Poslední české zlato přinesla pohádka o Popelce

Během pozastavené sezony 2019-20 je čas na rozličná historická ohlédnutí. V úterním seriálu s názvem 'Hokejový objektiv' se vracíme k významným mezinárodním akcím za účasti hokejistů NHL. Projdeme se pozpátku časem a výčet zahraničních zajímavostí pokračujeme překvapivým zlatem pro Česko na mistrovství světa IIHF v roce 2010.

Píše se 11. květen 2010 a čeští hokejisté zažívají možná největší blamáž v historii samostatné reprezentace. Poprvé v dějinách prohráli s Norskem a zdálo se, že ohrožena není jen jejich čest a pověst hokejové velmoci, ale také samotný postup do čtvrtfinále mistrovství světa IIHF.
"S kým prohrajeme příště? S křováky? S medvědy?" ptal se posměšně palcový titulek deníku Blesk. Fanoušci debatovali v podobném duchu a Jaromír Jágr se ostře pustil do hráčů z NHL, kteří ten rok mohli přiletět, ale trenéru Vladimíru Růžičkovi se omluvili.
"Ti, kteří teď odmítají jezdit na šampionáty, by si tohle měli uvědomit. Že (Robert) Reichel, (David) Výborný, (Pavel) Patera, (Martin) Procházka, (Martin) Ručinský vyhrávali šampionáty a proslavili český hokej. Díky nim se ti mladí dostali do NHL. Těžko by si někdo vybral českého hráče, kdybychom tehdy mistrovství nevyhrávali. Je škoda, že na to ti dnešní hokejisté zapomněli. Ti by teď měli otevírat dveře těm ostatním. Ale to si musí každý z nich sáhnout do svědomí," říkal nejslavnější český útočník bezprostředně po ponižující porážce v mannheimské SAP Areně. A přidal i jeden hodně jadrný výraz.
Jágr tehdy hrál v ruském Omsku a v českém kádru byli jen čtyři hokejisté z NHL: brankáři Tomáš Vokoun (tehdy Florida Panthers) s Ondřejem Pavelcem (Atlanta Thrashers), obránce Michal Rozsíval (New York Rangers) a mladý útočník Jakub Voráček (Columbus Blue Jackets).

V náročné sezoně, do které patřila ještě olympiáda ve Vancouveru, byla ochota hokejistů ze zámoří posílit český tým menší. Přispěla k tomu i řada zranění či neshod s trenérem Růžičkou.
A zdálo se, že tým krajánků z evropských soutěží prostě nemá na to, aby konkuroval favoritům - především v ofenzivě. Popelka se přehrabuje v hrachu a v jejím pohledu k výšinám už téměř není naděje...
Střih.
Píše se 23. květen 2010 a Tomáš Rolinek jako kapitán zvedá v Kolíně nad Rýnem nad hlavu pohár pro mistry světa. Ani ne dva týdny po největší ostudě přišla nejsladší odměna za následný velký obrat a obětavou dřinu, s níž podceňované mužstvo udolalo všechny silné soupeře včetně hvězdami nadupaného Ruska ve finále.
Popelka je královnou. V kostce dané turnajovou formou její příběh vlastně připomíná loňské tažení St. Louis Blues z posledního místa NHL až za Stanley Cupem.
"Znovu jsme si dokázali, že je na světě všechno možné," jásal po finále Jágr.
Více k tématu: [Divácký rekord, Jágrova show a hvězdy z Kanady]
Ten byl hlavním hrdinou tažení dvou hvězd a party 'bezejmenných'. Tím druhým byl brankář Vokoun, jenž hlavně v play off šampionátu podal fantastický výkon, vychytal penalty proti Finsku ve čtvrtfinále i proti Švédsku v semifinále a ve finále s nadupaným Ruskem držel nulu po celých 59 minut.
"Je to obrovský úspěch. Znovu se ukázalo, že hokej je týmový sport a když dvacet hráčů tahá za jeden provaz, může uspět," radoval se Vokoun.
Pro Česko byl tenhle titul mistrů světa, už šestý za 15 let, ze všech nejméně pravděpodobný. Zatímco zlatá generace na přelomu století dominovala a ve Vídni 2005 měl Růžička při výluce k dispozici hvězdný výběr téměř se všemi esy z NHL, o pět let později už osvědčené opory stárly a z mladší generace je dokázal nahradit málokdo. A mnoho hvězd v týmu chybělo.
Z tažení za zlatem vystupují vedle porážky s Nory, která zcela otočila kormidlo a vedla k výhrám nad Švédy i Kanadou v osmifinálové skupině, především dvě ikonické pasáže: konec třetí třetiny semifinále a heroický výkon defenzivy v závěru finále.

V souboji o postup do zápasu o zlato vedli Švédové ještě osm sekund před koncem 2:1, když Karel Rachůnek po vyhrané buly dostal puk od zadního mantinelu a ranou bez přípravy vyrovnal. V nájezdech pak Lukáš Kašpar a Jan Marek rozhodli o vítězství (je ohromně smutné, že dva hrdinové semifinále Rachůnek s Markem o rok později zahynuli spolu s dalšími hráči při letecké havárii týmu ruské Jaroslavle).
Finále pak bylo soubojem vůle a obětavosti outsidera proti ruské mašině, v jejímž středu bruslily hvězdy Alexandr Ovečkin, Pavel Dacjuk, Jevgenij Malkin, Ilja Kovalčuk, Sergej Fjodorov, Alexandr Sjomin či Sergej Gončar. Češi však soupeře zaskočili dobrým úvodem: už ve 20. sekundě skóroval Jakub Klepiš po parádní Jágrově přihrávce. V ojedinělém brejku zvýšil před druhou pauzou odrazem od brusle v brejku Rolinek na 2:0.
V závěru utkání se Češi bránili ve třech proti šestici ruských kanónů, Vokoun podával životní výkon, Petr Čáslava před brankou častěji klečel než stál... Ale sborná skórovala jen jednou, když se 36 sekund před koncem prosadil Dacjuk.
O rok později se na šampionátu v Bratislavě sešel v české kabině o dost silnější výběr. Nechyběli v něm Jágr, ale ani Patrik Eliáš, Tomáš Plekanec, Martin Havlát, Voráček či Michael Frolík, obranu řídili Marek Židlický a Zbyněk Michálek. Přesto tehdejší národní tým skončil třetí.
Dosud poslední české zlato patřilo Popelce na bálu, který se konal o rok dřív.