Tak nadějného obránce neměl český hokej hodně dlouho. Vytáhlý bek si už jako holobrádek odkroutil desítky zápasů v extralize, stal se klíčovou postavou plzeňské sestavy. Ve velmi jinošském věku nakouknul do národního týmu dospělých - v listopadu se na Karjala Cupu stal ve věku 16 let a 345 dní nejmladším českým reprezentantem všech dob.
Jenže pak přišel vánoční duel proti Kanadě a střet s Willem Cuyllem ve středním pásmu. Následné vyšetření magnetickou rezonancí prokázalo poranění kolenních vazů, nutnost operačního zákroku.
"Bylo to samozřejmě těžké. Nic příjemného," svěřil se s odstupem. "Myslím si ale, že jsem to zvládnul. Celou rekonvalescenci jsem se připravoval v Plzni. Všichni okolo mě odvedli skvělou práci; jsem rád, že můžu být zpátky na ledě."
Nějakou dobu mohl trénovat jen sám, zátěž zvyšoval až postupem času. Pokud by se ale Plzeň v českém extraligovém play off dostala do čtvrtfinále, počítal s ostrým zápřahem.
Smůla - jeho klub nakonec padl již v předkole s Mladou Boleslaví. Na duel se vším všudy si tak myslí až v rámci reprezentační předšampionátové přípravy.
"Není to úplně sranda," přiznal poté, co se připojil k vznikajícímu jádru mužstva pro MS. "Strašně moc jsem ale chtěl ještě v téhle sezoně něco odehrát, takže mě těší, že mám v národním týmu tu příležitost. Všichni pochopitelně vědí, že jsem půl roku nehrál, čili úplně rozehraný nebudu. Půjdu od tréninku k tréninku a uvidí se."
Mohl by si tisíckrát stěžovat na nespravedlivost osudu. Na to, že nebýt osudné pumelice do kolena, mohl být v odhadech před draftem i výš. Sám ale ví, že podobným bolestínstvím by si nepomohl. Přestože se možní konkurenti během jeho pauzírování mohli dostat do výhody, třeba slovenské olympijské komety Juraj Slafkovský se Šimonem Nemcem, které podtatranskému výběru pomohly k senzačnímu bronzu.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
"Zrovna jim to přeju," připustil Jiříček. "Slovenští kluci si to v Pekingu vybojovali. Šimon hraje na Slovensku celou dobu, stejně jako já v Česku. Vlastně tedy spolu razíme cestu, že to jde i přes domácí soutěže. Podle mého je jedině dobře, že neutíkáme nikam ven. Věřím systému, který máme v Česku nastavený."
Na draft do Montrealu se každopádně moc těší.
"A moc!" tvrdil. "Bude to něco jiného. Zážitek na celý život. Těším se, že tam pojedu, někdo mě vezme a bude to pak hezké léto."
V několikaměsíčním předstihu se dá jen těžko tipovat, který klub nakonec na mládence ze západu Čech ukáže. Samotný Jiříček přiznává, že vysněnou adresu nemá. Ve výsledku je možná i jedno, jestli z něj v Montrealu bude číslo tři, osm nebo třeba patnáct. Tak jako tak udělá v budoucnu všechno pro to, aby se o svou velkou šanci mohl porvat.
A že se nezalekne žádných překážek, to dokázal už během uplynulého půlroku.
