Skip to main content

Bodyčeků v NHL neubývá. K úspěchu ale příliš nepomůžou

Sobotní analýza: Los Angeles díky tvrdé hře slavilo dvakrát titul, vývoj už ale směřuje jinudy

Napsal Jan Velart / NHL.com/cs

Každou sobotu vám NHL.com/cs přináší pohled na hokej prostřednictvím čísel: důkladných analýz, které dovedou vystihnout dění na ledě i jinak než běžným okem fanouška či trenéra. Zkoumáme trendy a statistická témata od střel na branku přes čas na ledě až po pokročilé statistiky a snažíme se tak obohatit vaše zkušenosti a zážitky s NHL z jiného úhlu.

Tentokrát jsme se zaměřili na tvrdou hru, hity, bodyčeky a jejich vliv na úspěch týmu v současném hokeji.

NHL vede v posledních patnácti letech úspěšnou válku proti násilí na ledě. Ze hry zmizeli klasičtí bitkaři. Pod vedením bývalého šéfa disciplinární komise Brendana Shanahana se snížila tolerance pro nepoučitelné autory surových zákroků, jakými byli třeba Raffi Torres či Matt Cooke. Několikrát udeřilo kladivo plošně na všechny zákroky, které brání ve hře.

Přesto se podařilo zachovat jeden z prapůvodních prvků, bez kterého si NHL nelze představit - hity, nebo chcete-li, bodyčeky. A to dokonce tak, že jejich počet průběžně roste.  

Srážky, kolize či bodyčeky patřily k NHL odjakživa. Statistici je ale začali započítávat týmům až od sezony 1997-1998. Čísla u jednotlivých hráčů se uvádí dokonce až od ročníku 2005-2006. Dřívější éry samozřejmě měly svá obávaná lamželeza, jejich výkonnost na ledě se ale dnes nedá kvůli chybějícím cifrám vyčíslit.

Video: Orlov sestřelil Duchenea

Avšak za období, které v tomto směru známe, si můžeme odpovědět na dvě základní otázky. Roste v NHL počet bodyčeků? A jsou prvkem, který pomáhá k úspěchu týmu, vyjádřeno tím nejvyšším: vítězstvím ve Stanley Cupu? 

Co se týká první otázky, počet hitů se v NHL měnil v určitých intervalech, ale vždy měl tendenci stoupat. V nejranější sezoně, u které známe čísla (1997-98), se jen jeden tým přehoupl přes hranici 2000 bodyčeků v základní části - Edmonton Oilers (2574). O sezonu později už to bylo pět týmů. V další 12. Počet se pohyboval okolo čísla deset až do sezony 2003-2004, po které přišla roční výluka a zásadní změny v oblasti trestání faulů. 

NHL zažila největší utažení opasků v posuzování jakýchkoliv zákroků, které brání plynulosti hry. Ubyly i bodyčeky. V první sezoně po výluce (2005-2006) se ani jeden tým nedostal přes hranici 2000 hitů. Nestalo se tak ani v další sezoně. Prvními pokořiteli byli až v sezoně 2007-2008 New York Rangers a Montreal Canadiens, ke kterým se postupně přidávalo stále více týmů. V sezoně 2014-2015 jich bylo rekordních 15.

Co znamená hrát tvrdý a fyzicky vyčerpávající hokej, v posledních letech definovaly hlavně tři týmy: Los Angeles Kings, Anaheim Ducks a New York Islanders, které se pravidelně objevovaly mezi třemi nejlepšími. Posledně jmenovaný tým také stanovil rekord 2685 bodyčeků za základní část v ročníku 2014-15.

Video: Wagner předvedl tvrdý hit proti Edmundsonovi

Byl to cílený kalkul. Islanders si přivedli z Minnesota Wild nekorunovaného krále tvrdé hry Cala Clutterbucka, který opanoval individuální statistiku v letech 2008-2011. V každé ze tří sezon překonal hranici 300 hitů. Vedle něj si ale Islanders vychovali jiné beranidlo. Matt Martin se stal šampionem v letech 2012-2016 a stanovil také nový rekord. V již zmiňované sezoně 2014-2015 rozdal 382 bodyčeků. Clutterbuck skončil druhý s 343 střety. Spolu s centrem Caseym Cizikasem tvořili několik let obávanou a mezi fanoušky velmi populární čtvrtou formaci, která na ledě ničila vše, co jí přišlo do cesty. 

