Rybář a lyžař. Ručinský si užívá hokejový důchod

V sezoně 2023-24 vám v rubrice Hvězdy minulosti zhruba dvakrát do měsíce přinášíme příběhy bývalých hráčů NHL na základě jejich vlastního svědectví. Tentokrát jsme si povídali s Martinem Ručinským, jenž vedle reprezentačních triumfů prožil i dlouhou kariéru v zámoří.

--------------------

Po skončení kariéry trávil hodně času za mořem, užíval si pohody a tepla na slunném pobřeží Floridy. V posledních letech ale Martin Ručinský cesty do Ameriky omezil a o to raději se věnuje svým koníčkům na domácí půdě.

"Loni jsem tam byl naposledy, už to není tak časté jako dřív. Měl jsem v Americe bydlení, trávil jsem tam každý rok třeba čtyři pět měsíců, ale teď už si tam zaletím třeba jen na pár týdnů, maximálně na měsíc. Byt jsem tam prodal a jsem mnohem víc v Čechách," říká NHL.com/cs někdejší vynikající útočník, jenž je přímo reklamou na hokejový důchod.

S kamarádem Petrem Nedvědem založil v uličce ve stínu Týnského chrámu kousek od Staroměstského náměstí restauraci Střídačka, kam si občas zajde na kontrolu a na pivo. Koupil chatu na Slapech, kam jezdí na ryby s dalším bývalým hokejistou Jaroslavem Bednářem. A sport svého srdce teď sleduje už jen jako fanoušek.

"Jsem v hokejovém důchodu. Do hokeje nedělám nic a snažím se naopak dělat věci, na které jsem neměl čas během kariéry. Teď vyrážím po dlouhé době na lyže, protože když byl covid, tak se moc jezdit nikam nedalo. Mám chatu na Slapech a tam rybaříme s Jardou Bednářem..." popisuje radosti vysloužilého hráče někdejší křídelník, jenž před týdnem oslavil 53. narozeniny.

Ručinský patří mezi české hokejové legendy, je jedním z nejvýraznějších představitelů zlaté generace přelomu století. Je olympijským vítězem z Nagana 1998, k tomu má bronz z OH v Turíně 2006. Je trojnásobným mistrem světa: z Lilehameru 1999, Hannoveru 2001 a Vídně 2005. A také dvojnásobným šampionem extraligy, přičemž mnohem víc než titulu se Vsetínem v roce 1996 (za nějž však odehrál jediný zápas a sám ho ani nepočítá) si váží toho s mateřským Litvínovem v roce 2015, po kterém ukončil hráčskou kariéru.

Velkou českou stopu ovšem zanechal také v NHL. Tam odešel jako jeden z prvních hráčů z velké vlny 90. let v roce 1991 a nakonec tam odehrál 961 zápasů s 241 góly a 612 body. Postupně si zahrál za Edmonton Oilers, Quebec Nordiques/Colorado Avalanche, Montreal Canadiens, Dallas Stars, New York Rangers, Vancouver Canucks a St. Louis Blues, odkud se v roce 2008 vrátil do extraligy.

Zámořskou soutěž však sleduje dodnes.

"Pořád mě to zajímá. Když jsou odpolední zápasy, které se u nás hrají večer, tak si to skoro vždycky pustím. Hokej byl kus mého života a pořád ho rád sleduju, i když už se v něm neangažuju," vypráví.

"V NHL se teď hraje úplně jiný hokej než za nás. Mnohem přísněji se posuzují pravidla, vymizelo hákování, držení, to za nás bylo na denním pořádku. Samozřejmě to prospívá ofenzivnímu hokeji, na ty kousky, co tam dneska hráči dělají, se krásně kouká. Třeba na (Davida Pastrňáka), to je kluk, kterého velmi dobře znám a moc mu přeju, aby zase dal těch 50 gólů za sezonu. Jsou to někdy neskutečné akce, co tam předvádí, dává parádní góly a je radost se na něj dívat."

Pastrňák má u Boston Bruins aktuálně na kontě 41 branek, což ho řadí na páté místo v lize. Do konce základní části zbývá odehrát 13 zápasů.

"Moc se mi taky líbí Filip Hronek ve Vancouveru, nabral sebevědomí a hraje perfektní hokej. Takového beka jsme v NHL dlouho neměli," těší Ručinského.

Ten nesleduje NHL jen v televizi. Občas se přece jen zaletí podívat do míst, kde hrával, i osobně.

"Byli jsme s (Nedvědem) na Panthers, byli jsme se podívat, když na Floridě hráli Rangers, protože tam pár lidí z klubu jako třeba kustody známe. Vzpomínám třeba na 'Beetse' (Jima Johnsona). To je neuvěřitelný člověk. Dělá to už snad 30 let a každý den jde do práce s výbornou náladou, pořád se usmívá a s každým si rád vesele povídá."

Po skončení kariéry působil Ručinský jako generální manažer české reprezentace, kterou vedl na World Cup of Hockey 2016 a následně i celou sezonu 2016-17. Po roce však skončil a zůstal už jen nezávislým pozorovatelem hokejového dění.

Stejně tomu bude i na blížícím se mistrovství světa IIHF v Praze.

"Rád se podívám jako fanoušek, ale v reprezentaci se angažovat nebudu. Myslím, že realizační tým je postavený perfektně. Jsou tam kluci jako (generální manažer) Petr Nedvěd, (asistent trenéra) Tomáš Plekanec, (trenér brankářů) Ondra Pavelec. Všechno bývalí vynikající hráči a funguje to výborně," míní.

Radost mu udělaly výkony juniorské reprezentace, která z MS do 20 dvakrát po sobě přivezla medaile: před rokem stříbro, letos v lednu bronz.

"Ono je těžké soudit z jednoho turnaje, protože třeba v tom čtvrtfinále s Kanadou (na posledním MS) jsme měli i štěstí. Kanada byla dvě třetiny lepší a na konci dostala smolný gól, taky to mohlo dopadnout opačně a teď by se to hodnotilo jinak. I pak s Finskem to bylo 2:5 a vypadalo to, že to taky dopadne úplně jinak. Ale je fakt, že tři roky po sobě semifinále a dvakrát za sebou medaile už může znamenat silné ročníky. Jestli je to ale trend a po nich přijdou další, na to si budeme muset ještě nějaké dva roky počkat," myslí si.

"Důležité je, aby kluci dostali při přechodu do dospělé kategorie šanci a někde hráli. Pokud zlepšíme práci s mládeží, protože do téhle doby nám ujel vlak, tak se můžeme zvednout. Výkony dvacítky na posledním mistrovství světa jsou takové světlo na konci tunelu."