Top pravá křídla: Kučerov i český snajpr

Po seriálu o nejlepších hráčích na svých pozicích během 21. století přinášíme tento týden novou krátkou sérii, která srovnává nejlepší hráče současnosti. Šest členů redakce NHL.com/cs napsalo svou top desítku, z níž nám vzešel žebříček těch největších. Podívejte se na něj a porovnejte ho s tím, jak byste volili vy. Pokračujeme pozicí pravého křídla.

1. Nikita Kučerov (Tampa Bay Lightning) 59 bodů
V osmadvaceti dospěl do nejlepších let. A svou výjimečnost potvrdil i v minulé sezoně, byť její zásadní porci zmeškal kvůli pooperační rekonvalescenci. Jako by vůbec nevadilo, že vynechal celou základní část - v play off to byl zase starý dobrý Kučerov, který dva roky nazpět nasbíral fantastických 128 bodů.
Tentokrát se ve 23 zápasech nadstavbové části blýsknul dvaatřiceti body (8+24). Nejenže byl opět nejproduktivnější ze všech, taky se znovu stal klíčovou součástkou Tampy v honbě za druhým Stanley Cupem v řadě.

2. Patrick Kane (Chicago Blackhawks) 50
Asi by stačilo napsat, že loni měl víc bodů než Sidney Crosby. Ale nebyl by to celý příběh. Kane je pro Chicago v dvaatřiceti mnohem víc než jen mašinou na body. Dospěl ve veterána, jenž drží mančaft i ve chvílích, jakmile se nedaří.
Slouží mladším jako příklad, současně taky jako záruka kontinuity s časy, kdy Blackhawks slavili tři Stanley Cupy. Americký mazák v uplynulé sezoně dosáhnul na dva významné milníky: 28. února vstřelil proti Detroit Red Wings svůj 400. gól kariéry, to se před ním povedlo jen 99 dalším hokejistům. A 9. března pak odehrál 1000. zápas v NHL, což je kóta, které před ním dosáhla jen šestice jiných hráčů Blackhawks.

3. David Pastrňák (Boston Bruins) 49
I on si stejně jako Kučerov užil své s pooperačními strastmi, po vyspravení kyčle nestihnul začátek sezony 2020-21. Pak ale předváděl svou klasiku - ve 48 utkáních udržel bilanci bodu na zápas (20+28), třeba v úvodní partii 2. kola proti New York Islanders nasázel soupeři hattrick.
Takhle by měl 'Pasta' pokračovat i dál, Bruins budou jeho formu po odchodu Davida Krejčího hodně potřebovat. Jedno je jisté: v pětadvaceti to už není žádný povykující hejsek, vyzrál i mimo led. Někdy k tomu bohužel vedly velmi kruté okolnosti - v létě se musel vyrovnat s osobní tragédií, jelikož s manželkou jen šest dnů po porodu přišli o syna.

4. Mark Stone (Vegas Golden Knights) 41
Někdy trochu přehlížený chlapík. Nespravedlivě! Z posledních osmi sezon hned v sedmi překonal hranici 60 bodů, naposledy dokonce při pouhých 55 odehraných utkáních. Pomohl z Vegas učinit bouráky, kteří třikrát ze čtyři pokusů došli minimálně mezi čtyři nejlepší. I v přetahované o Selke Trophy nyní patřil k finalistům.
A přece poslední ročník končil trpce. Nejlepší hráč Golden Knights si v semifinálové sérii proti Montreal Canadiens nepřipsal ani bod, tím dal nepříjemný štempl na šokující vyřazení. "Strašně moc jsem chtěl týmu pomoci, z nějakého důvodu to ale najednou nešlo," lamentoval. "S člověkem by neměly zatřást ani velké úspěchy, ani pády. Je potřeba na sobě pořád pracovat. A věřit, že příště to dopadne líp."
5. Mikko Rantanen (Colorado Avalanche) 36
Nepostradatelný bojovník vyhlášené coloradské letky. V uplynulé sezoně skončil s 66 body (30+36) na pátém místě produktivity NHL, s bilancí +30 navíc úplně opanoval ligové hodnocení plus minus. Kdysi mu pro jeho poněkud neuspořádané bruslení říkali Bambi na ledě, ty časy jsou však dávno pryč.
Nejenže patří k největším univerzálům mezi forvardy NHL, letos navíc dlouho soupeřil o kanonýrskou Maurice Richard Trophy - nebýt umístění na covidový protokol, mohlo to pro něj dopadnout ještě líp. "Je to skvělý hráč," ocenil Nathan MacKinnon. "Pro mě je moc příjemné mít v lajně podobně šikovného plejera."
6. Mitch Marner (Toronto Maple Leafs) 35
Život není černobílý, málokterý hokejista se o tom v poslední sezoně přesvědčil víc, než právě čtyřiadvacetiletý Kanaďan. V základní části zářil, za 55 utkání měl 67 bodů (20+47). Jenže v rozhodujících chvílích to jemu, stejně jako celému Torontu, jaksi přestalo lepit. Už 18 utkání nadstavbové části nedal gól!
A Maple Leafs i tyhle jeho trefy chybí, i kvůli tomuhle manku letos senzačně nepřešli přes Montreal. Marner přes veškerou kritiku patří k nejtalentovanějším křídlům soutěže, ve čtyřiadvaceti má pořád dost času na to, aby udělal poslední krůček k pozici úspěšné superhvězdy. Forvard, který už jednou v kariéře překročil devadesátibodovou hranici (94 zápisů, 26+68 v sezoně 2018-19), na to rozhodně má.

