr Ovečkin (Washington Capitals)
Jasně, je to legenda. Jasně, dost možná jednou v lecčems překoná i samotného Gretzkyho. Jasně, hlavně v přesilovkách je zárukou přesné a drtivé rychlopalby. Jenže kromě toho všeho je Ovečkin i skálou, o které se soupeři rozbíjejí jak mořský příboj. Jakmile se tenhle Rus zpevní, jen tak něco ho nesrazí. Od roku 2005, kdy vstoupil do NHL, jsou před ním v počtu hitů jen tři jiní forvardi. I tohle je důvod, proč si ho američtí fanoušci tak rychle zamilovali. Dokáže dávat tuny gólů, je to lídr, podle informací z kabiny i oblíbený smíšek. Kromě toho všeho to ale taky umí pořádně mydlit, rozhodně nepatří k útlocitným hokejovým slečinkám.

Brandon Tanev (Seattle Kraken)
V Seattlu moc dobře vědí, proč si z Pittsburgh Penguins vybali právě tohoto chasníka. Vzpomínáte si ještě? Jeden z pittsburských šéfů Brian Burke svého času řekl: "Musíme hrát o něco ošklivější hokej." A klub pořídil Taneva. Nebyla v tom směrem k němu ani špetka neuctivosti, právě naopak - hra pennsylvánského mužstva začala spolu s rodákem z ontarijského East Yorku mnohem víc bolet, místo technických kudrlinek se najednou tleskalo i dunivým ranám a srážkám. Pravdou je, že potomek makedonských přistěhovalců nepatří zrovna k obrům, kromě toho je též náchylnější ke zdravotní trablům. Přesto bude zajímavé sledovat, jak daleko to i s jeho pomocí nové mužstvo dotáhne. Třeba bude prohrávat víc, než by se slušelo. I tak to ovšem bude druhé bolet.
Brady Tkachuk (Ottawa Senators)
Potkat se na ledě s jakýmkoliv Tkachukem nebylo nikdy moc příjemné. Platilo to v případě tvrďáckého snajpra Keitha v 90. letech, tuplem při kontaktu s jeho synem, pověstným grázlíkem Matthewem z Calgary. A jiné to není ani s Bradym, ottawskou hranou. Tak rád někoho namázne na mantinel! Tak rád protivníka potrestá za chvilku nepozornosti! I u něj se to hezky projevuje ve statistikách, v hitech byl naposledy těsně druhý za Gudasem (248). Fanoušci Senators, jinak trápeni hodně špatnými časy, jej za takový styl milují. Dokonce mu promíjejí, že na rozdíl od gladiátorského stylu dosud nijak zvlášť nevyniká v produktivitě - Tkachukovým maximem je prozatím 45 bodů ze sezony 2018-19.
Tom Wilson (Washington Capitals)
Pokud nefandíte Capitals, je váš vztah k Wilsonovi naprosto jasný - nenávidíte ho. S 96 trestnými minutami byl naposledy prvním rabiátem soutěže, pro své drsňácké móresy je často označován za veřejného nepřítele a hrozbu. Upřímně - ještě před třiceti lety by jeho styl tak nevyčníval, v současných uhlazenějších poměrech je ovšem dost vidět. Že z něj roste ostré chlapisko bylo vlastně jasné už dávno, ještě za jeho působení v juniorské OHL. Jeho někdejší spoluhráči vzpomínají, že když před ně tohle lamželezo poprvé předstoupilo, měli pocit, že mají co do činění s medvědem grizzlym. "Na ledě to pak řezal s takovou chutí, že jsme na sebe na střídačce jen tak koukali a říkali si: Hm, ještě že tenhle kluk hraje za nás a ne proti nám," vybavil si brankář Matt Mahalak.

Nikita Zadorov (Calgary Flames)
Má 198 centimetrů, ale to není ten důvod, proč ho nepřehlédnete. Původem moskevský bek to na ledě kosí jak Kostěj Nesmrtelný, jen za minulou sezonu vystřihl 190 hitů, v téhle statistice exceluje rok co rok. V šestadvaceti se dočkal trejdu z Chicago Blackhawks do Calgary, kanadský klub ho angažoval právě pro jeho říznost a též defenzivní spolehlivost. Směrem dopředu Flames moc nepomůže, nevyniká ani rychlostí. Má ale nepopiratelné klady: Jakmile byl v dresu Blackhawks na ledě, dovolil soupeřům při hře pět na pět jen 1,93 gólu na 60 minut. Jako jeden z mála chicagských plejerů byl u více vstřelených než inkasovaných branek.