Konec smutných očí. Voronkov se místo stýskání rozjel

I v sezoně 2023-24 přinášíme každé druhé úterý rubriku Zelenáči, v níž sledujeme zajímavé příběhy benjamínků NHL. Tentokrát se zaměříme na jednoho z nejlepších jinochů aktuálního ročníku Dmitrije Voronkova.

Je to jen pár měsíců, co se původně utajovaná věc proměnila ve veřejně známou informaci: Ruský obr Dmitrij Voronkov se po přechodu do Columbus Blue Jackets utápí ve smutku, strašně se mu stýská, asi se vrátí do vlasti.

Podobná přecitlivělost vypadala u jindy srdnatého lamželeza trochu nezvykle, snad až komicky. Po půl roce je ale jisté, že urostlý rodák z Angarsku všechny chmury přemohl. Asi nikdy v životě z něj nebude nejlepší angličtinář, pirožky mu vždycky budou chutnat víc než cincinnatské chilli se skořicí a hřebíčkem. V Americe si už však zvykl. A odráží se to nejen při pohledu na jeho usměvavější tvář, ale ve statistikách.

Robustní centr nasbíral 31 bodů (17+14) z 58 utkání, ve druhé lajně vedle Treye Fixe-Wolanskyho a Kirilla Marčenka řídí hru Blue Jackets, patří i do druhé přesilovkové formace.

Právě v gólech z početní výhody je mimochodem absolutní jedničkou mezi nováčky celé NHL.

"Je nesmírně platný," ocenil columbuský kouč Pascal Vincent. "Dává góly, které vídáme především v play off. Ty, které hodně bolí - z předbrankového prostoru, vybojované, vydolované. Snad kolikrát i nehezké, o to však cennější."

Voronkov váží 109 kilogramů, za Columbus nikdy v historii nehrál těžší hráč. Váhu má však hlavně to, co už v aktuální sezoně dokázal.

Načínal ji v AHL, kde za Cleveland získal jednu asistenci ze čtyř mačů. Pak už se ale bývalý plejer Kazaně stěhoval do prvního týmu. A hned poskytnul řadu důkazů, že na tempo nejlepší ligy světa bezesporu stačí.

Na ledě si vyhověl třeba i s šikulou Johnnym Gaudreauem, byť to na první pohled bylo docela legrační - střízlík a gigant vedle sebe dělali dojem, jako kdyby na kluziště zabloudili každý z dočista jiného sportu.

Každopádně to fungovalo.

Třiadvacetiletý sibiřský medvěd možná neovládá jazyk, kterým se v Ohiu mluví. Ten, jímž se hraje, ovšem prokouknul hned. Vyniká. A to ať už se pouští do sveřepého forčekingu, do bitky, nebo do pestré přihrávkové kombinace.

"Hraje skvěle," ocenil spoluhráč a krajan Ivan Provorov. "Se svou figurou svede při hře spoustu věcí. Takových univerzálů v NHL moc nenajdete." 

V honičce za Calder Trophy těžko může konkurovat Connoru Bedardovi, to ale asi nikdo. U Voronkova jsou navíc některé limity zřejmé, především rychlost, zdánlivá neobratnost. Všechny minusy však ve výsledku vynahrazuje jinými herními atributy. Trenéři proto nepochybují, že se vyplatí jej posílat i do zápasů proti těm vůbec nejlepším.

"Při hře se ničeho nebojí. Ničeho a nikoho," prohlásil Vincent.

I proto se Rusovy někdejší obavy z cizího prostředí zdají na první pohled překvapivé. Tedy - ne každému.

"Třeba já chápu, že to pro něj musela být velká změna," prozradil Vincent. "Sám jsem odcházel z domova v šestnácti. A to šlo jen o Montreal, ne o jiný kontinent. Taky jsem s tím bojoval."

U Voronkova byl předčasný návrat do Ruska reálně ve hře. Stačilo málo, aby napodobil krajany Vadima Šipačova, Vladimira Tkačjova a Nikitu Guseva, kteří se s americkým stylem života prostě nesžili. Tentokrát to naštěstí nabralo jiný konec.

Blue Jackets dělali všechno možné, aby ustýskanému mládenci pomohli. Oslovili členy ruské menšiny v Columbusu, s Voronkovem hodně komunikoval i bývalý hráč mužstva Fjodor Ťjutin. A asi to všechno mělo smysl.

"Rusko a USA, to jsou dva různé světy. Jsem vděčný ostatním ruským klukům, že mi tak pomáhají," řekl útočník, který se v minulosti zařadil i mezi opory sborné. "Budu dělat na tom, abych se v Americe ještě více zapracoval."

Columbus jeho služby potřebuje. Tým může i letos na play off zapomenout, s 54 body je nejhorší partou Východní konference. Budoucnost ale může být veselejší jen díky hráčům, jakým je Voronkov.

Obr, kterému snad už přestalo být smutno.