Skip to main content

Jimmy Howard: Méně někdy znamená více

Howard už zase chytá místo Mrázka. I proto, že se z brankoviště nikam nehrne

Napsal Kevin Woodley / NHL.com

Jimmy Howard končil minulou sezonu v týmu Detroit Red Wings jako dvojka za Petrem Mrázkem. V létě si uvědomil, že pokud něco zásadního nezmění, pak se přes českého brankáře třeba už nikdy nedostane. A kdo ví, třeba padne ještě hlouběji.

Není to tak dávno, co byl právě on považován za jednoho z nejagresivnějších gólmanů NHL. Rozhodně nečekal zalezlý na čáře, byl pořád v pohybu. Když teď ale přemýšlel o své hře, tak ho napadlo, že možná i tohle může být svým způsobem na škodu. Že by se měl oproti minulosti držet víc zpátky, udělat krok až dva zpět - směrem do svého brankoviště.

Od osudného rozhodnutí uplynuly tři měsíce a po pár týdnech nové sezony je změna vidět. Vrátil se do role týmové jedničky, drží si průměr 1,76 gólu na zápas (6. místo z celé ligy) a úspěšnost 94,3% (5. místo).

"Poradil mi to vnitřní hlas. Říkal jsem si: Dobře, jestli si chceš v NHL ještě někdy pořádně zachytat, měl bys se sebou něco udělat," popisuje Howard. "Moc jsem chtěl zase hrát, pravidelně podstupovat ten zápasový kolotoč. Proto jsem se na sebe podíval do zrcadla a připustil si: Chlape, hokej se vyvíjí, zapracovat musíš na sobě i ty. Je to pořád rychlejší, musíš být schopen udělat nejen jeden, ale klidně dva, tři mimořádné zákroky za sebou, pokud je to nutné. K tomu patřilo i rozhodnutí stát se méně agresivním brankářem."

Video: Howard kryl Grabnerův únik v oslabení

Těch změn bylo zapotřebí pochopitelně mnohem víc. Ale bylo to právě tohle, co mělo Howarda dostat z bídných statistik: Vždyť loňská úspěšnost 90,6% byla vůbec nejhorší v jeho kariéře, i 90,9% coby souhrn za poslední tři ročníky působil nevesele.

Pořád sem tam vytrčí hokejku z brankoviště, pokud bude třeba. Ale když to situace nebude vyžadovat, radši si bude jistit záda a zůstane víc přikován k vlastní brance.

"Občas mě uvidíte i venku, ale určitě ne tak daleko a často jako dosud," přiznal. "Víc si tímhle způsobem pohlídám vlastní prostor, jsem v brankovišti daleko víc připravený čelit střelám ze všech možných úhlů."

Snad to laikovi zní jako drobnost. Představte si ale, co to muselo v přípravě znamenat pro dvaatřicetiletého veterána tvarovaného celý život úplně jinými tréninkovými návyky.

"Pro mě to vůbec nebylo jednoduché. Hodně nejistý jsem si byl hlavně jakmile se rozjely přípravné zápasy na sezonu," připustil. "Spíš než technická záležitost to v tu chvíli byl mentální blok. Někdy je těžké se držet zpátky, protože máte pocit, že tím útočícího soupeře pouštíte blíž k sobě."

Měl z toho strach mimo jiné i proto, že zrovna nepatří ke gólmanským obrům, pro které je přirozenější zacpat svým tělem všechny díry v brance a z brankoviště se nikam dál nepouštět.

"Takhle jsem měl neustále dojem, že soupeřům odkrývám strašně moc místa," vypráví. "Jak ale šel čas, v tréninku jsem si na nový styl více a více zvykal. Byl jsem si stále jistější. A v pozdějších přípravných zápasech jsem si uvědomil, že mám najednou více času na přesun z bodu A do bodu B. Že se mi chytá líp."

Jen Howarda někdy při hře pozorujte. Víc toho ustojí. Nechodí do rozkleku předčasně. I to je změna.

"Mám dojem, že teď dokážu mnohem úspěšněji předvídat, co chce soupeř s pukem udělat," řekl. "Platí to jak o střelách, tak o přihrávkách."

Ne všechno je ideální, Detroit ani díky novému přístupu své brankářské jedničky zatím protivníky neválcuje. Howard má na svém kontu pět výher a pět porážek, je za tím ale možné hledat hlavně fakt, že jeho spoluhráči v oněch deseti utkáních nastříleli pouze 17 gólů. Hned dvakrát to dokonce skončilo 0:1.

Přes všechny možné statistické pohledy je jedna věc neoddiskutovatelná. Sledujete-li Howarda, vidíte odlišného brankáře, než loni. Jeho pohybově úspornější styl vede paradoxně mimo jiné k tomu, že puk méně vyráží, mívá ho víc pod kontrolou.

"Dělá víc zákroků svým tělem. Kde musel v minulosti předvádět efektní a těžké zásahy, tam to teď má snadnější, protože v místech střely prostě stojí," tvrdí detroitský brankářský kouč Jeff Salajko, který je ve funkci první rok po přechodu z Grand Rapids. "Pořád se může blýsknout i těmi dechberoucími zákroky do televizních znělek. Má na ně, je rychlý a skvěle připravený. Ano, může je dělat. Ale nutně už je nepotřebuje."

Howard o zmíněné změně přemýšlel celé léto, definitivně se k ní ale rozhodnul v druhé půlce srpna, když na brankářském kempu v Madisonu sledoval Jakea Allena ze St. Louis Blues. Uvědomil si, jak je Allen díky správnému stylu mnohem rychlejší a připravenější na jakoukoliv soupeřovu kulišárnu.

Detroitský gólman proto s nápadem na změnu oslovil Salajka, který byl na kempu přítomen. Také s velkou pomocí bývalého brankářského kouče Red Wings Jima Bedarda, který kladl tak mimořádnou pozornost na speciální trénink nohou, se to nakonec povedlo.

"Přestože jsem ze své hry neměl ani před tím úplně špatný dojem, rozhodnul jsem se chytat o něco mazaněji," řekl Howard. "Trochu jsem ubral na agresivitě. Udělal krok zpět. A byl jsem zvědavý, jak se to projeví."

Ctete více