V NHL chci zůstat natrvalo, vyhlásil Kempný

Čechů v NHL ubývá, ale stále jich je dost na to, aby tvořili významnou součást nejslavnější hokejové ligy světa. NHL.com/cs vám každé pondělí přináší rozhovor s jedním z nich. Tentokrát jsme vyzpovídali Michala Kempného, jenž bojuje o to, aby se udržel v sestavě jednoho z favoritů na Stanley Cup Chicago Blackhawks a případně si řekl o prodloužení ročního kontraktu.
Na přelomu roku rázně odpověděl na tah trenéra Joela Quennevillea, jenž ho před tím na devět z 11 zápasů posadil mezi náhradníky. Český obránce se dvěma góly ve třech zápasech po návratu do sestavy ukázal jako platné aktivum pro firmu Chicago Blackhawks. A zatímco v prvních 24 startech v NHL si připsal jen tři asistence, v posledních 10 utkáních vylepšil bilanci čtyřmi body za dva góly a dvě nahrávky.

"Má všechny předpoklady, aby se stal hráčem, kterého potřebujeme. Všechny ingredience nutné pro stvoření komplexního obránce. A jak číst hru nebo krýt hráče v určitých situacích, na to se jistě adaptuje," říkal koncem prosince trenér Quenneville, který dobře rozpoznal potenciál šestadvacetiletého Čecha.
Ten tkví především v dobrém bruslení, solidní střele od modré a celoplošné hře. Teď jde jen o to, aby ho Kempný dokázal naplno využít.
"Střelba je důležitá, ale není to jen o tom, jestli dám a nedám nějaké góly," má jasno zadák Blackhawks.
Přečtete si 10 otázek a odpovědi Michala Kempného.
V zápase Winter Classic hraném 2. ledna pod širým nebem v St. Louis za velkého zájmu celé NHL jste byl jediným střelcem Chicaga. Co vám v tu chvíli letělo hlavou?
"Ten zápas byl pro mě obrovská zkušenost i zážitek. Gól jsem si samozřejmě užil, jen byla škoda, že jsme nevyhráli. Každý vstřelený gól nějakým způsobem pomůže, ale já se hlavně snažím zapracovat na sobě tak, jak to po mně chtějí trenéři. To je pro mě nejdůležitější: zlepšovat se v těch věcech, ve kterých je to potřeba, a přispívat tak k týmovým výhrám."

Po nepříliš optimistickém začátku prosince, kdy jste vypadl ze sestavy, jste se dokázal vrátit ve velmi dobré formě. Dá se říct, že vám přestávka paradoxně pomohla?
"Ta pauza byla dlouhá a byla pro mě i docela těžká. Nějakých deset zápasů jsem seděl, musel jsem zapracovat na těch věcech, kvůli kterým jsem nehrál, a pak do toho vlítnout znova. Doufám, že se mi teď bude dařit a už se udržím v sestavě."
Byl jste hodně frustrovaný, když jste seděl na tribuně a sledoval mladíky jako jsou Gustav Forsling a Trevor van Riemsdyk, kteří hráli na 'vašem' místě v sestavě?
"Jednoduché to určitě nebylo, to je jasné. Ale snažil jsem se být pozitivní, nic jiného se stejně dělat nedá. Snažil jsem se pracovat na sobě, co nejvíc to šlo. Jak v posilovně, tak na ledě. Musel jsem brát tréninky tak, jako kdyby to pro mě byly zápasy. A jít jeden trénink po druhém nahoru, abych se vrátil do sestavy."
V Chicagu se psalo i hovořilo o tom, že trenér Quenneville po vás chtěl hlavně zlepšit práci v defenzivě, přehled v obranném pásmu. Můžete popsat, které činnosti jste měl vylepšovat?
"Byly tam nějaké věci, na kterých musím pořád pracovat. Třeba práce s hokejkou. To, že přese mě nesmí projít žádný puk. Musím pilovat i střelbu. Dělal jsem to a věřím, že se mi to vrátilo."

Jak těžké je pro nováčka rychle vylepšovat jednotlivé dovednosti v bránění, když je liga plná tak skvělých útočníků a proti vám najíždí hráči jako Sidney Crosby, Alex Ovechkin nebo ještě častěji třeba Vladimir Tarasenko, Tyler Seguin či Patrik Laine?
"Není jiná možnost. Pokud se nebudu zlepšovat, pokud nebudu hrát tak, jak chtějí trenéři, tak prostě nebudu hrát vůbec. V tom je NHL tak skvělá, že v ní hrají jen ti nejlepší a kdo to nestíhá, jde rychle z kola ven."
Vnímáte herní pokrok, který s sebou nutně nese sbírání zkušeností v NHL?
"Musím říct, že je to pro mě obrovská škola. Každý zápas, každý trénink, každý den strávený s hokejisty jako Duncan Keith, Jonathan Toews, Patrick Kane, Marián Hossa a dalšími skvělými hráči tady v Chicagu si moc užívám a myslím, že jsem se opravdu posunul vpřed."
Jak jste na tom s angličtinou? Je to pro vás ještě handicap oproti Kanaďanům a Američanům nebo hráčům z Evropy, kteří jsou v NHL delší dobu?
"Snažím se pořád adaptovat. Ale na ledě nebo při trénincích to problém není. Ty povely a různé tipy jsou většinou stejné, takže to je v pohodě. Jsem rád, že už se v angličtině cítím jistější. Rozumím víc a víc, to je samozřejmě příjemnější. Věřím, že se to bude dál zlepšovat."
Zatímco jiní čeští beci a vaši reprezentační kolegové ze Světového poháru jako Jakub Nakládal, Michal Jordán nebo zkušený Zbyněk Michálek se na začátku sezony nedokázali v NHL udržet nebo k tomu ani nedostali možnost, vy jste za rok a půl dokázal projít z extraligy přes KHL, mistrovství světa IIHF a World Cup až do NHL a dokázal jste se prosadit do prvního týmu Chicaga, které patří k favoritům soutěže. Uvědomujete si i díky situaci ostatních krajanům, jaký je to úspěch?
"Já si toho obrovsky vážím prostě proto, že tady můžu být. Ne kvůli dalším hráčům, ale proto, že NHL je nejlepší liga na světě, je strašně těžké se do ní dostat a udržet se v ní a pro mě je to opravdu ta nejlepší škola."
Jak uvažujete o budoucnosti? Myslíte, že už si upevňujete pozici pro případné prodloužení smlouvy s Blackhawks? Nebo že si pomalu děláte určité jméno napříč NHL?
"Nevím, nad tím bych asi takhle nepřemýšlel. Já se snažím jít zápas od zápasu. Mám smlouvu na rok, pak se uvidí."
Před sezonou bylo vaším cílem prosadit se do prvního týmu Chicaga. Jaký osobní cíl si kladete nyní?
"Pořád je to podobné. Adaptovat se plně na zámořský hokej a zůstat v NHL natrvalo."