7. Blake Wheeler (Winnipeg Jets) 17
Můžeme mluvit o jeho 46 bodech (15+31) z padesáti utkání. O tom, že byl nedávno schopen nasbírat dvě sezony po sobě 91 bodů. O tom, že je v Jets kapitán. A přece by to nepopsalo čtyřiatřicetiletého Američana tak dobře jako momentka ze čtvrtého utkání letošní série play off proti Edmonton Oilers.
To ve třetí třetině skočil do střely Krise Russella tak srdnatě, že tuhle pumelici schytal do rozkroku. Místo dlouhého polehávání se za pár sekund zvednul a duel následně dohrál; Jets v něm pak poslali Edmonton na dovolenou. "Máme tři krásné děti, další už neplánujeme, tak o co jde," prohlásil Wheeler po utkání. Hrát v mančaftu s takovým lídrem musí být něco!
8. Andrej Svečnikov (Carolina Hurricanes) 11
Má neuvěřitelně šikovné ruce, občas hodně troufalé nápady okoukané z lakrosu či florbalu. I proto je bezvýhradným miláčkem fanoušků z Raleigh. Ještě něco ho však symbolizuje: Lidé někdy při pohledu na jeho statistiky zapomínají, že je mu teprve jednadvacet.
Svečnikov je dost možná hvězdou budoucnosti, zatím však statistiky netrhá, nedopracoval se k úplné vyrovnanosti výkonů. Chcete-li si vsadit, dejte balík na to, že se obojí brzo změní.
Ruské křídlo vyniká vedle nezměrného talentu i obrovskou dávkou tréninkové píle, až to občas přijde přespříliš dokonce i jeho kouči Rodu Brind'Amourovi, proslulému dříči: "Po domácích zápasech ho v prázdné aréně často vidím kroužit na ledě sem a tam, jak se tam lopotí jen v kraťasech a tričku. Kolikrát mám chuť na něj zakřičet, aby už šel konečně domů."

9. T.J. Oshie (Washington Capitals) 10
Usměvavému Američanovi bude v prosinci pětatřicet, Ovečkinova kohorta v Capitals však moc dobře ví, koho v něm má. Klidně pořád ještě může nasbírat šedesát bodů na sezonu, jak činí jeho kariérní maximum z ročníku 2013-14, kdy ještě válčil v dresu St. Louis Blues.
Třebaže se spekulovalo o tom, zda ho Washington kvůli jeho vysokému platu nepustí k dispozici novému klubu Seattle Kraken, Oshie zůstává na staré dobré adrese. Do konce kontraktu mu schází čtyři roky. A moc rád by je v americkém hlavním městě napentlil nějakým pozoruhodným úspěchem, nejlépe zopakováním triumfu ze sezony 2017-18.
10. William Nylander (Toronto Maple Leafs) 8
Je to vlastně docela nedávno, co jej fanoušci Maple Leafs nemohli vystát. Nikdo nezpochybňoval Nylanderův talent, hodně se však mluvilo o Švédově ne vždy stoprocentním přístupu. Po posledním play off je všechno jinak.
Maple Leafs sice v 1. kole překvapivě padli s Montrealem, rodák z Calgary se ale v sérii proměnil v nesmiřitelného bojovníka. S osmi body byl nejproduktivnějším mužem Toronta, po ledě vedle toho přímo létal, neustále hecoval spoluhráče, nebál se mel před brankou soupeře. Podobný přístup by měl přenést i do dalšího ročníku, v němž mu kouč Sheldon Keefe hodlá polepšit s ice-timem i s pozicí v mužstvu.
Nylander už dříve dokázal, že umí pokořit i třicetigólovou hranici, teď se projevil jako týmový hráč. Až budeme dělat tenhle žebříček za rok, klidně může být mnohem výš.
Těsně pod čarou: Tyler Toffoli (Montreal Canadiens), Brock Boeser (Vancouver Canucks), Jakub Voráček (Columbus Blue Jackets)