Máme za sebou pár dní v Praze a už se rychle blíží náš dlouho očekávaný zápas s Chicagem. Ve středu jsme měli parádní zážitek z návštěvy fotbalové Ligy mistrů na Slavii s Dortmundem, kde jsme byli s celým týmem.
Já sám jsem na fotbale nebyl strašně dlouho, protože vždycky, když jsem v Čechách, tak je tady pauza. Škoda, že Slavia neudělala s Dortmundem nějaké body. Šance tam byly, bohužel ale dostali dva góly z brejků. Ale šlo o kvalitního a atraktivního soupeře, ta skupina vyšla parádně. Jsem rád, že jsme tam byli a mohli jsme ten zápas sledovat i se spoluhráči z Kanady a Ameriky, kteří většinou velký fotbalový zápas viděli naživo poprvé. Klukům se to líbilo. Seděli jsme vedle kotle, takže atmosféru si mohli zažít úplně zblízka.
*** ***Více k tématu: [Voráček: Po výhře by se do Prahy letělo líp]
Ve čtvrtek večer mám chvilku stavit se i u rodiny na Kladně. Pozdravím babičku, ale malej potřebuje jít brzo spát, takže to bude rychlovka. Jsem rád, že mamka se ségrou i partnerka s malým přišli na náš trénink, i s pacienty z Nadace Jakuba Voráčka pro lidi trpící roztroušenou sklerózou. Jsem rád, že tu všichni byli a viděli nás na ledě. Můj malý syn se na páteční zápas nedostane, ten už bude spát. Tak byl aspoň na tréninku.
Byl to zajímavý zážitek připravovat se v Praze před tolika fanoušky. Jsem rád, že lidi přišli a že v hledišti bylo taky tolik dětí a malých hokejistů. Snad jsme jim něco ukázali. Mělo to dobré tempo, 45 minut. Led byl trochu měkký, takže jsme do toho museli šlapat trošku víc. Ještě asi není v takové kvalitě, jako asi bude na samotný zápas, puky nám trochu skákaly. Musím přiznat, že po dni volna byl ten trénink trochu náročnější, ale bylo to o tom se zapotit, ještě si před sezonou ostře zatrénovat a dostat se do tempa, což se snad povedlo.