Bývalé evropské hvězdy se staly politiky i hasiči

Také v nové sezoně vám každou neděli přinášíme sondu na opačnou stranu Atlantiku. V rubrice Evropský led se zaměřujeme na dění v jednotlivých ligách i na mezinárodní scéně, které bývá nějakým způsobem spjaté s NHL. Tentokrát se podíváme na to, kam vedly kroky evropských hvězd po skončení jejich kariér.

Opěvovaný finský brankář Tuukka Rask se rozhodl ukončit svou bohatou kariéru, ve 35 letech se už nedokázal vrátit do plného zápřahu po předchozí operaci kyčle. Co s ním bude dál? Tuhle otázku řešily zástupy vynikajících evropských hokejistů i dávno před jeho adieu - pro někoho byl ten přechod bolestný, pro jiného naprosto přirozený.
Šampion Stanley Cupu z roku 2011 údajně zatím tak úplně jasno nemá. Třeba se tedy inspiruje u svých předchůdců.
Mnoho z nich zvolilo cestu, která se zdá nejlogičtější - u hokeje zůstali jako trenéři. Nejeden prokázal, že hokeji má co dát i bez bruslí na nohou.
To bezesporu platí například o naganském šampionovi a někdejším hráči Boston Bruins Vladimíru Růžičkovi, jenž po parádní hráčské kariéře dovedl českou reprezentaci ke dvěma titulům mistrů světa i jako kouč. Jeho velký rival, bývalý šéf švédské střídačky Bengt-Ake Gustafsson, měl podobnou zkušenost - dávno před dotáhnutím Tre Kronor ke zlatu na olympiádě a světovém šampionátu odehrál devět sezon za Washington Capitals.
Přechod z hráče na trenéra bývá vážně dost častý. Příkladem toho, jak skvěle to do sebe může zapadnout, je Ivan Hlinka, někdejší skvělý plejer československého nároďáku a Vancouver Canucks, který si díky naganskému zázraku vysloužil štaci u Pittsburgh Penguins. Ale jistě i ti, kteří (alespoň prozatím) coby trenéři na olympijské zlato nedosáhli: třeba někdejší skvělý německý obránce Uwe Krupp, dnes velmi respektovaný odborník, jenž si před pár lety vyzkoušel angažmá v pražské Spartě. Nebo jako věhlasný Sergej Fjodorov, z něhož se stal kouč CSKA Moskva.

Mnozí výjimeční hráči se jako trenéři dostal až na právě probíhající olympiádu: bývalý znamenitý útočník Alexej Žamnov tam vede ruský výběr, Švédům šéfuje Johan Garpenlöv, jenž kdysi válel za Detroit Red Wings, San Jose Sharks, Florida Panthers a Atlanta Thrashers. Hvězdou ve své vlasti byl též současný švýcarský kouč Patrick Fischer, který to svého času zkoušel u Phoenix Coyotes.
Jiným trenéřina nevoní. Jari Kurri si místo ní zvolil dráhu generálního manažera finského nároďáku, Petr Svoboda je zase hráčským agentem, Pavel Bure dává dohromady exhibiční mančafty složené ze slavných veteránů a cestuje s nimi po světě. Rád se jich účastní i Alexander Mogilnyj, současný prezident klubu KHL z dalekého Chabarovska.
Jiní míří ještě výš. Například z bývalého Jágrova spoluhráče v Pittsburgh Penguins, dvojnásobného mistra světa Alexeje Morozova, vyrostl prezident mocné KHL. Jeho krajan Vjačeslav Fetisov se vypracoval v ministra sportu, fenomenální slovenský forvard Peter Šťastný se stal europoslancem.
"Stoprocentně pracuju pro svou zemi," tvrdil Šťastný před 12 roky hrdě. "Jen je škoda, že v ní všechno řídí bývalí kágébáci a estébáci. Jsou při penězích a jejich lidi mají moc. Míra korupce na Slovensku patří mezi nejvyšší na světě."
Jsou megastars, kteří o politické kariéře zatím jen přemýšlejí. Takového Dominika Haška přivítal po Naganu doma pokřik, který jej posílal na Pražský hrad. A byť to tenkrát byla zjevná nadsázka, dnes už 'Dominátor' přiznává, že o budoucí kandidatuře na českého prezidenta velmi vážně přemýšlí.

Co by ne - i John Kerry, tedy někdejší kandidát na šéfa Bílého domu, měl hokejovou minulost, kanadská legenda Ken Dryden se pro změnu dávno po opuštění zimáků stala poslancem kanadského parlamentu. A stejnou ambici mívají sem tam i esa narozená v Evropě - jako Vladislav Treťjak, jenž byl zvolen do ruské Dumy.
Jiné hokejisty politika nezajímá, nalezli si daleko smysluplnější uplatnění. Například švédský idol Peter Forsberg se okamžitě po ukončení kariéry vrhnul na studium ekonomie, vzápětí se z něj stal obchodník. Investoval do obchodu s obuví, dnes vlastní golfový rezort a lodní společnost, podílí se i na chodu jisté realitky.
"Vždycky jsem si myslel, že až seknu s hokejem, dám si od všeho na rok, na dva úplnou pauzu," svěřil se. "Jenže pak jsem zjistil, že dělat nic prostě nedokážu."
Jeho slavný krajan Mats Sundin varuje současné machry NHL, že pro ně jednou hokejová penze může znamenat velký náraz. I on má takovou zkušenost.
"Hlavně první rok po konci může být dost těžký," popisoval.
Zrovna on je však příkladem hráče, který se po svém sbohem v roce 2009 rozhodně nenechal dlouho zmítat depresemi. Jelikož se rozhodnul věnovat své rodině, neměl na to úplně čas.
"Když máte tři malé děti, je to práce na plný úvazek. O odpočinku se nedá mluvit," mínil. "Že je život hokejového profíka dřina jsem si myslel jen do chvíle, než jsem musel začít od rána do noci přebalovat jednoho prcka za druhým."
Průměrná hokejová kariéra v NHL trvá jen pět let, to není moc (byť pro ty nejlepší je tohle obvykle o dost delší). Jeden den je člověk zvyklý na potlesk tribun, na obrovskou pozornost. Najednou o to všechno přichází, ocitá se v ústraní. Ne každý to v sobě umí bez problémů přepnout. A ne každý si najde nové uplatnění.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Jsou tací, jejichž život po hokejovém životě překvapí. Třeba ze Seana Averyho se stal model, z Briana Bellowse burzián, Donald Brashear se vrhnul do nesmlouvavého světa MMA. A podobně zajímavé destinace měli i někteří jejich evropští kolegové: Z devadesátkového detroitského tvrďáka Tomase Sandströma se doma ve Švédsku stal hasič, jeho krajan Börje Salming vlastní textilní společnost na výrobu spodního prádla, Pavel Kubina prodává auta, Richard Šmehlík provozuje psí hotel.
Vedle nich pak existují hráči, kteří se díky své povaze a schopnostem nemusí bát žádné změny. Takovým je třeba všemi oblíbený finský sympaťák Teemu Selänne, jenž se kromě restauratéra stal po odchodu z ledu i úspěšným moderátorem televizních show.
"Často žertuju, že pokud bych věděl, jaká na mě po kariéře čeká zábava, skončil bych mnohem dřív," popisoval se smíchem.
Kdyby měl každý Selänneho veselou náturu, nebyla by tahle loučení s kariérou tak bolestná. Jenže ono to tak není, spíš to bývají okamžiky plné nostalgie. V očích hráče často čtete obavy. A tři krátká slova: Co bude dál?