Skip to main content

Legendární Orr změnil pohled na obránce

Kapitoly z historie: bostonský zadák dělal ze spoluhráčů lepší hokejisty a zařídil dva Stanley Cupy

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.

V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Tentokrát se podíváme na přínos, jaký měl pro ligu fenomenální zadák Bobby Orr, jenž změnil vnímání postu obránce v hokeji.

Ze zdravotních důvodů ukončil kariéru v pouhých 30 letech. Vše podstatné ale stihnul během deseti sezon v dresu Boston Bruins.

Když NHL vyhlašovala stovku nejlepších hráčů v historii ligy, seděl Orr mezi Waynem Gretzkym a Mariem Lemieuxem, poslouchal jejich komplimenty a občas se jen pousmál.

"Bylo mi asi sedm let a táta mě vzal na zápas Bostonu s Torontem. Pak se mě ptal, kdo se mi nejvíc líbil a já řekl: Bobby Orr. Načež mi táta sdělil, že takový nikdy nebudu, protože neumím bránit," smál se Gretzky.

Orr by se ale na ledě patrně cítil nesvůj jen v brankářské výstroji. Dokonale bruslil, měl střelu jako Maurice Richard a přejít přes něj bylo krajně obtížné.

"Pamatuju si, jak vzal soupeři v oslabení puk, 80 vteřin s ním kroužil po ledě a nakonec dal gól,"plácal se do kolen Phil Esposito, který vedle Orra pětkrát vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče základní části. Hokejista s číslem 4 ale dělal lepší hokejisty ze všech svých spoluhráčů.

Když v osmnácti letech přišel Orr k Bruins, byl to zoufalý klub, který kupil porážky a sedmkrát v řadě nehrál play off. S borcem, jenž ve své nováčkovské sezoně vyhrál Calder Trophy, šly ale bostonské výkony rychle nahoru.

V roce 1968 ještě Bruins neuhráli v sérii s Montreal Canadiens ani zápas. O rok později už byli schopni vyřadit Toronto Maple Leafs a v roce 1970 se po 29 letech dočkali Stanley Cupu.

Fotografie 'letícího' Orra po rozhodujícím gólu finále se St. Louis Blues je ikonickým momentem dějin NHL. Jde o dokonalé zachycení dokonalého momentu a bostonští fanoušci jej mají před očima pokaždé, když míří do domovské TD Garden.

"Jsem nesmírně poctěn," jihnul Orr, když byla v roce 2010 vedle haly umístěna u příležitosti 40. výročí slavného gólu bronzová socha zachycující tento jedinečný okamžik.

Aby ale fanoušci Bruins nevzpomínali jen na něj, zasloužil se Orr hlavní měrou i o Stanley Cup v roce 1972.

O rok později byla v Bostonu natočena drsná kriminálka Přátelé Eddieho Coylea s Robertem Mitchumem, kde hlavní hrdina v závěru navštíví hokejový zápas Bruins s Chicagem. Pronese tu pár obdivných vět na Orrovu adresu a vzápětí je zavražděn.

Pro bostonskou superstar neměl hokej tak katastrofální následky, ale od poloviny 70. let se na Orrovi začínaly projevovat zdravotní problémy.

"Pokud vím, tak měl Bobby třináct operací levého kolena," vykládal Don Cherry, který trénoval Bruins v letech 1974-79.

Orr si při svých průnicích dělal místo levou rukou a levým kolenem šel napřed. A také do něj schytal spoustu ran. "To koleno vypadalo jako mapa centra Bostonu," popisoval jizvy po operacích novinář Bob McKenzie.

"Snažili jsme se Orra zastavit, jak se dalo. No, však víte, jak jsme tenkrát hráli," pomrkával kapitán proslulých řezníků 'Broad Street Bullies' z Philadephie 70. let Bobby Clarke. "Tehdy jsem ale nikdy neměl pocit, že by to k něčemu vedlo."

Orrovo bruslení i tak připomínalo balet na ledě. "Trenér v St. Louis nám tehdy doporučil, abychom ho zkoušeli trefovat s pukem i bez puku. A výsledek byl, že nám Orr dal v jednom zápase dva góly a připojil čtyři asistence," líčil bývalý útočník Terry Crisp.

Někdejší gólman Montrealu Ken Dryden popisoval Orrův styl následovně: "Jakmile získal puk, zachvátila naši pětku panika. Všichni hráči se otočili a mazali nazpátek. Jako kdyby návštěvníci pláže spatřili tsunami. Kdybych se nesoustředil na chytání, asi bych se musel smát."

Než přišel Orr do ligy, bylo bodovým rekordem obránce 59 bodů. V sezoně 1970-71 ale bostonský bek zaznamenal 139 bodů, z toho 102 asistencí. Už o rok dříve dokonce vyhrál Art Ross Trophy, stejně jako v roce 1975, kdy dal dohromady 135 bodů.

"Bobby ale nikdy nebyl sobecký hráč, vždycky měl na prvním místě tým," tvrdil jeho bývalý trenér Harry Sinden, který však Orra kvůli zranění postrádal při legendární Sérii století s mužstvem Sovětského svazu.

Největším zářezem na mezinárodní scéně je tak pro kanadskou ikonu první ročník Canada Cupu v roce 1976, kde získal titul pro nejužitečnějšího hráče turnaje. Díky spontánní výměně dresů s poraženými finalisty z Československa přebíral trofej se čtyřkou Oldřicha Machače na zádech.

Sezonu 1976-77 zahájil v Chicagu, ale odehrál jen 20 zápasů. Comeback v ročníku 1978-79 už mu nevyšel, stačil sehrát jen šest střetnutí. To zpropadené levé koleno...

V civilu se trojnásobnému držiteli Hart Trophy a osminásobnému držiteli Norris Trophy nevedlo zdaleka tak úspěšně.

Ačkoli byl jako hokejista placen královsky, na konci 70. let se ocitl na pokraji bankrotu a byl vyšetřován kvůli krácení daní. Rozešel se ve zlém se svým agentem Alanem Eaglesonem, jenž byl později obviněn z obohacování na úkor hráčů.

Pro generace Kanaďanů je ale devětašedesátiletý veterán stále modlou s neposkvrněnou image. Připomíná jim zlaté hokejové časy, které stvořily řadu legend. Orr je mezi těmi ze 70. let bezpochyby tou největší. I když stihnul v NHL odehrát jen 657 zápasů.

Ctete více