V NHL těžím z olympijského tempa, píše Slafkovský

Jednička draftu 2022 Juraj Slafkovský píše i ve své čtvrté sezoně u Montreal Canadiens exkluzivní blog pro NHL.com/cs, v němž se dělí se čtenáři o své zážitky ze života v Kanadě i z dění na ledě. V této epizodě rozebírá návrat z olympiády, přínos gólmana Jakuba Dobeše i vlastní výkony.

------------

Hlásím se poprvé po olympiádě. Kolotoč NHL se zase roztočil, nebyl to pro nás zrovna snadný týden, ale důležité bylo, že výhrami nad Hurricanes a Blue Jackets jsme posílili sebevědomí. I když to není pokaždé perfektní, tak v posledních několika zápasech jsme našli způsob, jak z toho vyjít vítězně, a to je pro tým důležité a hodně nám to pomáhá v tabulce. Díky tomu se všichni cítí lépe.

Výborně nám chytá Doby, i proti Columbusu předvedl spoustu dobrých zákroků. Na konci nás vyloženě zachránil, dává to týmu obrovskou sebedůvěru, když víte, že máte za sebou někoho takového.

Zase hraju s Colem (Caufieldem) a Nickem (Suzukim), kteří jsou na dostřel hranici 50 gólů respektive 100 bodů. Když jim pomůžeme dosáhnout takových statistik, pravděpodobně vyhrajeme i spoustu zápasů. Ale nějak přehnaně se na to nesoustředíme. I Cole někdy přihrává, ačkoli by mohl střílet, protože vidí někoho v lepší pozici. Ví, že se mu to později vrátí. Máme skvělou partu, což hodně pomáhá. Tvoříme něco výjimečného.

Já sám jsem na 28 gólech, z toho posledního se sice radoval Cole, ale měl jsem pocit, jako by se mě něco dotklo. Nevím, jestli to byla hokejka, puk nebo noha... Třicet branek už je blízko, tak doufám, že tu hranici s pomocí spoluhráčů pokořím. Řekl bych, že po návratu k Nickovi s Colem můžu hrát i s nimi víc s pukem. Někdy si ho prostě vzít a vytvořit pro ně něco ještě většího, než jsem vytvářel předtím.

V Miláně na olympiádě jsem říkal, že být čtvrtý je jako být poslední, no... Ale určitě to byla skvělá zkušenost. Lepší než být dvanáctý, ale když jste tak blízko, chcete medaili. Zvlášť když před začátkem třetí třetiny prohráváte o jeden gól. Bolí to, ale dostal jsem se do tempa a tady z toho těžím.

Když jsem se ale vrátil z Evropy, nebylo to z mé strany dokonalé, naopak kluci byli odpočatí a my jsme se vrátili a hned jsme se do toho vrhli. Takže nic perfektního, ale 82 perfektních zápasů mít nebudete nikdy.

Prostě se musíte snažit dělat to nejlepší a přežít. Snažit se to překousnout, ujistit se, že jste na každý zápas připraveni, a zkusit to otočit.

Na olympiádě jsem se snažil pomoct své zemi. Stejně jako to dělám tady, snažím se pomáhat svému týmu. Dát mu všechno. Určitě chci být jedním z nejlepších. Jsem šťastný, když dám gól nebo když se mi podaří akce, díky kterým můj tým vyhraje.

Milán byla skvělá zkušenost. Itálie je relativně blízko Slovenska a měli jsme tam spoustu fanoušků. To bylo úžasné. Přijeli rodiče i přátelé a skvěle jsme si to užili. A diváci jsou jiní než v Americe. Snaží se fandit po celý zápas, skandovat a zpívat písničky. Naši fanoušci jsou pokaždé skvělí.