Češi v top 100: Jen dva, zato ohromně významní

Český hokej má mezi stovkou nejlepších hráčů historie NHL, kterou vedení ligy oficiálně vyhlásilo v pátek večer před All-Star Game v Los Angeles, jen dva zástupce: Dominika Haška a Jaromíra Jágra.
Není to mnoho, ale není to ani málo, s přihlédnutím k tomu, že vzhledem ke komunistické totalitě v bývalém Československu byla cesta největších domácích hvězd do zámoří prakticky zapovězena, anebo omezena na věk, v němž už se dalo uvažovat spíš o konci kariéry.
I proto také jediní dva rodáci ze Slovenska ve jmenované největší stovce patří k těm, kteří se dostali do Kanady jako emigranti: Peter Šťastný utekl z nesvobodného režimu ve 24 letech spolu se svými dvěma bratry Mariánem a Antonem a Stan Mikita odešel jako dítě s rodiči a slávu si vydobyl prakticky už jako Kanaďan.

U českých zástupců však platí: oč menší je jejich kvantita, o to vyšší je kvalita. Význam obou honorovaných Čechů pro staleté dějiny NHL je obrovský.
Haška mnozí fanoušci považují za nejlepšího brankáře všech dob, protože byť toho zdaleka neodchytal tolik a neměl tudíž tolik výher jako Martin Brodeur a další slavní brankáři, v herní dokonalosti na něj neměl žádný z nich.
Jágr se zase v letošní sezoně stal druhým mužem historické produktivity. Víc bodů než jeho 1897 už v NHL nasbíral jen král králů Wayne Gretzky. A kladenský veterán může ještě přidat další, protože navzdory faktu, že v únoru oslaví 45. narozeniny, dál válí v sestavě Florida Panthers.
Obě české legendy navíc spojuje hokejová dlouhověkost: Jágr je už několik let nejstarším aktivním hráčem NHL a Hašek chytal za Detroit Red Wings ještě ve 43 letech. Abychom to uvedli do jiné perspektivy, představte si, že nejstaršího a nejmladšího muže, kteří se potkali s Jágrem na ledě ať už jako soupeři, nebo jako spoluhráči, od sebe dělí 47 let. To je rozdíl takřka tří generací - a bavíme se o aktivních sportovcích.
I proto se oba velcí Češi - z nichž jeden už je v Síni slávy a druhý v ní má jisté místo a členem se ještě nestal jen pro ten prostý fakt, že pořád hraje - stali obrovskou součástí historie NHL.
Hašek je o sedm let starší než Jágr, právě tento víkend slaví 52. narozeniny. Do NHL však vkročili oba ve stejnou dobu, v roce 1990, kdy Sametová revoluce a pád totalitního režimu umožnily hokejistům svobodný odchod z Československa.

Oba se stali nejen součástí ohromného proudu Evropanů, kteří v 90. letech zaplavili NHL a změnili její tvář - oni se stali hlavními představiteli tohoto proudu. Největšími hvězdami, které kdy přiletěly z Evropy dál šířit hvězdnou záři nejlepší ligy světa.
Ani švédské hvězdy Mats Sundin či Peter Forsberg, ani finský rychlík Teemu Selanne, ani ruská esa Sergej Makarov, Igor Larionov, Pavel Bure nebo Sergej Fjodorov neměli na vlasatého virutoza s číslem 68, jehož kousky zvedaly diváky ze sedadel na stadionech od Quebec po Los Angeles a jež dodnes patří do sestřihu nejskvělejších hokejových akcí všech dob.
Mezi lety 1995 a 2001 získal Jágr v dresu Pittsburgh Penguins pětkrát Art Ross Trophy pro vítěze ligového bodování. Na přelomu století, kdy už Gretzky končil s hokejem a Erica Lindrose ničily otřesy mozku, neměl konkurenci. A pokud ano, tak jedině v legendárním Mario Lemieuxovi - jenže ten s ním hrál v útoku a přihrával mu na góly.
Hašek se prosazoval pomaleji, už z titulu své funkce gólmana, který si musí vybojovat jediné místo v sestavě. Nakonec se však stal mužem, který ovlivnil svou pozici víc než kdokoliv jiný. Který zcela změnil tradiční vnímání klidně stojících kanadských brankářů: v době před Haškem byl většinou maximem jejich pohybu rozklek, v době po něm už to byly skluzy, pády na led, akrobatické přemety i vykopávání nohou v ležící pozici.

