Lepší, než čekali. Vladař ohromil Flyers skvělou sezonou

Sezona zatáhla oponu a nastal klidový režim. Redakce NHL.com/cs se proto v červenci ohlédla za tím, jak se v zámořské lize dařilo vybraným hráčům. Tentokrát se zaměřujeme na Dana Vladaře z Philadelphia Flyers.

-------

Snad je to tím městem, ve kterém se plnily sny Rockymu i zakladatelům Spojených států.

Snad je to věkem, ve kterém se osmadvacetiletý Dan Vladař už jen tak z něčeho nerozklepe.

Snad je to tím, že právě v celku Philadelphia Flyers dostal pořádnou šanci, vycítil jedinečnou důvěru.

Důvody jeho proražení mohou být všelijaké. Faktem je, že až bude brankář z Prahy jednou vzpomínat na sezonu 2025-26, napadne ho: to byl ten rok, kdy to vyšlo.

Loňský přesun z Calgary Flames do Flyers se zpětně jeví jako geniální změna. Ne že by v Albertě také nezažil skvělé mače, jedničkou Flames však byl Dustin Wolf. Vladař se z dlouhodobého pohledu považoval spíš za spolehlivý záskok.

Chtěl víc. Proto před rokem jako volný hráč podepsal s Philadelphií dvouletý kontrakt na 6,7 milionů dolarů.

A začala jízda.

Vladař v základní části nastoupil do 52 duelů, měl průměr 2,42 a úspěšnost 90,6 procenta. Vydobyl si post nezpochybnitelné jedničky, klub po šesti letech dotáhnul do play off. I v něm měl ostatně solidní čísla: deset utkání, průměr 2,18, úspěšnost 92,2 procenta.

Díky své parádní formě se dočkal nejen potlesku od fanoušků a expertů, ale i šestého místa v hlasování o vítěze Vezina Trophy.

"Od chvíle, kdy přišel do Flyers, naprosto předčil naše očekávání," přiznal generální manažer Danny Briere.

Klub svou spokojenost s Vladařem vyjádřil i jinak než slovy, s účastníkem milánské olympiády v létě podepsal prodloužení smlouvy o dalších pět let. Bez sympatického čahouna by to teď nešlo, v kabině vymalované do oranžové barvy se vypracoval v jednu z klíčových osobností.

"Sice nemá na dresu písmeno C ani A, ale mohl by mít. Z mého pohledu mu patří," řekl kouč Rick Tocchet.

Vladař přitom na začátku neměl nic jistého. Flyers do jeho příchodu točili tři brankáře Samuela Erssona, Ivana Fedotova a Alekseje Kolosova, je ale pravda, že zrovna gólmanský post nepatřil k jejich přednostem - zmíněná trojice končila při hře pět na pět s celkovou úspěšností pouhých 89 procent. To byl nejnižší údaj napříč soutěží od chvíle, kdy se tato statistika od sezony 2009-10 sleduje.

Český reprezentant si to uměl spočítat. Říkal si, že by právě ve 'Philly' mohl dostat pořádnou příležitost.

Navíc vše konzultoval i s krajany, kteří na stejné adrese působili už dřív.

"Ptal jsem se Radka Gudase, Kuby Voráčka, Petra Mrázka," popisoval v rozhovoru pro isport.cz. "Všichni si Flyers pochvalovali a říkali, jak to tam funguje, že po zápase chodí manažer s majitelem a prezidentem klubu do kabiny, s každým si potřesou rukou, ať se vyhraje, nebo prohraje, druhý den spolu posnídáme. Je to něco jiného, než jsem zažíval předtím. Mně to vyhovuje. Považuju se za odchovance Kladna, tam to bylo podobné. Takový rodinný klub. Myslím, že všichni kluci, co tam jsou, to vidí stejně: Jde hlavně o to, co nosíme na prsou, a ne na zádech."

Rozhodnul se správně. Philadelphia je pro něj zatím nejlepší štací kariéry.

Jsou to přitom jen dva roky, co řešil docela jiné věci. Po operaci pravé kyčle mu bylo bídně, dlouhé marodění bralo psychické síly.

"Je zjevné, že se cítím lépe než před třemi, čtyřmi lety. A je jasné, že to hodně souvisí se zdravím," popisoval před posledním play off. "Zároveň je NHL ohromně těžká soutěž, takže nic neberu jako samozřejmost a dál na sobě pracuju. Protože ono to není jen o výsledcích - přicházejí ty dobré i ty špatné, ale víc jde o to, jak se cítíte ohledně vašich výkonů a ohledně celého procesu."

Za jeho fazonou nehledejte jen to, že se poslední dobou vyhýbá lékařským ordinacím. Ke skoku vzhůru mu pomohla i drobná změna gólmanského stylu. Před poslední sezonou si ve spolupráci s klubovým koučem brankářů Kimem Dillabaughem a svým osobním trenérem Radkem Jirátkem snažil vštípit, aby při hře déle zůstával na nohou. Efektivněji tím prý využije svou vysokou postavu.

"Když jsem sledoval ostatní velké gólmany v NHL, nepřišlo mi, že bych musel chytat tak agresivně," vyprávěl Vladař. "Takže jsem pracoval na řadě věcí. Na pohybu do stran, na tom, abych vždycky hlavně viděl puk. Abych se mohl lépe pohybovat. A také jsem o něco zesílil."

Výsledek jsme všichni viděli. Vladař je po posledním roce dál.

Navíc to nevypadá, že by se s tím chtěl spokojit.

Dobrá zpráva jak pro něj, tak pro ty, se kterými před pár týdny podepisoval velkorysou smlouvu.