I hvězdám NHL se může stýskat po domově

Redakce NHL.com/cs v létě vyzpovídala mnoho hokejistů NHL a získala jejich pohled na různorodá témata. V této části našeho malého seriálu se věnujeme tomu, jak si evropští hráči za oceánem připomínají domov.

Narodili se tisíce kilometrů daleko, za oceánem nechali své rodiče, kamarády, někdy i partnerky. Evropští hokejisté tak moc touží po NHL, že jsou alespoň na čas ochotni vzdát se i toho nejdražšího. I těm největším tvrďákům se ale v USA a Kanadě po vzdáleném domově někdy zasteskne.
A tak si ho všemožně připomínají.
Někdy úplnými drobnostmi. Tak třeba brankář Jaroslav Halák z Boston Bruins si na svou masku běžně nechává nastříkat slovenský národní znak. Jeho krajan Peter Budaj z Los Angeles Kings si na stejné části výstroje pomáhá postavičkou Neda Flanderse ze seriálu Simpsonovi, který v rukou drží slovenskou vlajku.

"Já pro změnu musím mít v Denveru na zdi rozvěšené fotky svých blízkých ze Švédska," vyprávěl útočník Gabriel Landeskog z Colorado Avalanche. "Pro někoho to je třeba maličkost, mně ale dokáže ohromně zvednout náladu. Někteří kluci si berou fotky manželky nebo dětí i sebou na tripy k zápasům venku, dávají si je v hotelu na noční stolek. Já to nedělám. Ostatně nejjednodušší je prostě vzít do ruky mobil a svým milovaným zavolat. Já volám rodině a kamarádům do Evropy denně. V dnešní době to už naštěstí není žádný problém."
Každý se chová trochu jinak. Někdo se vydá na druhou stranu světa a dělá dojem, že myslí jen na to, kterak hokejově prorazit. Další se s neznámým prostředím perou. A to kolikrát i ti, z nichž se později vyklubou prvotřídní hráči.
Například Jaromír Jágr se dlouhé roky v Americe neobešel bez své maminky, obstarávala mu zázemí připomínající kladenskou pohodu, vyvářela oblíbené dobroty. Proč to neříct: Svým způsobem ho rozmazlovala, aby se mohl soustředit výhradně na hokej.

Není proč ho za to shazovat, nebyl s takovým přístupem ani zdaleka sám. Úplně stejné to měl v roce 2016 Patrik Laine z Winnipeg Jets.
"Máma mi v Kanadě pere, vaří, myje nádobí. Dělá takové ty domácí práce," vysvětloval bezelstně tehdy osmnáctiletý forvard. "Když tak daleko od domova slyším finštinu, znamená to pro mě hodně. A co dělám já, když mám od maminky tak kompletní servis? Co by, hraju videohry."
Jiný finský fenomén Sebastian Aho z Carolina Hurricanes se sice už na druhé straně Atlantiku naučil žít sám, s vůní povědomé večeře to má však podobné jako Jágr nebo Laine.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
"Když za mnou do Ameriky přijede máma, pokaždé si úžasně pochutnám," svěřil se. "Jakmile mi udělá naši národní dobrotu z losa, připadám si hned jako zpátky ve Finsku."
Jídlo je pochopitelně důležitý svorník mezi cizinou a místem, které si držíte nejblíž srdci. Opora Arizona Coyotes Oliver Ekman-Larsson si ve chvílích špatné nálady vaří švédské speciality zcela běžně, jeho krajan Michael Nylander kdysi ze stejného důvodu hledal v okolí svého zaoceánského bydliště obchody se švédským zbožím.

"Mně když se v New Yorku zastesklo po domově, tak jsem zašel v Queensu do restaurace Koliba," vzpomínal útočník Martin Ručinský na časy, kdy hrával za New York Rangers.
U konečné metra N jste se opravdu mohli aspoň trochu cítit jako ve středu Evropy. Vaří tady znamenitý guláš a vepřovou, čepuje se plzeň. Kuchař má od Ručinského s Jágrem, Petra Průchy nebo Marka Malíka podepsané vařečky. Hned vedle Koliby stojí kostel, kde se slouží mše i v češtině.
Prostě když má Čech v Rangers (či Islanders) splín, je kam jít!
"Jednou se jich tu sešlo osmnáct. Nejen z Rangers, ale z širokého okolí. Češi i Slováci," vybavila si šéfová podniku Jiřina Vobořilová.
Čechů sice v NHL od doby Ručinského angažmá ubylo, i Jágrovi následovníci ale občas bojují se steskem po domově. Proto si obránce Andrej Šustr, když ještě místo u Anaheim Ducks válel v týmu Tampa Bay Lightning, sem tam coby DJ kabiny pustil na plné pecky českou písničku. Jiní si muziku v rodném jazyce nezřídka dopřáli alespoň do sluchátek: Jágr rád sáhl po Marii Rottrové nebo Haně Zagorové, Tomáš Hertl po Daliboru Jandovi.
Úplně jinak se rozhodnul v Kanadě napodobit české zázemí Pavel Zacha. Ještě když působil v OHL, vzal si sebou do Sarnie osobního trenéra, řidiče, kamaráda, fyzioterapeuta a kuchaře v jednom Miloše Pecu. Někdo to vnímal jako zbytečný přepych, mladému útočníkovi ale i tenhle dotek domova pomohl k pohodlnější a postupné adaptaci na zámořský životní styl, potažmo k završení cesty do NHL. U někoho by to možná nefungovalo, zhýčkalo by ho to, zrovna Zachu ale i tenhle přístup vynesl do New Jersey Devils.

Obecně platí, že čím déle v zámoří působíte, tím snadnější už život na jiném kontinentu je. Především Rusové s touhle aklimatizací někdy nemají dostatečnou trpělivost, prchají domů až příliš brzy. Většinou si však i ten, kdo zkraje angažmá brečel do polštářů, nové prostředí po nějaké době osahá. Najde si v Americe či Kanadě to, čemu se říká druhý domov.
"Zvyknete si," souhlasil Tobias Rieder, německé pravé křídlo Edmonton Oilers. "Taky mám někdy chuť na evropské jídlo, rovněž se mi zasteskne po kamarádovi. Ale k hokejové kariéře to prostě patří. Musíte se naučit se s tím vyrovnat."