Jdu tisíc kroků, od mládeže po NHL, říká Svejkovský

Se 113 odehranými duely v základní části mu v historických tabulkách Čechů náleží až 123. místo. Přesto je to právě Jaroslav Svejkovský, kdo dělá největší trenérskou kariéru ze všech krajanů.

"Kolikrát je to právě o té šanci, proto jsem hrozně šťastný, že jsem ji dostal," uvedl Svejkovský, který bude v nové sezoně asistentem kouče Philadelphia Flyers – ve stejné pozici po boku Ricka Toccheta působil už v předchozím ročníku na střídačce Vancouver Canucks.

Osmačtyřicetiletý Svejkovský nastupoval v NHL za Washington Capitals (1996-2000) a Tampa Bay Lightning (1999-00), ve 113 utkáních dal 23 gólů a nasbíral 19 asistencí. V nové roli pak začal šest let po konci kariéry jako asistent v juniorské WHL, následně se přesunul do pozice dovednostního kouče a tu zastával později jak v AHL, tak v u Canucks (2022-24).

"Říkám tomu, že se jde tisíc kroků od mládeže až do NHL a hvězdy. Tak to mají hráči a stejné je to s trenérem," řekl Svejkovský ve videorozhovoru s českými novináři.

Na lavičce NHL sice v roli hlavního kouče působil legendární Ivan Hlinka, u Pittsburgh Penguins však nevydržel dlouho. Svejkovský naopak má před sebou už druhé angažmá v pozici asistenta.

"Těším se hodně, ale to rozhodnutí bylo hodně těžké. Vancouver byl pro celou moji rodinu domovem 19 let. To je podobné, jako byste se stěhovali z Česka do jiného státu. Je to z jedné strany Ameriky na druhou," připomněl Svejkovský. "Ale (Rick Tocchet) byl člověk, který mě trenérsky vytáhnul ve Vancouveru, věříme si. Ví, jakou dělám práci, zná moje přednosti i nedostatky, na kterých člověk pracuje."

Ve chvíli, kdy loňský laureát Jack Adams Award Tocchet oznámil, že ve Vancouveru nebude pokračoval, dostal Svejkovský od Canucks novou nabídku. Nakonec se rozhodl ji nepřijmout.

"Bydleli jsme na takovém malém ostrůvku, ale jezdil jsem každý den přes hranice, což nebylo ideální. Ztratil jsem hodně spánku. Když skončil zápas, tak jsem ještě musel jet hodinu, hodinu patnáct ze zimáku," líčil. "Když jsem se podíval na jiná města, tak jsem zjistil, že můj život může být mnohem lepší, co se týká rodiny."

Na Tocchetovo laso proto kývnul. A tak se stalo co, s čím jeho rodina dlouhodobě počítala.

"Před pěti lety, když jsem se rozhodoval, zda jít od juniorů do profihokeje, jsme nevěděli, kde budou syn a dcera hrát. Teď přišlo to, co jsme věděli, že se stane. Je to poprvé, ale ne naposledy," říká o stěhování od Pacifiku k Atlantiku.

Jakkoli jsou trenérské štáby v dnešní NHL početné, vzhledem k počtu adeptů jde i tak o pozici pro vyvolené. Zvlášť když Svejkovský působil dlouhé roky vyloženě pod radarem.

"Nejstarší syn hrozně miloval hokej a ve Vancouveru děti potřebovaly pomoct, aby se rozvíjely dál. Můj syn nastoupil do těch programů a já dělal WHL i mládež. Což fungovalo asi čtrnáct let," líčí. "I já se nějak vyvíjel jako trenér, i když jsem svoji kariéru trochu zpomalil. Ale nezastavil. Dětem jsem pomohl, pomohl jsem postavit program pro mládež. A před pěti lety jsme si řekli, že se budu snažit rozvíjet moji kariéru, která byla zpomalená."

A najednou je u Flyers. V klubu s ohromnou tradicí, který zároveň započal ráznou přestavbu. A také v klubu, který skončil s úspěšností využití přesilovek ve výši pouhých 15 procent naposledy na 30. místě v NHL – právě početní výhody přitom náleží ke Svejkovského trenérským specializacím.

"Tady to nebude o práci a makání, ale abychom kluky dostali do dalšího kroku v přesilovkách, ve hře pět na pět," plánuje.

Ale jak zdůrazňuje, nebude to jen na něm. "Moje role byla ze začátku hodně se starat o tréninky, vymýšlet tréninky, nová cvičení. Taky jsem dělal přesilovky a development útočníků – to byla největší část mojí práce," říká. "Technicky to padá na mě, ale můžu říct, že si jako trenérský štáb ve všem pomáháme. Na přesilovku skočíme dohromady a budeme se ji snažit posunout nahoru."

Pomoci k tomu má mimo jiné čerstvá posila z Anaheim Ducks, útočník Trevor Zegras. A právě na jeho příkladu se ukazuje, že Svejkovského léta u mládeže rozhodně nebyla ztracenými roky.

"Zegras je ročník 2001 a ty kluky jsem znal od deseti let. Můj syn do té kategorie patřil, takže jsem je na turnajích viděl nejvíc," říká a nabízí další příklad, ještě z Vancouveru: "Quinn Hughes byl kamarád s mým synem. Byl jako dítě třeba i u nás a náš syn zase v jejich rodině... Znali jsme se, Quinn okamžitě věděl, o co šlo. S ním se pracovalo super, je to úžasný hokejista, navíc jsme o sobě věděli."

U Canucks mu dále pomáhaly vzájemné vazby s hráči, které získal v roli dovednostního kouče: "To s nimi totiž trávíte osobně víc času než jako asistent."

U Flyers to bude nové, pojítkem však zůstává bývalý skvělý hráč a nyní oceňovaný kouč Tocchet.

"Rick má úžasnou vlastnost: nejen že je schopný dát dohromady nejen mužstvo, aby si věřilo a hráči hráli jeden za druhého, on to udělá i s trenérským štábem," zdůrazňuje. "A skvěle se chová k lidem. Abyste přestěhovali celou rodinu ze Západu na Východ, to mu člověk musí věřit. Já mu hodně věřím a ukázal, že věří mě."

A že by šel jednou Svejkovský v jeho stopách? NHL ostatně registruje nového evropského hlavního kouče, když Boston Bruins nedávno převzal Nico Sturm.

"Hodně nad tím přemýšlím, proč nás tu není víc," říká Svejkovský o hlavních trenérech ze starého kontinentu. "Abych řekl pravdu, nedokážu to vysvětlit - kromě toho, že když tady člověk hraje hodně dlouho a zůstane tady, má blíž k systémům, trenérům, je to taková pavučina vztahů, kterou musíte mít, abyste dostali šanci. Vím, že v Česku i jinde je spousta dobrých trenérů, ale kolikrát je to právě o té šanci."

Teď ovšem Svejkovského zajímá něco jiného: každodenní práce, každodenní zlepšování se.

"Beru to rok po roku. Na hlavního kouče v NHL potřebujete hodně zkušeností, což já nemám. Chci být nejlepší v tom, co dělám. Práce s útočníky, práce na přesilovce, rozumím ofenzivnímu stylu hokeje, chci tomu dát nové prvky," plánuje. "Zatím na head kouče nemám, proto nemá cenu se nad tím zamýšlet."