Pastrňák je šikovnější, já měl větší sílu, říká Jágr

Jediná sezona Jaromíra Jágra v dresu Philadelphia Flyers (2011-12) je sice už dávno minulostí, ale je zřejmé, že fanoušci v Pensylvánii si hokejové legendy stále velmi váží. 

V sobotu se více než 300 příznivců hokeje shromáždilo v obchodním centru Willow Grove Mall, asi 30 mil severně od Philadelphie, aby získali autogram nebo fotku české legendy. 

"Byl jsem tu jen jednu sezonu," usmíval se Jágr. "Vždycky jsem říkal, když jsem tu hrál, že jsou tu velmi upřímní fanoušci. Rozumí sportu. Nejen hokeji, ale mají tu i americký fotbal, basketbal, baseball. Je to velmi úspěšné sportovní město. A fanoušci jsou tady velmi přející." 

Jágr zaznamenal v sezoně s Flyers v 73 zápasech 54 bodů (19+35) a v 11 zápasech play off měl bilanci 1+7. Do NHL se vrátil poté, co předchozí tři sezony hrál za Omsk v Kontinentální hokejové lize. 

Předtím odehrál v NHL 17 sezon, včetně 11 (1990–2001) u rivala Pittsburgh Penguins. Během té doby zaznamenal 69 bodů (20+49 asistencí) v 50 zápasech proti Flyers, více než kterýkoli jiný hráč v NHL. I přesto ho fanoušci ve Philadelphii vítali potleskem. 

"Trochu mě to překvapilo, protože když jsem hrál v Pittsburghu, rivalita mezi Penguins a Philadelphií byla vždycky velká," prohlásil Jágr. "Když jsem působil v Pittsburghu, tady mě hodně vypískávali, ale když jsem sem přišel a hrál za Flyers, fanoušci mi projevovali mnohem víc lásky, než jsem čekal. Hokej jsem si tady opravdu užíval. Bylo tu hodně dobrých, inteligentních hráčů. Mám pocit, že jsme měli výbornou sezonu, možná, žejsme mohli udělat ještě trochu víc, ale prostě to nevyšlo."

Flyers podlehli v semifinále Východní konference New Jersey Devils v pěti zápasech a Jágr pak podepsal smlouvu s Dallas Stars na ročník 2012–13. V NHL hrál až do sezony 2017–18, než se vrátil do svého rodného města Kladna a nastupoval v české extralize. 

Čtyřiapadesátiletý hráč si s NHL.com popovídal o závěru kariéry, o tom, kolik zápasů NHL vídá, a také o několika hráčích, které rád sleduje. 

V této sezoně jste s Kladnem odehrál šest zápasů, ale ten poslední už 21. prosince. Jste tedy v hokejovém důchodu? 

Ne oficiálně. To jsem neřekl. ... Ale nedává mi to smysl. Trénovat v mém věku a připravovat se, trávit tolik času v životě tím, že se věnuji hokeji, a můj čas na ledě je maximálně 12 minut na zápas. K tomu ještě cestování a všechno ostatní. V mém věku to za to nestojí. Když si spočítám, kolik času musím věnovat přípravě na zápasy, a kolik času si toho během zápasu užiju, matematicky mi to nedává smysl. Pořád mě to baví, ale nevím, jak dlouho ještě budu aktivní a budu schopen chodit a užívat si života. Je mi 54, takže mi zbývá možná ještě 15 let. Chci je prožít podle sebe. Mluvím o aktivním životě. Žít můžete klidně do 80 let, pokud budete mít štěstí. Ale já mluvím o aktivním životě. 

Žijete v Česku, kolik zápasů NHL stíháte během sezony? 

Olympiádu jsem rozhodně sledoval. Hrálo tam hodně kluků z NHL. Časový posun je ale šest hodin, takže je trochu těžké sledovat NHL v noci. Moc toho nevidím, kromě soboty a neděle, kdy se hrají některé odpolední zápasy, takže se můžu dívat večer. Loni jsem ale viděl finále (Stanley Cupu), protože jsem byl na Floridě. Možná se i teď podívám na nějaké zápasy, budu měsíc v Miami. Nejspíš se půjdu podívat na Floridu. 

