Blízko k extázi. Canadiens musí tlumit emoce

Je to tak dávno, že tenkrát ještě žil Kurt Cobain, zato Ester Ledecká, Nathan MacKinnon nebo třeba Dominik Kubalík nebyli na světě. Americkým prezidentem se stal Bill Clinton, ruským byl Boris Jelcin a Češi se Slováky právě rozdělili společný stát.

Psal se rok 1993. A Montreal Canadiens počtyřiadvacáté vyhráli Stanley Cup.
Uplynulo předlouhých 28 let, ale na tuhle slavnou partu Patricka Roye, Guye Carbonneaua, Kirka Mullera nebo Johna LeClaira dosud nikdo nenavázal.
Dvakrát se od těch časů dostali Canadiens do finále Východní konference (2010, 2014), v sérii mezi čtyřmi nejlepšími kluby však od roku 1993 nikdy nevedli.
Nikdy. Až teď.
V pátek se jako jednoznačný outsider dostali proti Vegas Golden Knights do vedení 2:1 na zápasy. Nebojují přitom jen proti silnému soupeři. Taky proti prokletí hokejové Mekky, kde je v souvislosti s touhle hrou všechno jaksi větší.
Očekávání. Radost. Bolest. Euforie. Kritika. I tlak; ten především.
Jestli někde na světě opravdu není snadné dojít až k velkému úspěchu, pak je to právě v Montrealu. Ve městě, které se během posledního století proměnilo v synonymum hokeje.
"Náš současný tým má naštěstí dostatečně skvělý charakter, aby to dokázal zvládnout," ubezpečoval po sobotním tréninku útočník Eric Staal. "Upřímně řečeno, mě ani moc nezajímá, že bych se na dnešní situaci mohl dívat i v dlouhodobější perspektivě. Žiju výhradně přítomným okamžikem. Tím, že jsme pouhé dvě vítězství od finále. To je nejdůležitější."

Snad i tahle sebevědomá slova dokazují, že by to Staalova družina mohla dotáhnout až do zdárného konce.
Přes všechny zmíněné překážky, s nimiž není snadné se porvat.
Svého času o tom vyprávěl třeba Martin Ručinský, který ve frankofonních končinách působil v letech 1995-2001. Na českém ledě válčil třeba i za zdejšího obra, pražskou Spartu. Tlak na hráče je však prý v těchto dvou klubech naprosto nesrovnatelný.
"V Montrealu není jednoduché hrát, je to pro otrlejší typy, které si nedělají hlavu ze stresu," popisoval. "Hokejem tam bez nadsázky žije celé město."

Další bývalý hokejista Canadiens Roman Hamrlík tvrdil, že na celém světě nenajdete lepší místo, kde hrát hokej. Má to ovšem své minusy - fanoušci vzhledem k fantastické minulosti nedokáží odpustit ani jedinou porážku.
Natožpak téměř 30 let bez Stanley Cupu.
"Už po té době opravdu cítí silný absťák," souhlasil český novinář Zdeněk Matějovský, který v Montrealu už čtyřicet let žije. "Uvědomte si, že se bavíme o klubu, který kdysi dokázal vyhrát Stanley Cup pět let po sobě. Proto je současné čekání tak tíživé."

Generální manažer Marc Bergevin byl v posledních měsících pod silnou palbou. Těžko si představit, že by to ustál, pokud by se letos Canadiens nedostali do play off.
Nakonec mezi vyvolené prošli. Ba co víc - v nadstavbové části postupně přemohli Toronto Maple Leafs a Winnipeg Jets, po počáteční porážce 1:4 se dvojicí výher 3:2 (jednou v prodloužení) dostali do slibného vedení i v semifinále.
"Všichni snad chápeme, že tu nejsme od nějakého pitvání se v tom, co bylo," vysvětloval centr Nick Suzuki. "Musíme se prostě jen snažit vyhrát každý další zápas. Na ničem jiném nezáleží."
Zní to banálně, přesto nejde o nic jednoduchého. Tím spíš, pokud se v honičce za titulem šampiona NHL dostanete takhle daleko.

V roce 2010 Montreal vyhrál proti Philadelphia Flyers jediný duel třetího kola až za stavu 0:2 na zápasy. I o čtyři roky později proti New York Rangers vždycky jen doháněl náskok soupeře, ve výsledku marně.
Najednou je to jinak. Od Royovy epochy nebyl mančaft z nejevropštějšího města Severní Ameriky nikdy tak blízko k finále.
"Máme dostatek sebevědomí. Zároveň se ale držíme co nejvíc při zemi," řekl po sobotním tréninku Staal. "A hlavně se můžeme opřít o gólmana Careyho Price. Během celého play off je naším nejlepším hráčem. Víme, že se na něj pokaždé můžeme spolehnout. I díky němu je teď snadnější koncentrovat se stoprocentně výhradně jen na čtvrté utkání s Vegas."
Tým se v něm musí vyrovnat nejen s prokletím trvajícím několik desetiletí, ale i se spoustou jiných problémů. Předně s neoddiskutovatelnou kvalitou protivníka, který za čtyři roky své existence došel třikrát minimálně mezi nejlepší čtyři. Ale i s absencí kouče Dominiqua Ducharmea, jenž je kvůli covidovému protokolu v izolaci.
Zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by se v Montrealu měli těchto výzev bát.
"Už postup do téhle fáze je pro roky živořící Canadiens velký úspěch," popisoval Matějovský. "Lidi v ulicích slaví, auta troubí, je kolem toho obrovské haló. Vůbec si neumím představit, co by se tu dělo, pokud by mužstvo opravdu vyhrálo Stanley Cup. To by nastal totální blázinec."