Lašák: V NHL jsem dostal životní šanci, ale nezvládl jsem to

I v sezoně 2026-27 vám na NHL.com/cs přinášíme príbehy bývalých českých hráčů NHL. V sérii rozhovorů pokračujeme s Jánem Lašákem, někdejším brankářem Nashville Predators, Liberce i Pardubic.

--------------

V reprezentaci zažil největší úspěchy slovenského hokeje. S úspěšnou generací přelomu století získal tři medaile z mistrovství světa IIHF, v roce 2002 se stal světovým šampionem a jako vůbec první slovenský brankář si zahrál v NHL.

V Nashvillu však odchytal jen šest zápasů. I když si splnil dětský sen, dnes přiznává, že jeho kariéra za oceánem se mohla vyvíjet úplně jinak.

"Když přišla moje šance, nebyl jsem na ni připravený. Platilo to na trénincích i v zápasech," řekl pro NHL.com/cs. "Spoluhráči mi dávali najevo, že dostávám moc gólů. To všechno mě postupně sráželo a ubíralo mi to sebevědomí. Nezvládl jsem to."

I přes nenaplněnou kariéru v zámoří se zařadil mezi nejúspěšnější slovenské brankáře. S extraligovými Pardubicemi vychytal v roce 2005 český titul, dlouho působil v Liberci. Dnes stojí na opačné straně mantinelu a pomáhá vychovávat novou generaci. S vírou, že Samuel Hlavaj i Adam Gajan mají předpoklady prosadit se v NHL.

Když se dnes otočíte za kariérou, kdy jste poprvé uvěřil, že byste se mohl dostat až do NHL?
"Když jsem byl menší, neměli jsme tolik informací o NHL jako dnes. Ani mě nenapadlo, že bych tam mohl klepat na dveře. Všechno se odehrálo velmi rychle. Ještě před mistrovstvím světa hráčů do 20 let nic nenasvědčovalo tomu, že by se moje kariéra mohla vyvíjet jinak než u ostatních kluků na Slovensku."

V roce 1999 vás Predators draftovali ve druhém kole z celkového 65. místa. Jak na to vzpomínáte?
"Trochu bych se vrátil k mistrovství světa dvacítek. Cestoval jsem tam jako trojka, ale nakonec jsem odchytal všechny zápasy a získali jsme historickou bronzovou medaili. To byl pro mě zlomový okamžik. Draft už byl jen důsledkem toho, co se odehrálo předtím. Osobně jsem se ho zúčastnil. Přiletěli jsme dva nebo tři dny předem. Tehdy ještě neexistovaly videohovory jako dnes. Absolvoval jsem osobní pohovory se třemi kluby, které o mě měly zájem. Jedním z nich byl Nashville. Když si mě vybral, sešel jsem z tribuny k jejich stolku, dostal jsem dres a začaly první gratulace."

Stal jste se prvním slovenským gólmanem v historii NHL. Co pro vás tento milník znamená dnes?
"Jsem na to hrdý, ale nepřikládám tomu až tak velký význam, protože jsem se tam neudržel. Přesto jsem měl pěknou kariéru. Poznal jsem spoustu úžasných lidí a hodně se naučil. Když se ale ohlédnu zpátky, říkám si, že je škoda, že to v NHL nevyšlo."

V NHL jste nakonec odchytal šest zápasů. Proč podle vás nepřišly další příležitosti?
"V Nashvillu byl jedničkou Tomáš Vokoun, který chytal neuvěřitelně. V té době bylo běžné, že jednička odchytala téměř celou sezonu, klidně i 90 procent zápasů. Když přišla moje šance, nebyl jsem na ni připravený. Po tréninku jsem chodil do posilovny, kde mě kondiční trenér pořádně drtil. Pak jsem měl těžké nohy a další trénink už nevypadal dobře. Spoluhráči mi dávali najevo, že dostávám příliš mnoho gólů. To všechno mě postupně sráželo a ubíralo mi sebevědomí. Nezvládl jsem to."

Mohla vás právě tahle nevyspělost připravit o delší kariéru v NHL?
"Určitě. Když se to lámalo, bylo mi 22 nebo 23 let. To je i dnes pro brankáře velmi nízký věk. Nebyl jsem na to mentálně připravený."

V minulosti jste zmiňoval, že vám v zámoří chyběl mentor. Co jste se musel naučit na vlastních chybách?
"Především komunikovat s lidmi. Nebyli jsme zvyklí mluvit s trenéry, protože jsme je vnímali jako vzdálené autority. Druhou věcí byla osobnostní vyspělost. Vychovávali nás tak, abychom nevyčnívali. Pokora je důležitá, ale člověk musí ukázat i vlastní osobnost. Když se nám nedařilo, měli jsme tendenci litovat se. Chyběl nám někdo, kdo by nás nasměroval, pomohl nám a v případě potřeby nás také pokáral."

Na který moment ze svých zápasů v NHL nikdy nezapomenete?
"Pamatuju si zápas proti (Detroit Red Wings). Nastoupil jsem do něj v jeho průběhu a přibližně do minuty jsme hráli oslabení o dva hráče. Proti mně stáli (Nicklas) Lidström, (Brendan) Shanahan, Luc Robitaille, Steve Yzerman a Brett Hull. Podíval jsem se na ně a řekl si, že tohle je něco neuvěřitelného. Samozřejmě mi rychle dali gól, ale byl to obrovský zážitek."

