Nováček i veterán. Marchand se dočkal po 14 letech

Zatímco se celý zbytek týmu Florida Panthers vyřítil směrem k vlastní brance a spoluhráčům, kteří zrovna byli na ledě, aby oslavili další velký úspěch, Brad Marchand bruslil do epicentra největších oslav pozvolně. Cestou gestikuloval směrem k tribunám.

Do klubka slavících hráčů se zapojil jako úplně poslední. Objímal se s chlapíky, se kterými strávil poslední tři měsíce. Budoval si přátelství a chemii, která vyústila až v zisk Stanley Cupu. Ovšem s těmi, které zdravil při cestě ze střídačky v ochozech, Marchand strávil celý život.

"Jsem ohromně dojatá," vydechla Marchandova manželka Katrina. "Brad nám to hned dával najevo, že jsme to zvládli. Jako rodina. Dokázali jsme to!"

Při vzpomínce na poslední tři měsíce v Bostonu, které musela strávit bez manžela, se Katrina Marchandová rozplakala. Prakticky ze dne na den byla sama ve městě, jehož barvy její manžel hájil dlouhých 14 let. A čekal právě na tenhle okamžik.

Několik let mu byl blízko, ale ne dostatečně. Vždycky něco chybělo. Nyní, už v jiném dresu, se Brad dočkal.

"Jsem si jistá, že to pro něj znamená úplně všechno," pokývala hlavou Katrina. "Absolutně všechno. Každý den dře jako kůň a vidět, jak po tom všem, čím si prošel, nyní může slavit, je něco výjimečného. V Bostonu všechno neproběhlo tak, jak jsme si představovali. Tenhle moment ale pro nás znamená opravdu moc."

Ještě rok zpátky si Marchand nedokázal představit, co se bude dít v následujících měsících. Věřil, že jeho jednání s Boston Bruins - týmem, který ho draftoval v roce 2006 ze 71. místa, strávil v něm 16 sezon a získal Stanley Cup - o nové smlouvě budou trvat maximálně den.

Místo toho se jen krátce před uzávěrkou přestupů, přesněji 7. března letošního roku, přesouval na Floridu. Ke kdysi nenáviděnému rivalovi z Atlantické divize, který se rázem stal jeho mančaftem. Byl to totiž tým, kterému věřil, že má největší šanci na vítězství ve Stanley Cupu.

A věřil správně.

Marchand se ovšem jen nesvezl, k letošním triumfu tomu významně pomohl. Nechybělo moc, a po šestém utkání finálové série, ve kterém Florida deklasovala Edmonton Oilers 5:1, málem získal i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off.

Když následně Sergej Bobrovskij předal Marchandovi Stanley Cup, nebylo to poprvé, co zvedl ceněný grál nad hlavu. Učinil tak už ve své nováčkovské sezoně v roce 2011.

Tehdy ovšem netušil, jak dlouho bude trvat, než se mu to povede znovu.

Dvakrát byl opravdu blízko. V letech 2013 a 2019 došel s Bruins až do finále, zdálo se, že je pouze otázkou času, než přijde návrat na úplný vrchol. K tomu ale pak už v žlutočerných barvách nikdy nedošlo.

Až nyní s Floridou.

"Cítím se teď úplně jinak," poznamenal šťastný hrdina. "Mnohem víc oceňuji a respektuji, jak složité je se do tohoto bodu dostat. Vnímám, co všechno jsme museli udělat, abychom to zvládli. V lize je spoustu skvělých týmů, které by si zasloužily získat Stanley Cup. A taky hráčů, kterým to přejete. Ale všechno se vám musí sejít. Moje situace je myslím dokonalým příkladem. Ani jsem tu neměl být. Ale jsem a sakra si to užívám."

Marchand si ve vyřazovací fázi připsal dohromady 20 bodů (10+10), jen ve finálové sérii nasázel šest branek. Dvě z nich byly vítězné. Na ledě zvládl doslova všechno. V duelu číslo dva rozhodl v prodloužení, v tom pátém pak ohromil dvěma dechberoucími trefami.

"Jakmile ho k nám vyměnili, hned mi ve skupinovém chatu připomněl naší historii z předchozích play off," pousmál se držitel Conn Smythe Trophy Sam Bennett. "Když uvážím, co všechno pro náš tým udělal, tak si opravdu nemyslím, že bychom bez něj Stanley Cup získali."

"Jeho vůdcovské schopnosti a vůle vyhrávat byly pro nás všechny inspirativní. Před každým zápasem jsem mu říkal, že ho následujeme. A to jsme i dělali," prohlásil Bennett. "Do každého utkání dal úplně všechno, určitě si Conn Smythe zasloužil. Je to lepší hráč a člověk, než jsem si kdy myslel. Jsem vděčný, že jsem mohl nastupovat po jeho boku."

