Vrána: Mámin boj s rakovinou mě inspiruje

V rámci měsíce zasvěceného iniciativě Hockey Fights Cancer (Hokej proti rakovině) přináší NHL.com profily těch, které tato nemoc přímo či nepřímo zasáhla. Jedním z nich je český útočník Washington Capitals Jakub Vrána, jenž vypráví o tom, jak ho inspiroval boj jeho maminky s rakovinou lymfatických uzlin.

Jakub Vrána vnímá každý listopad jako možnost, jak dodat energii lidem, kteří bojovali či stále bojují s rakovinou.
Kanonýr Capitals si totiž dobře vzpomíná na to, jak důležité je udržovat si pozitivní mysl. Vždyť jeho mamince Janě Vránové před pěti lety diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin.
"Proto vím, jak to pomáhá," vzkazuje Vrána ze Švédska, kde momentálně trénuje, aby byl připraven na kemp před startem sezony 2020-21. "Když pak pacienty zveme na trénink nebo je navštěvujeme v nemocnici, lépe jim rozumím. Neprošel jsem si tím osobně, ale mám přímou zkušenost z rodiny."
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Letos se podobné iniciativy v rámci kampaně Hockey Fights Cancer kvůli protikoronavirovým opatřením konat nemohou. Přesto všechny kluby NHL včetně Capitals využívají listopadu aspoň k tomu, aby sdílely příběhy hráčů či jiných zaměstnanců klubů o tom, jak nemoc poznamenala jejich životy.
A Vrána se o mámin příběh podělil rád. Už proto, že ho její odvaha stále inspiruje; před třemi lety lékaři paní Vránové oznámili, že nádor zmizel.
Ale začátky byly těžké. Tehdy v roce 2015 bylo Vránovi jen 19 let a působil ve švédském Linköpingu, když mu zavolala jeho nevlastní sestra Jana Křížová. Neměla dobré zprávy: jeho maminka si při sprchování nahmatala bulku v podpaží, testy odhalily rakovinu a lékaři nařídili okamžité operace vedoucí k odstranění nádorů z podpaží i z krku.
Vrána jako první věc zavolal mámě s tím, že se vrací domů.
"A ona mi hned řekla, ať nikam nejezdím. Že chce, abych hrál," vzpomíná Vrána. "A to proto, že když mě vidí na ledě hrát hokej, je tím nejšťastnějším člověkem."
Bylo těžké to přijmout. Vrána chtěl podpořit mámu, otce Karla i svoji nevlastní sestru, jejíž táta Jaroslav Kříž tři roky předtím zemřel na rakovinu hrtanu. Zároveň mu ale přání paní Jany pomáhalo jako extra motivace. Bezmezně toužil předvádět pro ni každý duel to nejlepší.

"Hrál jsem především pro ni," říká. "I teď, když působím ve Washingtonu, tak ji moje zápasy rozveselí, cítí se pozitivně. Je to silná ženská a díky tomu nemusí tolik myslet (na rakovinu). Když mě vidí, je prostě šťastná. Je nadšená, že její syn hraje hokej, ať už ve Washingtonu, Švédsku nebo kdekoli jinde."
Paní Vránová v průběhu chemoterapie tak jako většina pacientů přišla o vlasy. Nikdy však neztratila vůli k životu. A její syn nikdy nezapochyboval o tom, že v těžkém boji uspěje.
"Hned jsem věděl, že to porazí. Prostě jsem v ni věřil. Cítil jsem to," říká. "Když jsem večer šel spát, pořád jsem myslel na mámu. Na to, jak je silná a jak to přemůže."
Jeho mamince je nyní 55 let a musí docházet na pravidelné preventivní kontroly. Díky tomu, že je zdravá, vidí Vrána život z jiné perspektivy.
"Když ta zpráva přišla, bylo to pro mě opravdu těžké," přiznává. "Dost vám to otevře oči. Uvědomíte si, jak je důležitá vaše rodina, vaši nejbližší. Není to snadná situace, ale právě proto je v takových chvílích potřeba, abyste se semkli, navzájem se podporovali, byli silní v hlavě a zároveň si udržovali pozitivní myšlenky. Abyste si našli cestu, jak vést šťastný život."

I proto forvard Capitals dobře chápe, jak důležité jsou podobné iniciativy, nejen ta s názvem Hockey Fights Cancer, kterou založily v roce 1998 společně NHL a hráčská asociace NHLPA. Když mu letos v únoru zavolal dlouholetý televizní analytik duelů Capitals Craig Laughlin a požádal ho o účast na charitativní akci, Vrána vůbec neváhal - Laughlin a jeho žena Linda se angažují od momentu, kdy byla Lindě před dvěma lety diagnostikována vzácná forma rakoviny vaječníků.
"O příběhu Craigovy ženy jsem věděl a když mě poprosil, jestli bych se tam neukázal, měl jsem okamžitě jasno. Jen jsem opáčil: Samozřejmě přijedu," říká Vrána.
"Velkým důvodem je máma, naše rodinná zkušenost. Ale nejde jen o to. Člověk by měl dělat věci, co můžou přinést něco dobrého. Neděláte to přece pro sebe, ale hlavně pro lidi okolo vás."