Věřil jste, že vám titul mistra světa z Göteborgu otevře dveře ke stabilnímu místu v NHL?
"Příležitost přišla, ale věděl jsem, že v Severní Americe nepřikládají mistrovství světa až tak velký význam. Zajímavé bylo, že trenérem Kanady byl kouč Predators (Barry Trotz). My jsme Kanadu porazili ve čtvrtfinále a on pak sledoval naši cestu až do konce šampionátu. Mistrovství světa vám ale automaticky nezajistí místo v NHL. Je to dlouhodobý proces.“

Po návratu ze zámoří jste působil ve více evropských klubech. Kde jste se cítil nejlépe?
"V každém týmu mi bylo svým způsobem dobře. Velmi rád vzpomínám na Jokerit, Pardubice a další kluby, ve kterých jsem působil. Hodně zábavy jsem zažil i v Trenčíně. Ale Liberec byl pro mě skutečným vrcholem."

V Liberci vám letos vyvěsili dres pod strop arény. Co pro vás tato pocta znamenala?
"Je to jedno z největších ocenění, jaké může sportovec dostat. O to víc si toho vážím, že jsem v Liberci působil jen tři a půl roku. Bylo to krásné ohlédnutí za tím, co jsem tam zažil a jak jsem se snažil pracovat pro klub. Tato pocta má pro mě i velmi silný osobní rozměr. Můj otec tehdy slavil narozeniny a bylo to naposledy, kdy jsem ho viděl živého."

Dnes se věnujete výchově slovenských gólmanů. Jak vypadá vaše práce mimo zápasy a tréninky?
"Naším hlavním úkolem je vychovávat talentované brankáře. S kolegy zastřešujeme jejich rozvoj. Například připravujeme kemp, na kterém bude přibližně 30 brankářů. Řešíme nominace, komunikujeme s reprezentačními trenéry gólmanů i s kluby. Bavíme se o výběru hráčů do jednotlivých mládežnických reprezentací. Hodně času trávím telefonováním a konzultacemi. Když má některý z brankářů problém, snažíme se ho řešit. Je to spousta práce, kterou fanoušek běžně nevidí."

Nedávno jste se vrátil do Nashvillu. Jaké bylo znovu vstoupit do prostředí tohoto klubu?
"Ještě tam pracuje jeden člověk z mé éry a potkal jsem také bývalého lékaře. S představiteli Predators jsem strávil přibližně čtyři hodiny. Bylo to velmi poučné. Podíval jsem se, jak funguje jejich videoanalýza, jak připravují brankáře na soupeřovy útočníky, jak rozebírají nájezdy a střelbu. Chtěl jsem porovnat, jak tyhle věci děláme u nás na Slovensku a jak je dělají v NHL, protože to je nejvyšší úroveň."

Co konkrétně vás při práci brankářských trenérů Nashvillu zaujalo? Objevil jste něco, co byste chtěl přenést na Slovensko?
"Zjistil jsem, že naše postupy jsou velmi podobné. Velká pozornost se dnes věnuje sledování puku, práci očí a pohybu hlavy. My se těmto věcem věnujeme také. Adam Gajan byl například v Kanadě s naším trenérem u specialisty, který se zaměřuje právě na tyto detaily. Takové poznatky už máme i na Slovensku. V Nashvillu jsme se bavili také o Juuse Sarosovi, o jeho výkonech a o tom, jak hledat detaily, které mu mohou pomoci být ještě lepším. Viděl jsem dva zápasy a v akci čtyři brankáře NHL. Každý měl trochu jiný styl. Někteří zůstávají hlouběji v brance, jiní jsou aktivnější a více vyjíždějí proti střelcům. Bylo to velmi zajímavé. Především to beru jako vzdělávání. Všichni se snažíme rozšiřovat své schopnosti a znalosti."

Samuel Hlavaj a Adam Gajan se snaží prosadit v NHL. Jak hodnotíte jejich současný vývoj?
"Samo má za sebou výbornou olympiádu a teď čeká na farmě (týmu Toronto Maple Leafs) na svou příležitost. Zatím má dobré výsledky, co se týče výher a porážek. Je to vítězný typ brankáře. Vidíme, že jeho kolegové dostávají pozvánky do NHL, takže čekám, kdy přijde řada i na Sama. Adam Gajan zase prochází zkušeností, kterou potřebuje. (Chicago Blackhawks) ho poslali do nižší soutěže (ECHL), aby odchytal hodně zápasů. To je standardní postup. Cesta do NHL je velmi dlouhá a náročná. Je těžké se tam dostat a ještě těžší se tam udržet."

Mají podle vás Hlavaj a Gajan předpoklady stát se stabilními brankáři NHL?
"Máme i další mladé brankáře, kteří mohou v blízké budoucnosti překvapit, ať už Samuel Hrenák, nebo Michal Prádel. A myslím si, že Samo na to má, aby byl dobrým brankářem NHL. Gajan má všechny předpoklady. Má výborné fyzické parametry a z hlediska techniky bruslení je výjimečný. Oba mají šanci. Adam je mladší a má ještě více času na rozvoj. Je však třeba zdůraznit, že ta cesta je velmi trnitá."