Marchand v posledních dvou měsících viditelně omládl. Jako by našel nohy z doby, kdy byl čerstvý dvacátník. Pramen mládí. Zbavil se stresu, který mu v Bostonu přinášela role kapitána a vůdce. Zbavil se očekávání plynoucích z faktu, že nastupoval v prvním útoku a očekávalo se, že postupně uvadající klub udrží na vrcholu.

Na Floridě Marchand našel slunce a pohodu. Našel tým, který ho ohromil svým přístupem k tréninku i regeneraci. Tým, který dokonale vyvažuje náročný styl hry a kamarádství. Všechno do sebe jednoduše zaklaplo.

Krátce po trejdu do týmu Panthers se hodně řešilo, jak si Marchand bude na ledě rozumět s Bennettem či Matthewem Tkachukem. Tedy hráči, kterým se svým neúprosným způsobem boje dostal v předchozích letech pod kůži. Rozebíralo se, zda tohle spojení může fungovat.

Místo toho ale zkušený útočník našel své místo ve třetí formaci po boku Antona Lundella a Eetua Luostarinena. Právě tohle trio platilo po většinu play off za nejlepší útok Panthers. Byli sice podceňovaní, ale zatraceně dobří v defenzivě a velmi efektivní při útočných manévrech.

Tahle síla začala vyplouvat na povrch se startem vyřazovací fáze. Panthers postupně pochodovali přes Tampa Bay Lightning, Toronto Maple Leafs i Carolina Hurricanes. A začali se připravovat na odvetu s Oilers. Právě tenhle souboj Marchand před rokem sledoval zpovzdálí.

Letos byl přímo u toho.

A nebyl sám. Šestý duel osobně z tribuny sledovali i jeho rodiče, sourozenci, manželka. A také děti Sloane, Sawyer a Rue.

"Brad to měl od začátku nastavené tak, že chce získat pohár především pro svou rodinu," prozradil otec Kevin. "Má malé děti a ty neměly příležitost to zažít, když se mu to povedlo poprvé. I proto to pro něj nyní tolik znamená. Ten Stanley Cup je pro ně."

S ohledem na to, že v minulosti už byl několikrát blízko samotnému vrcholu, nechtěl kanadský veterán nic uspěchat. Žádná přehnaná očekávání, plané naděje v době, kdy na ně bylo příliš brzy. Stejně tak nechtěl vkládat naděje ani směrem do rodiny. Snažil se ji uchránit od případného zklamání.

"Už jsme si prošli momenty, kdy to nedopadlo podle našich představ. Vzpomínám si na rok 2019, jak jsme se cítili, když jsme to v domácím zápase nezvládli. Jak jsme byli naštvaní, jak to pro nás bylo těžké," připomněl Marchand duel, ve kterém s Bruins ve své TD Garden podlehli v rozhodujícím sedmém utkání finále St. Louis Blues.

"Snažili jsme se udělat všechno pro to, abychom o tom moc nemluvili. Abychom to nezakřikli. Soustředili jsme se pouze na přítomnost," vysvětloval. "Ale když se šestý zápas blížil ke konci a my věděli, že to zvládneme, bylo pro mě speciální a neuvěřitelné, že u toho celá moje rodina může být."

Tenhle triumf byl pro Marchanda výjimečný i z dalšího důvodu. Když slavil v roce 2011, měl po svém boku Shawna Thorntona, který nyní pracuje jako finanční ředitel Panthers. Nyní Thornton znovu sledoval, jak si jeho blízký kamarád užívá tenhle sladký úspěch.

"Zasáhne vás vlna emocí," řekl Marchand. "Když trofej zvednete poprvé, mísí se ve vás emoce i adrenalin. Je to naprosté vzrušení. Ale je rozdíl, pokud se vám to povede venku nebo v domácím prostředí, kde máte všechny lidi, na kterých vám záleží. A kteří mají obrovskou zásluhu na tom, že tu mohu být. Je to nepopsatelný pocit.

Marchand na něj ostatně čekal dlouhých 14 let. Před začátkem finálové série prohlásil, že to je jeho možná poslední šance, jak si na trofej znovu sáhnout. A příležitost splnit metu, za kterou se hnal všechny ty předešlé roky.

"Když Brad získal Stanley Cup poprvé, pomyslel si: Dobře, zvládl jsem to hned v první sezoně, to bude snadné," popsala jeho matka Lynn. "Ale o 14 let později si uvědomil, jak složité to ve skutečnosti je. O to víc si toho nyní váží."