A tichý Fin začal kázat: Pěšinka je vyšlapána

NHL kvůli obavám z pandemie koronaviru přerušila sezonu 2019-20, NHL.com/cs vám ale nadále přináší originální publicistiku. V nové rubrice nazvané Pondělní proslovy se jednou za týden s nadsázkou pokusíme rozklíčovat, jak mohly vypadat chvíle, v nichž se hráči či trenéři odhodlali k zásadním motivačním řečem, díky nimž pak jejich týmy slavily velké triumfy. Nyní přinášíme fiktivní vzpomínku na to, jak do boje o Stanley Cup promluvilo jedno zásadní finské literární dílo.

Uvedení do děje
Nejlepší hokejové mužstvo všech dob? Asi hodně z nás by 'na první dobrou' vyslovilo Edmonton Oilers, jimž v 80. letech šéfoval Wayne Gretzky a po jeho boku bruslily legendy jako Mark Messier, Paul Coffey, Jari Kurri, Glenn Anderson, Esa Tikkanen...
Na konci května 1987 měla většina z nich už doma dva prsteny za triumf ve Stanley Cupu - což je fantastická bilance, ale pořád ještě ne definitivní stvrzení dynastie. O rok předtím totiž Gretzky a spol. v play off na své poměry fatálně vyhořeli, vypadli už ve 2. kole bojů tehdejší Campbellovy konference proti Calgary Flames.
******Více k tématu: [Legendy Oilers obdivují McDavida a Draisaitla]
Tým se semknul, nabudil. Dostal hlad. Pochopil, že zadarmo to nebude a prošel do finále proti tehdejší baště z Východu Philadelphia Flyers. Načež následovala dřina, opravdu velká dřina. Finále dospělo do rozhodujícího sedmého utkání. Hala Northlands Coliseum propadla depresi, když domácí Edmonton brzy musel do oslabení třem proti pěti a Murray Craven skóroval již v čase 1:41.
Mark Messier vyrovnal, více však Oilers do konce třetiny nestihli. Osud v přestávce hlasitě bušil na dveře šatny. Když to zlomíme, budeme slavní. Když to ztratíme, můžeme si vlastně říkat velcí šampioni?
Jenže ten, od koho se zrovna čekala burcující slova, najednou chyběl…
Památný proslov
Sakra, proč ho tu nemáme! Kde je ten Čechoslovák, co sice mluví anglicky lámaně jako indiánský náčelník, ale jeho řeč byla úderná jako rána tomahawkem? Jaroslav Pouzar v roce 1985 po odfláknutém finále s New York Islanders slavné parťáky zpucoval: "Pánové, je mi dvaatřicet a přijel jsem vyhrát Stanley Cup. Jestli budeme hrát jako dneska - každý na sebe - tak to nedokážeme. Musíme makat jako tým. Je jedno, kdo dá gól."
Jenže roky přibývaly a on teď na soupisce nebyl. V play off 1987 sehrál Pouzar pouhých pět mačů. Do sedmého finále vůbec nezasáhl.
Co tedy teď? Messier hleděl na Gretzkyho a ten hledal očima Coffeyho. Grant Fuhr se krčil v rohu schovaný za vyrážečkou a zdálo se, že kdyby bylo fyzicky možné odplížit se pod prahem pryč, hned to udělá. Drsňák Marty McSorley se tvářil jako boží umučení. Dave Hunter odešel na záchod a pořád se ještě nevrátil.
A v tom se všichni přítomní lekli, protože promluvil člověk, který obvykle mlčel jako sníh na zmrzlých kanadských pláních. A navíc promluvil jaksi prapodivně.
"Ihned-li se neodklidíš, nezmizíš-li jak pes bludný, ozbrojím se orla drápy, spáry ptáka krvoloka," začal temně recitovat Jarri Kurri, načež Grant Fuhr zesinal a McSorley tiše poprosil přítomného kouče Glena Sathera, zda nemá po ruce anglický výkladový slovník.

A do toho Fin, jenž většinou odpovídal jednoslovně, pokračoval: "Háky, jimiž maso trhá, vidlicemi jestřabími, roztrhám tě, rozškubám tě, obludo ty praošklivá, zardousím tě, zaškrtím tě, nedáš hlesu ani dechu."
Skoroabstinent Gretzky si myslel, že mu do ionťáku kustod-vtipálek nalil vodku. Ale ono se to opravdu dělo.
Když měl rázem pozornost opravdu všech, Kurri spokojeně dávkoval slova - už zase tak, jak byl zvyklý.
"Pánové," převaloval pěkně po finsky slabiky na jazyky. "Tohle je Kalevala. Runa sedmnáctá. Znáte?"
Mlčení vůkol bylo ještě palčivější než při typickém tichém obědě u Kurriho. Ne, evropské literární kánony tou dobou v zámoří nebyly úplně v kurzu.
"Vysvětlím. To je náš finský poklad. Národní epos. Celá mytologie našeho národa," soukal ze sebe Kurri, už zase lehce nervózní z toho, jak moc musí mluvit. "Finům vždycky dodala sílu. Přežili jsme s ní i tu zpropadenou zimní válku. Přežili jsme studenoválečný tlak Sovětů. Přežili jsme zimu za zimou."
Pauza. Ticho.
"A to bych jako neměl přežít finále proti těmhle bídákům? Nedají hlesu ani dechu," odplivnul si Kurri směrem ke kabině Flyers. "Pche. Pche. Pche!"
Jeho krajané Esa Tikkanen a Reijo Ruotsalainen, obvykle rovněž hovorní zhruba jako člověk bezprostředně po mrtvici, už tou dobou stáli v pozoru. Oči jim zářily. Ocitli se v tranzu, v hypnóze.
Folge uns auf [Facebook und Twitter für exklusiven Inhalt und NHL-Neuigkeiten!]
A společně s Kurrim - protože Kalevalu zná každy Fin - takřka křičeli: "Ať však tomu tak neb onak, já proklestil pěvcům dráhu, sehnul vršky strmých stromů, oklestil jsem větve v cestě; jižtě cesta ukázána, pěšinka je vyšlapána."
Načež se nesměle ozval Coffey: "Ano. Pěšinka je vyšlapána."
Po něm to opakovali Fuhr, navrátilec z toalety Hunter, Gretzky i Messier: "Pěšinka je vyšlapána!" Otevřeli dveře šatny, uslyšeli hukot fanoušků Oilers a vycházeli na led jako semknutá jednotka…
Jak to celé dopadlo
V čase 34:59 putoval puk po jedné z nejslavnějších hokejových os: Gretzky na Kurriho, Kurri do branky! Northlands Coliseum málem explodovalo euforií. V poslední třetině nerváku, který opravdu pasoval k sedmému finále, pak skóre na 3:1 uzavřel Glenn Anderson.
Pěšinka byla vyšlapána. Nejen ke třetímu Stanley Cupu klubové historie, ale díky této těžké a úspěšně složené zkoušce výhledově i k dalším v letech 1988 a 1990; celkem tedy k pěti trofejím ze sedmi pokusů, což edmontonskou generaci povýšilo mezi božstva NHL.
Jarri Kurri byl u všech. A pokud je dobře známo, od té doby už zase převážně mlčel.
(Ukázky z Kalevaly v překladu Josefa Holečka)