"Jeho průlom do NHL se zdržel, protože nechytal podle normy," vzpomínal Jim Corsi, jenž trénoval brankáře Buffalo Sabres, kde se Hašek prosadil mezi hvězdy. "Dřív jeho hru nazývali neortodoxní, ale dnešní brankáři z ní používají spoustu prvků. On byl jedním z prvních, kteří spojili kondici a chytrost. Uměl číst hru jako Martin Brodeur nebo Patrick Roy, ale k tomu přidal sadu dalších dovedností. Dovedl vyrazit střelu, pak pokrýt dorážku, občas přerušil akci ještě před tím, než se z ní stala šance. Pro soupeře to byla devastující kombinace."
Ve druhé polovině 90. let Hašek dominoval. V některých zápasech se zdálo, že je nepřekonatelný. Útočníci soupeře z něj byli zoufalí, leckdy to vypadalo, jako kdyby se ho báli.
"Žádný jiný gólman nedokázal změnit vnímání své role tak jako Dominik Hašek. Měl schopnost dostat se do hlav soupeře. Protivníci byli v jeho nejlepších letech prostě zastrašeni brankářem. On je v historii jedním z mála, kteří tohle dokázali," řekl o něm uznávaný kanadský kouč Ken Hitchcock, který vymýšlel strategii proti Haškovu celku Buffalo Sabres coby kouč vítězných Dallas Stars ve finále Stanley Cupu v roce 1999.
Hašek získal šest Vezina Trophy a dvě Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezony, což se nepovedlo ani Brodeurovi, ani Patricku Royovi, ani žádnému jinému brankáři v dějinách. S Detroitem vyhrál dva Stanley Cupy, přičemž v roce 2001 byl prvním gólmanem a velkou oporou, v roce 2008 už se stal náhradníkem. A v roce 1999 dotáhl do finále průměrné Buffalo.

I Jágr má dva Stanley Cupy (v letech 1991 a 1992 s Penguins) a jednu účast ve finále s Boston Bruins v roce 2013 proti vítězným Chicago Blackhawks. I on je držitelem Hart Trophy z roku 1999 - a navíc byl pětkrát mezi třemi finalisty, přičemž dvakrát mu cena unikla jen velmi těsně a místo ní získal Lester B. Pearson Award pro nejlepšího hokejistu dle hlasování samotných hráčů. V loňském roce získal Bill Masterton Trophy za oddanost hokeji. A letos v prosinci překonal Marka Messiera na druhém místě v historickém bodování ligy.
"Až skončím s hokejem, tak se ohlédnu a možná se zamyslím trochu víc nad tím, čeho jsem teď dosáhl. Ale teď je to o tom, že si užívám každou chvilku, kdy mám šanci v NHL hrát a snažím se dělat všechno pro to, abych v té lize zůstal," prohlásil poté.
"Dokud člověk tuhle hru miluje, chce hrát. Je to jako manželství. Vydržíte s jednou ženou tak dlouho? Pokud ji milujete, tak ano, zůstanete s ní tak dlouho, jak to jen bude možné. A se mnou a s hokejem je to něco podobného. Já tu hru prostě a jednoduše miluju."
Málokdo miloval hokej tak, jako Hašek s Jágrem. Málokdo se tolik oddal soutěžení. Dřině, která vedla k tomu být nejlepší. A málokoho tolik 'milovali' hokejoví fanoušci napříč generacemi i kontinenty.
Začátkem 90. let ty dva sledovali desetiletí špunti, třicátnici i lidé, kteří dovršili padesátku. Z prvních jsou dnes tátové a mámy od rodin, z druhých lidé předdůchodového věku a z třetích penzisté.

Jágr s Haškem mezitím inspirovali stovky a tisíce malých kluků, z nichž ti nejlepší to dotáhli do NHL. Tomáš Plekanec, Jakub Voráček, Michael Frolík, Ondřej Palát, Tomáš Hertl... Pro ty všechny byl Jágr velkým vzorem. A mezi gólmany totéž platilo i o 'Dominátorovi'.
"Hašek pro mě vždy představoval ohromnou inspiraci," líčil Henrik Lundqvist z New York Rangers těsně před tím, než si 31. prosince 2016 připsal 390. výhru v NHL a překonal tak evropský rekord pardubického odchovance v počtu vítězných utkání. "Když jsem vyrůstal, míval jsem na zdi jeho plakáty. Sledoval jsem sestřihy jeho zápasů, snažil se od něj na ledě určité věci okoukat. Především svou soutěživostí pro mě byl velkým vzorem."
Hašek a Jágr byli v téhle lize několik let úplně nejlepší. A s postupujícím věkem pořád zůstali mezi nejlepšími. I proto mají svou důležitou pozici v dějinách.
NHL bez těchto dvou osobností by byla jiná v celé čtvrtině své stoleté existence. A přišla by o dva velké hráče, na které byla a dodnes je radost se dívat. A kteří proto mají v její velké historii nezastupitelné místo.