Montreal byl naposledy pátým nejhorším mančaftem ligy, myšlenky na play off se zdály bláhové a pošetilé.
Přesto ani v těžkých jarních měsících nepůsobil zcela odevzdaně. Soupeřům nedal nic zadarmo.
"To díky Nickovi, který dokáže tým nahecovat i v těch nejhorších okamžicích," popisoval spoluhráč Brendan Gallagher.
Suzuki byl naposledy s bilancí 26+40 o tři parníky nejproduktivnějším hráčem mužstva. Vévodil statistikám v přesilovkách i oslabeních. Není tedy náhoda, že právě na dresu se jmenovkou připomínající asijská auta je už rok našito céčko.
Suzuki je nejmladším kapitánem v předlouhé historii klubu. Pro dnešní partu z nejevropštějšího severoamerického města představuje zásadní figuru. Bez něj by to nešlo.
Byť se to dá těžko ověřit - čtyřiadvacetiletý plejer, který má vedle japonských i skotské kořeny, totiž od svého debutu v sezoně 2019-20 nevynechal ani jedno utkání NHL. Aktuálně je s cifrou 291 mezi aktivními železnými muži ligy čtvrtý.
Snad ještě obdivuhodnější je, že se mu taková série povedla navršit zrovna v Canadiens, kteří jinak zásobují místní lékaře s nebývalou vervou.
"Hledal bych za tím hlavně štěstí," prohlásila třináctka draftu 2017. "Žádné recepty na zázračné elixíry ode mě neuslyšíte. Nikdo z nás o sobě nemůže říct, že by byl neustále absolutně zdravý. Někdy to je proto tak, že hrajete i se zraněním."
Pakliže elixír na věčné zdraví neexistuje, ten na oživení neúspěšného mužstva by se zrovna teď dost hodil. Canadiens se od svého senzačního postupu do finále Stanley Cupu v roce 2021 ani v jedné z následujících sezon neprobojovali do nadstavbové části. A málokoho to tíží tak moc, jako právě Suzukiho.
"Je to těžké," přiznal. "Každý by samozřejmě chtěl vyhrát všechna utkání, do nichž nastoupí. Nám to ale bohužel fakt moc neklapalo. I tak věřím, že za lepšími časy kráčíme správným směrem."
Na podzim skočí do své druhé sezony z velkorysé osmileté smlouvy na 63 miliony dolarů. Jen za následující ročník mu na konto naskočí desetimilionové přilepšení.
Ale není to jen tak pro nic za nic.
Jako kapitán má daleko víc povinností, než jen snahu o co nejlepší výsledek. Jednou věcí jsou nekonečné a mnohdy úmorné mediální či společenské povinnosti. Mimořádně tíživá zodpovědnost v kraji, kde hokej řeší úplně každý od školáků po stařenky. Tím to však nekončí, s povýšením se musel vypořádat s neuvěřitelnou spoustou drobností, které ho nenechají ani chvíli v klidu.
Spoluhráči za ním teď chodí i s takovými záležitostmi, jako kdy odjíždí týmový autobus od zimáku. Kde se v hotelu podávají snídaně. Je pro ně nouzovou linka i linkou důvěry.
Jede non-stop.
Kouč potřebuje, aby byl jeho prostředníkem při jednání s hráči. Hráči to samé vyžadují i při komunikaci opačným směrem.
Je to opravdu trochu jiné, než když byl ještě před rokem a půl řadovým ledovým bojovníkem.
"Mně to ale nevadí. Mám rád věci pod kontrolou," řekl smířeně.
Minimálně podle skóre se to ne vždy daří, jako třeba při výjimečně hrůzné fázi sezony kolem Vánoc, kdy Canadiens nejdřív padli 2:7 s Florida Panthers a o dva dny později 2:9 s Washington Capitals. Právě tehdy měl sezení s koučem Martinem St. Louisem, které pro něj prý bylo klíčové.
"Hodně jsme si toho tenkrát vyříkali," popisoval Suzuki. "Dlouho jsme se bavili o tom, co všechno je potřeba změnit. U nás hráčů, ale i u něj. A myslím, že následně jsme se docela zvedli. Marty je skvělý trenér i člověk, každý ho neskutečně uznává. Je těžké ho nemít rád. Jsem si jistý, že kultura, kterou u nás nastavil, se týmu dříve nebo později zúročí."
Upřímně - dříve by to bylo lepší, trpělivost totiž není zrovna největší ctností montrealských fanoušků. Jisté je, že tichý a přičinlivý kapitán s číslem 14 pro vzestup kdysi tak uznávaného mančaftu udělá maximum.
Kdo ví, třeba se i tu francouzštinu doučí.
Zvlášť jednu větu by byl ochoten se našprtat, moc rád by ji náročným kanadským novinářům někdy sdělil: C'est mieux maintenant.
Teď už je líp.
