Ve finále vypukla vzpoura přehlížených

Najednou je to všechno přesně naopak. Jsou to Nashville Predators, komu k vítěznému tažení pomáhají jindy neopěvovaní hrdinové. A jejich soupeř, favorizovaní Pittsburgh Penguins, zničehonic nemá protizbraň.
Díky tomu všemu je stav finále po pondělní výhře Predators 4:1 vyrovnaný.

"Je to jako jízda na horské dráze," řekl nashvillský brankář Pekka Rinne. "Z naší hry jsem měl celkem dobrý pocit i v prvních dvou finálových duelech, které jsme s Pittsburghem prohráli. Jen ze svého výkonu jsem byl skleslý. Souboje číslo tři a čtyři ale všechno obrátily, ohromně nás nakoply. Teď jsme nahoře pro změnu my."
Co se stalo, že to je po počátečním pittsburghském kvapíku 2:2 na zápasy?
V letošním play off Penguins dlouho táhli nejen Evgeni Malkin se Sidneym Crosbym, ale i jindy přehlížení hokejisté typu Jakea Guentzela, se třinácti trefami nejlepšího střelce nadstavbové části. Jenže od třetího finále jako kdyby na tenhle recept k úspěchu najel i Nashville.
K sobotnímu triumfu 5:1 mu pomohly premiérové branky v play off od Craiga Smithe a Matthiase Ekholma, na které navázal povedenou vítěznou ranou i Frederick Gaudreau, který v nadstavbové části dosud nastoupil k pouhým šesti zápasům. O jeho pozici v týmu nejlépe vypovídá fakt, že v kabině ani nemá stálé místo, musí vysedávat na židli. A byl to právě Gaudreau, kdo udeřil i ve střetnutí číslo čtyři - zpoza branky se opět postaral o vítězný gól.

Během nečekané vzpoury přehlížených ho navíc doplnili i další spoluhráči - Calle Jarnkrok dal svou teprve druhou branku v letošním play off, Viktor Arvidsson třetí - premiérovou od čtvrtého konferenčního finále. Šňůru tří finálových zápasů bez jediného bodu konečně protrhnul též Filip Forsberg.
"Je důležité, že se do statistik zapisují i tihle kluci. Potřebujeme, aby to neleželo jen na pár vyvolených," pochvaloval si kouč Peter Laviolette.
"Nikdo z nich ani do teď nedělal nic špatně, prostě se to jen neodráželo v počtu jejich gólů a asistencí. Až teď. Třeba pro Jarnkroka to byl jednoznačně nejlepší zápas za poslední dobu. Velmi dobře se ukazovali i Fil s Arvim."
Nashville se musí během klíčové fáze sezony vyrovnat s dlouhodobým zraněním svého tahouna Ryana Johansena, na marodce se po jistý čas soužilo i další eso Mike Fisher. Sestava se tak látá, jak to jde. Partu kolem P. K. Subbana ale žádná sestavová škatulata nezlomila, možná vypadá paradoxně ještě semknutěji a nebezpečněji než v plné síle.
"Hodně nám pomáhá, že máme více hráčů typu Arvidssona, který může jednou nastoupit na pravém křídle v první formaci, podruhé na centru ve čtvrté řadě," popisoval Laviolette.

