Legenda Barkov: Dva tituly pro evropského kapitána

Historie NHL zná mnoho skvělých evropských kapitánů, většinou současných nebo budoucích členů Hokejové síně slávy v Torontu. Mats Sundin, Nicklas Lidström, Zdeno Chára, Alexandr Ovečkin, Patrik Eliáš, Milan Hejduk, Jaromír Jágr...

Někteří z nich jako Lidström či Chára dokonce dovedli své týmy ke Stanley Cupu. Ani jednomu se to ale nepovedlo dva roky po sobě - až do letoška, kdy to dokázal Aleksander Barkov.

Finský centr Florida Panthers v úterý vstoupil mezi legendy, když po výhře v šestém finále nad Edmonton Oilers podruhé za sebou zvedl jako první nad hlavu nejslavnější hokejovou trofej.

"Být jako Evropan kapitánem týmu NHL je obrovská čest. Aleksander Barkov si zaslouží velké gratulace," řekl pro švédskou verzi NHL.com někdejší slavný obránce Lidström. "Myslím, že to pro hokej hodně znamená jak v Severní Americe, tak v Evropě. Je skvělé, že evropští hráči mohou vést týmy NHL a dokážou je dovést až ke Stanley Cupu."

Lidström dobře ví, o čem mluví. Sám se stal prvním evropským kapitánem historie, který to dokázal - v roce 2008 s Detroit Red Wings.

"Jsem na to ohromně hrdý. Pamatuju si dodnes, jaký to byl pocit být prvním hráčem, který se může dotknout poháru," vzpomínal na titul, který vybojoval mimo jiné spolu s Dominikem Haškem a Jiřím Hudlerem.

Kdybychom se řídili striktně místem narození, byl by prvním kapitánem vítězů NHL z Evropy Dunc Munro, který v roce 1926 dovedl k triumfu v NHL Montreal Maroons. Dalším skotský rodák Charlie Gardiner s Chicago Blackhawks v roce 1934. A o čtyři roky později pak Johnny Gottselig ze stejného klubu, jenž se narodil ještě v carském Rusku.

Tihle všichni však odešli v raném věku s rodiči do Kanady a vyrůstali tam, takže je nelze považovat za evropské hráče. 'Opravdových' Evropanů v podobné roli je jen pět: Lidström, slovenský obránce Chára (Boston Bruins 2011), ruský křídelník Ovečkin (Washington Capitals 2018), švédský útočník Gabriel Landeskog (Colorado Avalanche 2022) a nyní Barkov.

I to dokládá, jak velký je už nyní odkaz centra z Tampere, jemuž je stále teprve 29 let.

"Že evropský kapitán dovede svůj tým ke Stanley Cupu je možná větší věc v Severní Americe než v Evropě, ale i pro nás to hodně znamená. Už jen nosit céčko na dresu NHL je velká čest. A to, co teď dokázal Barkov, jen ukazuje, že Evropané dostávají v lize čím dál tím větší role," mínil Lidström.

"To, jak a jaký tým Barkov vede, na mě udělalo ohromný dojem. Florida hraje hokej, který přesně pasuje na play off: těžko se proti nim brání i útočí, je vynikající v defenzivě a všichni hráči v týmu přesně plní své role a dělají to na jedničku."

Tohle všechno vlastně ztělesňuje i sám Barkov. Nejde o superstar, jejíž individuální průniky, geniální přihrávky či milimetrové střely se pravidelně objevují v sestřizích nejlepších akcí. Za 12 let se ani jednou nedostal na hranici sto bodů za sezonu - jeho maximem je 96 (35+61) z ročníku 2018-19. Nikdy nedosáhl na 40 gólů.

Jde však o univerzála, který umí všechno. Ve hře nevypustí jediný detail, patří k nejlépe bránícím centrům v lize, což dokládají i tři vítězství v anketě o Frank J. Selke Trophy (2021, 2024, 2025). Vyhrává vhazování, eliminuje největší hvězdy soupeře. Tvoří hru a dovede být nebezpečný i vepředu.

"Když kapitán vašeho mužstva několikrát dostane Selke Award, je to základ celé vaší hry," prohlásil floridský kouč Paul Maurice.

I když v produktivitě NHL byl nejvýš desátý, po celou kariéru drží Barkov průměr téměř bod na zápas, v 804 startech jich nasbíral 782 (286+496).

Je přitom dost pravděpodobné, že kdyby se soustředil jen na ofenzivu, měl by bodů o dost víc. Individuální čísla však obětoval ve prospěch týmového úspěchu.

"Být nejlepším defenzivním hráčem, to je dar. A to jsem hrál s Ronem Francisem, " připomněl Jágr, že dobře ví, o čem hovoří. "Je také darem být ofenzivním hokejistou s takovými dovednostmi a talentem. Ale když chcete být i nejlepším defenzivním útočníkem, musíte trochu obětovat útok ve prospěch obrany, což mnoho hráčů nechce dělat. Takže mě trochu překvapilo, kým se Barkov stal, ale když se nad tím zamyslím víc, není to vlastně překvapení. Protože, nezapomeňte, on se přizpůsoboval mně."

Jágr hrál s finským mladíkem v letech 2015-17, kdy byl ještě s Jonathanem Huberdeauem členem elitního útoku Panthers. Když přišel 26. února 2015 z New Jersey Devils na Floridu, bylo mu 43 let, zatímco Barkovovi 19 a Huberdeauovi 21.

"Nemohl jsem se jim přizpůsobit," vysvětloval Jágr. "Byli rychlí. Hráli odlišně. Ale věděli, že cesta k tomu, aby lajna šlapala, byla v tom, že se oni přizpůsobí mně. Protože já už jsem nemohl zrychlit. Oni ale mohli naopak zpomalit, takže se Barky jako centr musel přizpůsobit. A pokud se dokáže přizpůsobit mně, znamená to, že se dokáže přizpůsobit taky obraně," vysvětloval Jágr. "Znamená to, že se umí obětovat. Dokáže obětovat útok ve prospěch obrany."

I díky tomu pak na ledě vítězí celý tým. Krásně to bylo vidět třeba ve třetím finále, kdy Barkov skvělým obranným zákrokem donutil obránce Johna Klingberga ke ztrátě puku v pásmu Edmonton Oilers, která vedla ke gólu útočníka Sama Reinharta na 3:1. Dost možná to byl zlomový okamžik na cestě k vítězství 6:1.

Právě díky těmhle detailům, které nejsou vidět v hlavních statistikách, vyhráli Panthers dva tituly po sobě. Barkov přenesl tyhle herní prvky do DNA celého mužstva podobně jako před 15 lety Chára do DNA Bruins pracovitost a poctivý přístup v přípravě i v zápasech.

Právě díky tomu teď se Stanley Cupem nekřepčí Connor McDavid, jehož krásné akce každou chvíli zvedají diváky ze sedadel. Edmontonský kapitán znovu zůstal poraženým finalistou.

Znovu totiž triumfoval kapitán na druhé straně. Ten, který dokázal své umění zcela obětovat ve prospěch týmu.