"Řekl bych, že jsem se hodně zlepšil okolo branky, našel jsem se v tom," říká Jaškin o svém potenciálním největším přínosu. "Zjistil jsem, kde mám být, v čem jsem silný. To je asi nejdůležitější věc, ve které jsem (v KHL) udělal pokrok."
České hokejové dějiny znají i jiné hráče, co se z Ruska dokázali vrátit do NHL. Příklad Jaromíra Jágra ale není nikdy přesný, ten si vždycky hrál svoji vlastní ligu. Příznačnější může být třeba cesta Jevgenije Dadonova. Do zámoří přišel zocelen.
Jakšin působí podobně. Čím to?
"Máte tam na všechno víc času a cítíte se volněji," popisoval. "Máte možnost víc ovlivňovat to, co na ledě chcete dělat. Každý tým je jiný, ale zrovna naše lajna nebyla v Dynamu tolik svázaná taktikou. Měli jsme to hodně ve svých rukou, to mi hodně pomohlo."
"A samozřejmě je velký rozdíl, když hrajete pravidelně 20 minut na zápas - a ne kolem deseti, jako já předtím v NHL. Jaká bude moje role teď, to uvidíme i podle průběhu přípravy. Hlavně musím být připravený a ukázat maximum."
Jaškina netrápí ani přechod z evropského kluziště. Jak s úsměvem vysvětloval, to v aréně Dynama podle něj bylo snad ještě užší než v některých halách v USA a v Kanadě: "Aspoň mi to tak přišlo. Ani v Rusku už nejsou moc ta velká 'letiště', přecházejí taky k menším rozměrům."
Ve 28 letech je Jaškin ostatně dostatečně zkušený i na případné změny. Když odcházel do Moskvy, celou dobu to bylo jen na shledanou, nikoli sbohem.
"Chtěl jsem se do zámoří vrátit už loni, ale bylo to hodně komplikované kvůli covidu," prozradil. "Nechtěl jsem čekat, jak se situace vyvine, chtěl jsem hrát. Kdybych čekal až na start NHL, byl bych bez zápasů půl roku, možná i déle. Proto jsem se držel plánu. Snažím se ho pořád držet."
I taková trpělivost ho vrátila mezi elitu.