"Když vás postihne taková vlna zranění důležitých hráčů, buď vás to potopí, nebo budete ze všech sil dál plavat. My zvolili to druhé. Pochopitelně bychom měli rádi Ryana na ledě. Celý rok nás držel, burcoval, byl znát při hře i v kabině. Ale prostě je mimo. A my se s tím musíme vyrovnat."
Týmová produktivita tak doznává nečekanou podobu. Za Forsbergem a Jamesem Nealem je na třetím místě s šesti zápisy Colton Sissons, jenž v předminulé základní části nasbíral pouhých šest bodů, v té poslední deset. Jen o něco za ním je Austin Watson nebo právě Gaudreau s Jarnkrokem či dalším nečekaným trumfem Pontusem Abergem.
"Hodně kluků zničehonic vystoupilo ze stínu. To platí o Coltonovi, Callem, Jarnym," připouští kouč Laviolette. "Pokud by hráči jako Gaudreau neskočili po příležitosti, která se před nimi naskytla, bylo by to pro nás hodně zlé. Moc jiných možností jsme totiž už neměli. Skvěle navíc nehrají jen ti, u kterých se to zobrazuje ve statistikách. Kolik práce pro nás odvedl třeba Vernon Fiddler! Taky se zasloužil o to, že jsme takhle daleko."

Statistikám gólů a asistencí celého play off Nashville nekraluje. Ale pozor na rychlé soudy, v dalších důležitých kolonkách už vedou právě jeho zástupci. Nejvíce střel nastřádali Roman Josi (69) a Forsberg (65), druhý zmiňovaný je nejlepší i v plus minus hodnocení pobytu na ledě (+17). Rovněž v úspěšnosti střel je premiantem nashvillský emisar - Gaudreaua zdobí bilance 75%.
"Ze všeho nejvíc jsme ale úderní tím, že hrajeme jako tým," vysvětloval útočník Fisher, který se do hry vrátil po dvouzápasovém marodění. "Je vlastně úplně jedno, kdo zrovna skáče ze střídačky na led. Každý je schopen odvést svou práci, zapadnout do našeho systému. Teď už si věříme. Víme, že můžeme dokázat velké věci. A taky to, že je potřeba se neustále zlepšovat. Je nám jasné, jak silný protivník proti nám stojí."
Pro Pittsburgh jsou Fisherova slova hezkým komplimentem, momentálně jej ale příliš neukonejší. Do Nashvillu před pár dny odlétal jako jasný lídr série, po výsledcích 1:5 a 1:4 se domů vrátil zpráskaný.
"Jenže ty výsledky jsou k nám až příliš kruté," tvrdil kouč Mike Sullivan. "Ve skutečnosti byl obraz hry mnohem vyrovnanější."
Pokud něco hodně oba týmy odlišovalo, pak to byly výkony brankářů. Zatímco Rinne pustil v duelech číslo tři a čtyři pouze dvě střely z dvaapadesáti, pittsburghský Matt Murray nevypadal jistě, hned čtyři z devíti gólů dostal střelou na lapačku. Ještě nedávno se v souvislosti s ním povídalo o pohádce, kterou navazuje na loňský sladký příběh vedoucí ke Stanley Cupu - do Nashvillu jel přece s úspěšností 94,3%. Teď se však spíš zdá, že místo Murrayho půjde ve čtvrtek do branky jeho náhradník Marc-Andre Fleury.

"Zatím nevím, jak to bude," odpověděl Murray trochu nakvašeně. "Nezáleží na mě, ale na trenérovi. Na zápas se připravím jako vždycky, pak se uvidí."
Jisté je, že patří k Sullivanovým oblíbencům. Znají se z farmářské soutěže, už loni Pittsburghu v play off vychytal patnáct výher. Jenže teď je třeba udělat nějakou změnu. A ta gólmanská se přímo nabízí.
"Ve čtvrtém finále si vyčítám Arvidssonův gól, jinak jsem chytal podle mého docela dobře," oponoval Murray.
Ukazovat jenom na něj by opravdu bylo nefér. Selhává totiž především pittsburghská defenziva. Crosbymu trvalo třináct finálových zápasů, než se v pondělí konečně trefil. Jeho tým se trápí při přesilovkách, není schopen skórovat ani z velmi slibných brejků. Především tady se musí něco změnit.
"Hokej je hrou chyb a my jich ve dvou posledních zápasech pár udělali," připustil Crosby. "Ale do šancí se dostáváme. Pokud tomu tak bude i dál, můžeme příště vyhrát klidně zase my."