Odměnou za to, že vydržel sedmiměsíční cestu zpět.
Gáboríkovo levé koleno už mu neumožňovalo hrát, proto musel přijít dubnový zákrok. Rehabilitace se táhla, kvůli ní Slovák ani neodcestoval se spoluhráči k přípravným duelům v Číně.
Pro nikoho není jednoduché, aby se v Gáborikově věku (35 let) plnohodnotně vrátil do NHL, která je čím dál náročnější a hlavně rychlejší. Navíc když jeho statistiky vykazovaly pozvolný sešup. V sezoně 2015-16 stihl 54 zápasů a 22 bodů za 12 gólů plus 10 asistencí, v minulém ročníku 56 duelů a 21 bodů (10+11).
Přeloženo: zhoršené zdraví mu ubíralo na startech i na bodech. Vedení Kings jej i proto před letošním rozšiřovacím draftem nezařadilo na seznam chráněných hráčů.
"Jsme šťastní za jeho pokroky. Chodí sám bruslit, klidně v sedm ráno," popisoval tehdy Stevens dřinu svého svěřence. Jenže nikdo nemohl tušit, zda se za tím neskrývá především oprávněná úcta ke slovutnému členovi kádru; zda Gáborík ještě bude schopný držet krok s nejlepšími.
Ale najednou jako by jeho story začala mířit vstříc happy-endu.
Už v obnovené premiéře proti Arizona Coyotes přihrál na trefu Anzeho Kopitara a radostně vyprávěl: "S každým střídáním jsem se cítil lépe a lépe. Měl jsem pár šancí. Je krásné být zpátky a není vůbec jednoduché naskočit do rozjeté sezony. Před začátkem zápasu jsem měl trochu husí kůži, ale zmizela dost rychle. Doufám, že to dál půjde správným směrem."