Před minulou sezonou podepsal Martin smlouvu s Toronto Maple Leafs. I v novém působišti si splnil normu 300 hitů, ale z prvního místa ho vytlačil obránce Ottawa Senators Mark Borowiecki (364). Ten také stanovil nový rekord ligy v počtu srážek na jedno utkání (5,2).

Přejděme ke druhé otázce. Pomáhá vůbec tvrdá hra k dosažení nejvyššího cíle? Los Angeles Kings jsou nesporně důkazem, že jejich styl fungoval, protože s ním v letech 2012 a 2014 vyhráli Stanley Cup. Ve druhém případě ve 26 zápasech playoff rozdali neskutečných 1082 hitů, což odpovídá průměru 46 na utkání - což je platný rekord NHL.

Podobně vysoké číslo (44,6) měli i hráči Colorado Avalanche v roce 2002, kdy pod vedením milovníka fyzické hry Boba Hartleyho postoupili do finále Západní konference. O rok dřív dokonce vyhráli Stanley Cup a vítězný tým měl průměr 36,4 bodyčeků. Jedná se ale o jediné dva týmy za posledních dvacet let, u nichž výrazně tvrdá přispěla k úspěchu.

Většina vítězů poslední dvou dekád se na důraznou hru tolik nesoustředila. Chicago Blackhawks i Pittsburgh Penguins vyhráli v éře platových stropů Stanley Cup třikrát. Tvrdost se v jejich hře objevovala, ale plnila daleko menší roli. Jejich průměr se ve všech vítězných taženích pohyboval okolo 30 střetů za zápas. V sestavě se sice objevilo několik řízných hráčů typu Andrew Shaw nebo Patric Hornqvist, jejich styl ale nikdy nezapadal do celkové filosofie jako u Los Angeles. Podobně jako u dalších vítězů.

Kings se ovšem v posledních dvou letech do playoff nedostali a sledovali, jak se v rychle se proměňující NHL stávají dinosaury. Pittsburgh stanovil novou normu svým chytrým napadáním, které se neopírá o sílu, ale spíše o rychlost, dotěrnost, tandemovou spolupráci a schopnost vypíchnout soupeři puk. Ostatní týmy začaly jejich hru přebírat a NHL se otevřela šikovným, rychlým a mnohdy i výškově podprůměrným hráčům jako nikdy předtím. 

Los Angeles proto udělalo radikální změnu. Nové vedení pod dohledem prezidenta Luca Robittaila vyhodilo oba architekty úspěchu - trenéra Darryla Suttera i generálního manažera Deana Lombardiho - a na jejich místa dosadilo Johna Stevense a Roba Blakea. Tým se sice svého stylu úplně nevzdal, na podzim ale Kings vypadají jako daleko živější a rychlejší mužstvo. Že zřejmě našlo správnou rovnováhu, ukazuje i jejich současné postavení. V Západní konferenci jsou na prvním místě. 

Těžko však říct, co si myslet o současném Pittsburghu, který je v tuhle chvíli s 338 bodyčeky na třetím místě. Jde tím úplně opačnou cestou, než kterou v posledních dvou letech vyšlapal všem ostatním.

Příčin může být víc. Každý se snaží na ně jako na dvojnásobné obhájce vytáhnout. Tým trenéra Mikea Sullivana hrál devět ze 14 zápasů venku. Zažil poměrně velké personální změny, ale má také značný problém s disciplínou. Sullivan opakovaně mluví o tom, že Penguins nehrají podle své identity a tlačí hráče, aby si uvědomili, co jim přineslo nehynoucí slávu. Pokud k tomu dojde, změní se i netypicky tvrdá hra, kterou zatím Pittsburgh předvádí.

Ctete více