Hrál jste za Panthers v letech 2015–2017 a pár hráčů, kteří tam hráli s vámi, tam stále je. Jak moc vás baví sledovat, jak se klub zlepšil a vyhrál dva Stanley Cupy po sobě? 

Když jsem tam přišel, byli tam skvělí mladí jako (Aleksander) Barkov a (Aaron) Ekblad. Pak přivedli hráče, se kterými jsem ještě hrál. Se Samem Bennettem v Calgary jsme nastupovali ve stejné formaci. Byl tam u Flames i Matthew Tkachuk, tehdy mladý kluk, kterému bylo 19 let. Takže jsem s nimi hrál v Calgary, byli jsme v jednom týmu. Je fajn vidět, jak se jako hráči vyvinuli. Sama Bennetta tehdy zařazovali do kategorie pracovitých hráčů třetí lajny. Je to ale dobrý hokejista, není to jen drsňák. Patří mezi top 6 útočníky. Nyní je ale spousta dobrých hokejistů, ti skvělí dokážou projet středním pásmem s pukem pod kontrolou a přehrát soupeře v souboji 1 na 1. Jako to dělá (Connor) McDavid a tihle kluci. Můžete mít trpělivost, můžete mít dovednosti, můžete mít hokejový cit. Bennett ale překvapil spoustu lidí. Myslel jsem, že ho všichni chtěli zařadit jako drsňáka do třetí bránící lajny. Ale on všechny překvapil.

David Pastrňák je nejlepším střelcem mezi aktivními hráči NHL narozenými v České republice. Jak moc vás ho baví sledovat? 

Momentálně je největší hokejovou hvězdou v České republice, on a Martin Nečas. Pastrňák byl nejlepším hokejistou posledních 10 let. Osmkrát vyhrál Zlatou hokejku, cenu pro nejlepšího hokejistu v Česku. Nikdo se mu ani zdaleka nevyrovnal. A dělal to jinak než já. Já jsem byl spíš o síle, on je o dovednostech, šikovnosti. Dělá velmi chytré a efektní věci. Je hezké to vidět. Je velmi chytrý, zručný, hraje plynule. To je to, co v této éře hokeje a NHL potřebujeme.

V čem se dnešní NHL liší od doby, kdy jste hrál vy? 

Hra je méně fyzická, je rychlejší, pravidla se změnila. Obrany je tam méně. Všichni říkají, že zápasy jsou teď mnohem rychlejší. S tím ale úplně nesouhlasím. Hráči, kteří hráli v době, kdy jsem hrál já, jsou stejně rychlí. Protože Sid (Crosby) je stále jedním z nejrychlejších. A neříkejte mi, že je rychlejší než ve svých 25 letech, když mu je teď skoro 40. Je teď opravdu rychlejší? Ne, není, ale stále patří mezi ty nejrychlejší. A já jsem s ním hrál, když byl na vrcholu. Takže hra se změnila, více se klade důraz na bruslení. Ale bruslení vás tak neunaví. Nejtěžší jsou souboje 1 na 1 u mantinelu. To vás unaví. 

Alexandr Ovečkin je v poslední sezoně své smlouvy a je možné, že ukončí kariéru. Hrál jste proti němu, co si pomyslíte, když se zmíní jeho jméno? 

Hrát tak dlouho a být tak dlouho efektivní, když mluvíme o někom jako je Sid a on, to je dar. To je talent přizpůsobit se situaci, přizpůsobit se změnám ve hře, která se mění. Celý svět se mění, technologie se mění a vy tomu přizpůsobujete svou hru. Nejste stejný hráč jako před 20 lety, ale stále jste efektivní. Najdete způsob, jak být efektivní. A to je skutečný dar. Myslím, že to lidé dostatečně neoceňují. Musíte být opravdu chytří a uvědomit si: Dobře, už nebudu takovým hráčem, jakým jsem byl před dvaceti lety, ale jak můžu být i tak pořád hvězdou? Tihle kluci to dokážou.